ANALÝZA | Ledové království centrem geopolitických tahanic. Velmoci v Arktidě svádějí bitvu o křehký ekosystém

Jenže s rostoucím zájmem o nerostné bohatství a možnost rychlejší přepravy mezi kontinenty přichází i rapidní nárůst vojenských aktivit. Zvlášť výrazně to lze pozorovat na ruské straně, která modernizuje zastaralé základny a posiluje přítomnost vojenského loďstva.

Také Spojené státy už avizovaly investice do ledoborců, protože v tomto odvětví dlouho zaostávaly. Dohodu o jejich společném budování podepsaly na loňském summitu NATO s Finskem a Kanadou, jak informoval server National Defense.

Arktida představuje klíčový prostor, kde lze získat nejen lukrativní ekonomické příležitosti, ale také strategickou převahu na globální scéně. Každý krok v této křehké oblasti ovšem podléhá přísnému globálnímu dohledu a vyvolává ostrou kritiku.

Geografická poloha Arktidy je klíčová

Geografická poloha Arktidy je hlavním důvodem, proč se světové velmoci snaží urvat v této ledové krajině co největší podíl. Dříve neproniknutelné ledové masivy se totiž postupně otevírají pro lodní dopravu, a to posouvá Rusko výrazně blíž k severoamerickým spojencům – Kanadě a Spojeným státům.

Zvlášť Spojené státy mohou vnímat růst ruského vlivu na severu jako hrozbu. Jejich aljašské základny byly dosud od Ruska odděleny tisíci kilometry nehostinné Sibiře, nyní by se však díky volnějším vodám mohla tato vzdálenost zdát o poznání kratší.

Otevírání Severní mořské cesty (NSR) zkracuje dobu přepravy mezi Evropou a Asií, což by mohlo zásadně proměnit globální obchodní toky. Díky tání arktického ledu se stává stále dostupnější pro komerční lodní dopravu, což může zkrátit cestu mezi Asií a Evropou až o 40 % ve srovnání s tradičními trasami přes Suezský kanál, jak vyčíslil server The Economist.

Tato cesta přináší ekonomické výhody, jako jsou úspory paliva a času, ale také výzvy, včetně nevyzpytatelných ledových podmínek, nedostatečné infrastruktury a ekologických rizik. Například Rusko aktivně podporuje využívání NSR, investuje do flotily ledoborců a infrastruktury, aby zvýšilo její atraktivitu pro mezinárodní obchod.

Prohlubování ruské vojenské aktivity

Jak informoval think-tank Arctic Institute, Rusko i uprostřed konfliktu na Ukrajině dál rozšiřuje svou vojenskou infrastrukturu v arktickém pásu. Na starých základnách vyrůstají moderní radarové systémy či letiště a vznikají specializované jednotky, schopné operovat v extrémních mrazech.

Současně Moskva posiluje klíčovou Severní flotilu – pilíř svého jaderného odstrašení – a neustává v investicích do plavidel, ledoborců a ponorek. V pozadí všech těchto kroků stojí touha zajistit si kontrolu nad rozlehlými ložisky ropy, plynu a dalších strategických surovin, které v arktické oblasti dřímají.

Jak Arctic Institute zdůrazňuje, ruské vedení si velmi dobře uvědomuje, že držení tamních zdrojů posílí energetickou i geopolitickou nezávislost země. A byť válka na Ukrajině významně zatěžuje ruský rozpočet, Arktida zatím zůstává na okraji světové pozornosti – což Moskvě paradoxně vyhovuje v jejích dalekosáhlých plánech.

Rozšíření NATO nutí směřovat pozornost na sever

Rozšíření NATO o Švédsko a Finsko výrazně posílilo alianční přítomnost v Arktidě a umožnilo koordinovanější přístup k otázkám bezpečnosti a geopolitické stability v regionu. Podle zpráv NATO však zůstává výzvou sladit rozdílné zájmy členských států. Kanada a Norsko se například zaměřují spíše na ochranu svých národních zájmů v oblasti, zatímco Spojené státy kladou důraz na širší strategickou kontrolu.

Jak uvádí server Arctic Today, NATO v reakci na ruské rozšiřování Severní florily investuje do monitorovacích technologií a vojenských cvičení zaměřených na adaptaci na extrémní podmínky v Arktidě. Zároveň však NATO zvažuje dlouhodobé environmentální dopady své činnosti, přičemž se snaží minimalizovat ekologické škody, jak upozornil ve své analýze thin-tank Arctic Institute.

USA navíc dále upevňují svou vůdčí roli v regionu, což potvrzuje například nedávné založení postu zvláštního vyslance pro arktické záležitosti. Jak informoval Wall Street Journal, tento krok zdůrazňuje rostoucí význam Arktidy v americké strategii.

Trumpovy plány

Příchod Donalda Trumpa do úřadu amerického prezidenta přinesl do arktické agendy další třenice přímo mezi spojenci v NATO. Pro Washington je sice kontrola tamních vod životně důležitá, avšak naráží na zájmy států geograficky bližších Arktidě, jež už dlouho usilují o posílení vlastního vlivu v oblasti.

Významným hráčem za severním polárním kruhem je také Grónsko, autonomní součást Dánska. Navzdory populaci, která čítá sotva šedesát tisíc obyvatel, má v arktických otázkách nezanedbatelný vliv – a právě to se budoucímu šéfovi Bílého domu může hodit.

EuroZprávy.cz už informovaly, jak toho teoreticky může dosáhnout. Gróňané dlouhodobě touží po nezávislosti na Dánsku a vynesení této otázky na doslova globální scénu může celý proces urychlit. Dánská ústava jim umožňuje vyvolat referendum a velká část grónského obyvatelstva to neodmítá.

Samostatné Grónsko by se kvůli omezeným zdrojům, o nichž informoval například server Council on Foreign Relations, stalo mimořádně zranitelným vůči americkému vlivu – a pro Spojené státy vedené Donaldem Trumpem ideálním cílem. Jakmile by se Washingtonu podařilo na největším ostrově světa prosadit, jeho vliv v Arktidě by prudce vzrostl a zastínil mocenské plány ostatních zemí.

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov upozornil, že Rusko „pozorně sleduje“ zájem zvoleného prezidenta Trumpa o získání Grónska. „Rusko velmi pozorně sleduje poměrně dramatický vývoj situace. Arktida je zónou našich národních zájmů, našich strategických zájmů,“ sdělil podle serveru Business Insider.

Další hráč v oblasti: Čína

Čína, která sama sebe označuje za „skoro-arktický stát“, aktivně rozšiřuje svou přítomnost v arktické oblasti. V roce 2018 vydala oficiální arktickou politiku, v níž zdůrazňuje zájmy v oblasti průzkumu zdrojů, námořních tras a vědeckého výzkumu.

Čína a Rusko spolupracují na rozvoji „ledové hedvábné stezky“, arktické námořní trasy podél NSR, která vede arktickými vodami podél ruského pobřeží. Cílem této iniciativy je vytvořit rychlejší námořní spojení mezi Asií a Evropou a zkrátit tradiční dobu přepravy.

Čínská společnost COSCO Shipping uskutečnila zkušební plavby po NSR a obě země investují do infrastruktury na podporu této trasy. Ledová hedvábná stezka je součástí širší čínské iniciativy Pásmo a cesta, která funguje na základě čínského zájmu o arktické zdroje a strategické námořní trasy. Informoval o tom server The Times.

Rusko a Čína rozšiřují svou přítomnost v Arktidě, zejména na norském souostroví Špicberky. Území s méně, než třemi tisíci obyvateli se nyní stává frontovou linií ve snaze Ruska a Číny ovládnout obchodní cesty v Arktidě a rozšířit svou vojenskou přítomnost v regionu na úkor Západu, jak napsal americký list Wall Street Journal.

Umožňuje to specifický status, jaký Špicberky mají. Formálně jsou sice součástí Norska, nicméně smlouva z roku 1920 o uznání norské svrchovanosti nad ostrovy signatářským státům, včetně Sovětského svazu, umožňuje využívat tamní zdroje a provádět výzkum.

Pozor na ochranu ekosystému

Ekosystém Arktidy je jedinečný a přizpůsobený extrémním podmínkám chladného klimatu a polární noci. Živočišná říše zahrnuje druhy, jako jsou lední medvědi, tuleni, mroži a velryby (například narvalové a běluhy), kteří obývají ledové oblasti. Na pevnině se vyskytují sobi polární, lišky polární a pižmoni severní, zatímco pobřežní skalní útesy poskytují útočiště mořským ptákům, jako jsou alkouni a papuchalci.

Arktická tundra je pokryta nízkou vegetací, včetně mechů, lišejníků a keřů, které se vyrovnávají s krátkým vegetačním obdobím. Mořský ekosystém je bohatý na plankton, který tvoří základ potravního řetězce, a podporuje populace ryb, jako treska a sledě, které jsou klíčové pro větší predátory.

Arktická tundra, která tradičně pohlcuje oxid uhličitý, nyní v důsledku rostoucích teplot a zvýšeného počtu lesních požárů vypouští více oxidu uhličitého než pohlcuje. Tento posun zhoršuje změnu klimatu, protože tundra uvolňuje uložený uhlík do atmosféry.

K tomuto problému přispívá tání věčně zmrzlé půdy, protože se z ní uvolňují skleníkové plyny, jako je oxid uhličitý a metan, což dále prohlubuje globální oteplování. Tání permafrostu navíc představuje rizika, jako je uvolňování dávných patogenů a látek znečišťujících životní prostředí.