Klid před bouří. Válka v Íránu zatím cenami v obchodech nezahýbala, experti řekli, kdy se to změní

Cesta od válečného konfliktu v Perském zálivu k ceně ranního pečiva vede přes tři logické kroky. Plyn se mění v hnojivo, hnojivo vyživuje plodiny a plodiny se následně stávají potravou. Celý tento cyklus trvá měsíce a současná stabilita cen na pultech odráží pouze fakt, že zboží bylo vyrobeno ze surovin nakoupených ještě před vypuknutím krize.

Evropa je v produkci dusíkatých hnojiv sice soběstačná, ale k jejich výrobě nezbytně potřebuje zemní plyn, který dováží. Odvetné útoky Íránu a následné uzavření strategického Hormuzského průlivu způsobily šok na energetických trzích. Cena plynu vyskočila o 59 procent a ceny některých hnojiv, například močoviny, vzrostly v Německu z původních 370 na současných 550 eur za tunu.

Zatímco rostoucí náklady na paliva pocítí spotřebitelé už koncem léta, dopad drahých hnojiv přijde mnohem později. Většina evropských zemědělců měla pro letošní jaro zásoby zajištěné předem, což jim poskytlo dočasný polštář. Problém ale nastává nyní, kdy farmáři začínají objednávat hnojiva pro podzimní setbu za válečné ceny, které se jim při současných výkupních cenách pšenice nevyplácejí.

Situace nutí zemědělce k těžkým rozhodnutím. Někteří drasticky omezují používání dusíku, jiní přecházejí na plodiny, které hnojení tolik nevyžadují. Oba tyto postupy však nevyhnutelně povedou k mnohem menší sklizni v roce 2027. Právě tehdy se naplno projeví nedostatek potravin a jejich vysoká cena zasáhne peněženky koncových zákazníků.

Některé země pociťují krizi dříve než ostatní. Například Irsko nemá téměř žádný domácí průmysl na výrobu hnojiv a tamní farmáři obvykle nakupují průběžně od února do září. Protože se nepředzásobili, musí již nyní akceptovat vysoké tržní ceny. Podobně je na tom Švédsko, kde tamní farmářská federace odhaduje, že válka již odčerpala 12 procent jejich celkových zisků.

Evropská komise se snaží na situaci reagovat. Zemědělský komisař Christophe Hansen má v plánu představit rozsáhlý akční plán, který se zaměří na snížení závislosti na dovozu a podporu domácí výroby hnojiv. Problémem je však čas. Výstavba nové továrny na hnojiva trvá roky, což neřeší akutní krizi, které čelí farmáři rozhodující o osivu pro příští sezónu.

Situaci komplikuje i evropská klimatická politika. Od začátku roku platí uhlíkové clo (CBAM), které uvaluje přirážky na dovoz hnojiv ze zemí s mírnějšími ekologickými pravidly. Zatímco Francie nebo Itálie volají po jeho dočasném pozastavení, aby farmářům ulehčily, země jako Polsko a Německo trvají na jeho zachování kvůli ochraně vlastních výrobců. Komise v této otázce zůstává rozpolcená.

Podobné problémy řeší i Spojené státy, kde prezident Donald Trump viní z vysokých cen hnojiv monopoly a do regionu vysílá námořnictvo. Američtí farmáři mají méně času na vytváření zásob než ti evropští, a tak jich již nyní 70 procent uvádí, že si nemohou dovolit nakoupit potřebné množství hnojiv. Očekává se, že letošní úroda pšenice v USA bude nejmenší za více než sto let.

Globální dopady jsou ještě drsnější. Světový potravinový program varuje, že pokud válka potrvá i ve druhé polovině roku, může do stavu akutní potravinové nejistoty upadnout dalších 45 milionů lidí. Rozvojové země jako Etiopie nebo Brazílie nemají k hnojivům z oblasti Perského zálivu žádnou rozumnou alternativu a situaci navíc zhoršuje Čína, která výrazně omezila export vlastních fosfátů a dusíku, aby zajistila svůj domácí trh.