ANALÝZA | Podzemní labyrint pod Gazou: Noční můra Izraele, do které Hamás investoval miliony

Americký list New York Times před několika dny dostal do rukou příručku teroristického hnutí Hamás, která se týká bojů v tunelech pod Pásmem Gazy.

Tyto tunely hrají klíčovou roli ve vojenské, logistické a ekonomické infrastruktuře oblasti. Fungují různými způsoby v závislosti na svém účelu. Propojují Pásmo Gazy s Egyptem a umožňují pašování zboží, léků, zbraní a dalších zásob. Vzhledem k blokádě Pásma Gazy ze strany Izraele a Egypta slouží pašerácké tunely jako životně důležité kanály pro získání základního zboží.

Přes tyto tunely proudí vše od potravin a pohonných hmot po stavební materiál. V minulosti byly i zdrojem zisků pro teroristické skupiny, které vybíraly poplatky za jejich využívání.

Tunely mohou být hluboké několik desítek metrů a mají složitou síť chodeb s východy na strategických místech. Mnohé tunely jsou vyztužené betonem, aby odolaly náletům a průniku nepřátelskými silami. Některé z nich jsou vybaveny ventilací, elektřinou a jsou dostatečně velké pro přepravu lidí i materiálu pomocí motocyklů nebo jiných menších vozidel.

Některé slouží k vojenským účelům, zejména k překračování hranic mezi Pásmem Gazy a Izraelem. Tyto tunely umožňují ozbrojeným skupinám provádět útoky na izraelská vojenská i civilní zařízení. A právě o těch bude řeč.

Hamás vyvíjel úsilí pro budování tunelů po dlouhé roky. Sama příručka, kterou mají NY Times k dispozici, pochází z roku 2019. Stojí v ní přesné instrukce pro maskování vchodů do tunelů, k jejich lokalizaci pomocí kompasu a GPS, rychlému vstupu a efektivnímu pohybu.

Boj v těchto tunelech je noční můrou izraelských vojáků. Jsou temné, mnohdy vyztužené betonem a místy vybavené zpevněnými kovovými dveřmi, uzpůsobenými k odolání mimo jiné také leteckému útoku. Investice v přepočtu za zhruba šest milionů korun schválil rok před útokem Hamásu jeho současný vůdce Jahjá Sinvár.

O využití této investice rozhodovali velitelé brigád militantního uskupení tak, aby byla chráněna kritická místa v podzemí i na povrchu. Podle izraelských představitelů sice Hamás vyvíjel úsilí pro opevnění tunelů dlouhodobě, nikdo ale nepočítal s plnohodnotnou válkou uvnitř Pásma Gazy, a tak se jejich likvidaci věnovala jen minimální pozornost.

Pohyb v tunelu vyžaduje moderní vybavení. „Při pohybu ve tmě uvnitř tunelu potřebuje bojovník brýle pro noční vidění vybavené infračerveným paprskem. Zbraně by měly být nastaveny na automatický režim a střílet z ramene. Tento typ střelby je účinný, protože tunel je úzký, takže střely míří na zóny smrti v horní části lidského těla,“ citoval NY Times tento dokument.

Zatímco izraelští představitelé očekávali, že se síť tunelů táhne zhruba v délce 250 kilometrů, ve skutečnosti je až dvakrát delší. Obě válčící strany ale podcenily přípravu. Izraelská armáda očekávala boje v tunelech, velitelé se do nich ale nehrnuli. Naopak Hamás se připravoval na pozemní boj – ač má na zemi podstatnou nevýhodu proti daleko silnější izraelské armádě.

Izraelská armáda podle svých slov objevila více než 800 šachet vedoucích do podzemních tunelů a přibližně 500 z nich zničila. Některé z objevených tunelů tvořily spojnice mezi strategickými objekty Hamásu v podzemí. 

Koncem loňského roku přišlo izraelské velení s plánem, jak účinně bojovat proti tomuto tunelovému systému. Řešení bylo podle amerického listu Wall Street Journal prosté – zaplavit ho mořskou vodou.

Instalaci velkých čerpadel na mořskou vodu severně od uprchlického tábora aš-Šátí, který se nachází na pobřeží Středozemního moře v severní části pásma Gazy, Izrael provedl už v listopadu. Údajně se jedná o nejméně pět velkých pump, které by dokázaly napustit do podzemních tunelů Hamásu tisíce krychlových metrů mořské vody za hodinu.

Tímto tempem by mohly být tunely zaplaveny během několika týdnů a armáda by tak mohla vyhnat teroristy z jejich podzemních úkrytů. Podle amerických představitelů by ale realizace takového plánu ohrozila zásobování vodou v Pásmu Gazy.

Izrael o plánu na zaplavení tunelů poprvé informoval Spojené státy začátkem listopadu, což vyvolalo diskusi o tom, zda je takový záměr skutečně možné zrealizovat a jaký by byl jeho vojenský přínos. Není ani zřejmé, jaký by tato akce měla vliv na životní prostředí.

Jenže případná likvidace tunelových systémů mořskou vodou s sebou nese závažná rizika. Jedním z nich je ohrožení civilního obyvatelstva, které využívá tyto tunely jako úkryt před izraelským ostřelováním.

Navíc jsou v tunelech dle dostupných informací umístění i někteří zajatci Hamásu. Kromě ohrožení palestinských obyvatel by tedy Izrael vystavil smrtícímu nebezpečí i své vlastní občany, což je přesný opak toho, co premiér Benjamin Netanjahu dlouhodobě slibuje. Během říjnového útoku palestinští militanti zajali 251 lidí. V pásmu Gazy je stále 97 rukojmích, z nichž 33 je podle izraelské armády po smrti.

„(Izraelský premiér Benjamin) Netanjahu trvá na osvobození vězňů prostřednictvím vojenského nátlaku namísto uzavření dohody, což bude znamenat, že se ke svým rodinám vrátí v rakvích,“ varoval mluvčí ozbrojeného křídla Hamásu Abú Ubajda v prohlášení.