ANALÝZA | Okamžitě zemře až 125 milionů lidí. Co by způsobila válka Pákistánu a Indie?

Otevřený ozbrojený konflikt mezi Pákistánem a Indií se jeví jako reálná hrozba, což je poslední věc, kterou obyvatelé obou zemí potřebují. Obě strany si vzájemně vyhrožují a pákistánské úřady uvedly, že disponují „důvěryhodnými informacemi“ o možném indickém útoku. Podle informací deníku The New York Times panuje mezi pákistánskou veřejností únava a přesvědčení, že válka je tím posledním, co si země v současné situaci může dovolit.

Pákistán čelí vysoké inflaci, politické nestabilitě a závislosti na zahraničním financování. Podle údajů Světové banky je pákistánská ekonomika klasifikována jako rozvojová a „má potenciál“ růst prostřednictvím strukturálních reforem a investic do klíčových sektorů. Současná situace je však velmi obtížná, a to nejen v důsledku politické nestability, ale také kvůli přetrvávající bezpečnostní krizi, kterou zhoršuje činnost teroristických organizací na území státu.

Obecné vyčerpání popsala například Tehseena Zahraová, studentka z Islámábádu. „Cítím se z toho nesvá. Chápu, že vůdci chtějí ukázat sílu. Ale mluvit o válce mi připadá přehnané. Máme už tak dost problémů. Potřebujeme mír, ne další potíže. Hodně mluví, ale my nevidíme žádné změny. Mám pocit, že nechápou, čím lidé procházejí,“ vylíčila.

Na sociálních sítích i v médiích lze zaznamenat rostoucí míru vzájemné nevraživosti mezi indickým a pákistánským obyvatelstvem. Indická vláda obvinila Pákistán z podpory teroristického útoku v kašmírském Pahalgamu, při němž zahynulo 26 osob. Pákistán naopak viní Indii z úmyslného vyostřování situace a prohlubování krize.

Indická média v řadě případů posilují narativ, podle něhož za krvavým útokem stojí pákistánská strana, a to i přesto, že oficiální vyšetřování dosud nebylo uzavřeno a prohlášení indických představitelů mají zatím převážně charakter nepodložených obvinění.

Indická kritika však nesměřuje výhradně vůči Pákistánu, ale také vůči dalším aktérům, zejména Číně. Například server The Times of India obvinil Peking z podpory teroristických skupin v oblasti Pahalgamu prostřednictvím dodávek technologií umožňujících skrývání se před indickými bezpečnostními složkami.

V Pákistánu převažuje narativ, podle něhož za aktuálním napětím a incidenty stojí Indie. Formování veřejného mínění v zemi významně ovlivňuje pákistánská armáda, která si dlouhodobě udržuje silné postavení nejen v bezpečnostní, ale i politické sféře.

Podle deníku NY Times sice loajalita obyvatelstva vůči armádě i nadále přetrvává, avšak od posledního většího přeshraničního střetu s Indií v roce 2019 se nálady ve společnosti začaly postupně proměňovat. Deník uvádí, že tato loajalita je „zmírňována frustrací a hněvem“, což je důsledek nejen bezpečnostní nejistoty a ekonomických problémů, ale i rostoucího rozčarování z politického vývoje v zemi.

K prohloubení vnitřního napětí přispěl rovněž politický otřes v roce 2022, kdy byl z funkce odvolán tehdejší předseda vlády Imrán Chán. Jeho svržení vyvolalo vlnu masových protestů a následné rozsáhlé represivní zásahy proti jeho podporovatelům, které ještě více narušily důvěru části veřejnosti ve státní instituce. Tato kombinace vnějšího ohrožení a vnitřní nestability vytváří prostředí, v němž se jakékoli eskalace s Indií jeví jako mimořádně riziková.

Jedinou vyhlídkou je porážka – nebo ne?

Pákistán disponuje jednou z vojensky silnějších armád v regionu, z hlediska konvenčních schopností však dlouhodobě nemůže plně konkurovat rozsahu a kapacitám indických ozbrojených sil. Indická armáda výrazně převyšuje tu pákistánskou jak v počtu aktivních vojáků, tak i ve výzbroji – ať už jde o těžká obrněná vozidla včetně tanků, bojové letouny, nebo námořní síly.

Podle bezpečnostní analytičky Manjari Chatterjee Millerové z amerického think-tanku Council on Foreign Relations však samotná převaha Indie není hlavní otázkou v případě ozbrojeného konfliktu. „Důležitější otázkou je, zda by armády obou států byly schopny způsobit značné škody a masivní ztráty na životech – a na to je odpověď jednoznačně kladná,“ uvedla ve varovném komentáři.

Profesor mezinárodních vztahů Kanishkan Sathasivam rovněž upozornil, že Pákistán od války s Indií v roce 1971 usiloval o to, aby si zachoval vojenskou rovnováhu. Podle něj pákistánská armáda představuje přibližně 60 % kapacit té indické z hlediska počtu vojáků a klíčového vybavení. Vzhledem k tomu, že Indie rozmísťuje část svých ozbrojených sil také na východní hranici kvůli napětí s Čínou, může Pákistán na společné hranici vyvinout sílu, která je v praxi srovnatelná s tou indickou.

Nejzásadnějším rizikem nadále zůstává jaderný arzenál obou zemí. Podle odhadů organizací Federation of American Scientists a SIPRI disponuje Indie přibližně 172 jadernými hlavicemi, zatímco Pákistán jich má okolo 170. Indie sice v roce 1998 oficiálně přijala doktrínu „neútočit jako první“ (No First Use), nicméně v posledních letech indičtí představitelé, včetně bývalého ministra obrany, naznačili, že by se tato politika mohla v budoucnu změnit v závislosti na okolnostech. Pákistán žádnou podobnou doktrínu nikdy nepřijal a jeho jaderná strategie počítá i s možností preventivního úderu v případě ohrožení konvenční porážkou.

Podle vědecké studie publikované týmem z Rutgers University v odborném časopise Science Advances by i „omezená“ jaderná válka mezi Indií a Pákistánem, zahrnující odhadem 100 až 150 hlavic, mohla mít globálně ničivé důsledky. Při simulovaném scénáři, kdy by každá strana odpálila 50 až 100 taktických jaderných zbraní na města a vojenské cíle, by bezprostředně zahynulo 50 až 125 milionů lidí – převážně civilistů.

Největší hrozba však přichází s následky, které by přesáhly hranice regionu. Výbuchy by vyvolaly rozsáhlé požáry v městských oblastech, které by do atmosféry uvolnily až 5 milionů tun černého uhlíkového aerosolu (sazí). Tyto částice by pronikly do stratosféry, kde by zablokovaly sluneční záření, což by vedlo ke snížení teploty na Zemi o 1,5 až 2 °C po dobu deseti a více let.

Tento jev, známý jako jaderná zima, by vážně narušil globální zemědělskou produkci. Podle modelů OSN by takový vývoj mohl uvrhnout až 2 miliardy lidí do potravinové nejistoty, a to především v oblastech závislých na dovozu potravin.

Kromě ekologických a humanitárních dopadů by jaderný konflikt narušil globální obchodní toky, způsobil finanční paniku, destabilizoval trhy a posílil geopolitické napětí na všech kontinentech. Nebezpečí by navíc přetrvávalo dlouhodobě: radioaktivní spad, rozpad institucí a migrační krize by z jaderné války učinily událost s dopady srovnatelnými s globální katastrofou.