Situace v Arktidě je kritická. Vědci kvůli počasí bijí na poplach

Minulý měsíc zaznamenal extrémní teplotní výkyvy – v některých částech Arktidy vzrostla teplota až o 20 stupňů Celsia nad normál. Zároveň množství mořského ledu dosáhlo nejnižší úrovně pro únor v historii měření, přičemž rekordní minima byla zaznamenána už třetí měsíc v řadě. Tento trend odpovídá dlouhodobému ústupu ledu, masivním požárům a tání permafrostu, které do atmosféry uvolňuje velké množství oxidu uhličitého a metanu.

Podle amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) se Arktida nachází v „novém režimu“, kdy extrémní výkyvy nemusí vždy znamenat nové rekordy, ale jsou stále častější a závažnější.

Tento jev má globální dopady, neboť Arktida funguje jako „klimatizační systém planety“, jak pro CNN vysvětluje Twila Moon, zástupkyně vedoucího vědeckého týmu Národního datového centra pro sníh a led. Její destabilizace přispívá k urychlení oteplování planety, růstu hladiny moří a extrémním výkyvům počasí.

V této části roku by měl mořský led v Arktidě dosahovat svého maximálního rozsahu, ale místo toho se stále zmenšuje. „Pokud poslední tři měsíce naznačují, že letos v létě dojde k novému historickému minimu, bude to extrémně znepokojivé,“ varuje Mika Rantanen z Finského meteorologického institutu. Vědci již předpověděli, že Arktida v létě ztratí veškerý led někdy kolem roku 2050 – a to i v případě, že by lidstvo okamžitě přestalo produkovat skleníkové plyny.

Úbytek mořského ledu má katastrofální dopady nejen na místní ekosystémy, ale i na celý svět. Led působí jako obrovské zrcadlo, které odráží sluneční záření zpět do vesmíru. Jeho ztráta znamená, že tmavá hladina oceánu absorbuje více tepla, čímž se globální oteplování dále urychluje. Arktida se nyní otepluje čtyřikrát rychleji než zbytek planety, což vede k dalším extrémním jevům.

Podle satelitních měření byla letošní vlna arktického oteplování jednou z nejsilnějších v historii, přičemž neobvyklé teploty zaznamenané v únoru patřily mezi tři nejintenzivnější od začátku satelitního monitoringu v 70. letech. Tání permafrostu dále urychluje globální oteplování a zvyšuje četnost lesních požárů. Například v roce 2024 už potřetí za pět let zasáhly Arktidu masivní požáry, které radikálně mění místní ekosystém.

Nejde však jen o ekologické škody. Rychlé oteplování Arktidy znamená tání pevninského ledu, což vede k nárůstu hladiny moří. Grónský ledovec ztrácí ročně přibližně 280 miliard tun ledu, což odpovídá vrstvě ledu o výšce dvou kilometrů pokrývající celý Manhattan. Oslabení polárního víru a jet streamu navíc mění globální počasí, což vede k častějším vlnám veder, bouřím a extrémním mrazům v místech, kde dříve nebyly běžné.

Vědci varují, že zatímco některé změny lze zpomalit, jiné jsou již nevratné. Pokud by lidstvo přestalo produkovat skleníkové plyny okamžitě, klima by se mohlo stabilizovat v horizontu stovek až tisíců let. To je však pro většinu ekosystémů a lidských komunit příliš dlouhá doba.

Navíc schopnost vědců monitorovat dění v Arktidě je ohrožena geopolitickým napětím. Vyloučení ruských vědců z mezinárodní spolupráce kvůli válce na Ukrajině znamená, že chybí klíčová data z největší arktické země. V USA pak Trumpova administrativa výrazně omezila financování klimatického výzkumu a snížila počet pracovních míst v tomto oboru, což ztěžuje dlouhodobé sledování změn.

„To, co se děje v Arktidě, je jedním z nejzřetelnějších důkazů toho, jak silně lidstvo ovlivňuje tvář planety,“ říká Dirk Notz z Hamburské univerzity. „Jsme schopni vymazat celé ekosystémy.“