ANALÝZA | Příměří v nedohlednu. Rusko podniká kroky, které svědčí o touze nadále válčit

Ruské jednotky pokračují v ofenzivních operacích na východní frontě Ukrajiny a v současnosti se soustředí na dvě hlavní osy postupu, jak informuje server Ukranews.com. Nejtěžší boje aktuálně probíhají v okolí města Pokrovsk v Doněcké oblasti, které se stalo novým těžištěm střetů kvůli své strategické poloze na linii obrany vedoucí k větším městům, jako je Dnipro. Intenzita střetů naznačuje, že Moskva doufá v dosažení průlomu v tomto sektoru, který by jí umožnil postoupit dále na západ.

Druhá významná oblast bojů se nachází v Kurské oblasti u hranic s Ruskem, kde se ruským silám navzdory několika pokusům stále nedaří zcela vytlačit ukrajinské jednotky. Přetrvávající odpor Ukrajinců v této oblasti ukazuje nejen na sílu jejich obranných linií, ale také na to, že Rusko i přes materiální převahu nedosahuje jednoznačných taktických vítězství. Tato oblast zároveň tvoří jedno z důležitých ohnisek propagandistické války, protože úspěch zde by Kreml mohl vydávat za „očištění vlastního území“.

Další boje se soustřeďují v okolí města Toreck, které se ruským silám nedaří plně obsadit již po mnoho měsíců. Podobná situace panuje také u města Orichiv v Záporožské oblasti, kde frontová linie zůstává navzdory ruským tlakům relativně stabilní. Tato oblast má přitom klíčový význam kvůli své blízkosti k energetické infrastruktuře a logistickým trasám, zejména v okolí Záporožské jaderné elektrárny.

Intenzivní boje probíhají rovněž u Časiv Jaru, města ležícího západně od Rusy dobytého Bachmutu, nedaleko důležitého uzlu v Kramatorsku. Tato oblast je považována za další možný směr ruského postupu, pokud by Kreml usiloval o obnovení tempa ofenzivy. Pokud fronta v okolí Časiv Jaru padne, hrozí zhroucení ukrajinské obrany v této části fronty, protože právě tudy proudí značná část ukrajinského zásobování. 

Hluboké strukturální problémy

Přes ambiciózní strategické cíle čelí Ruská federace na Ukrajině rostoucím vojenským i ekonomickým omezením, která zásadně snižují její manévrovací prostor. Podle Institutu pro studium války (ISW) přišla ruská armáda během invaze již o více než 4 000 tanků, a to z původního inventáře 13 000 kusů. 

Tyto ztráty nejsou pouze číselným údajem, ale hlubokou strukturální ranou, která se v dlouhodobém horizontu jen obtížně zaceluje. Neschopnost obnovit moderní tankové síly ve srovnatelné kvalitě vede Rusko k tomu, že do boje nasazuje čím dál méně schopnou techniku.

K tomu se přidává i problém s nedostatečně vycvičenými rekruty, kteří často absolvují pouze zrychlený výcvik, než jsou nasazeni na frontu. Současně je ruská ekonomika vážně zatížena nutností udržet obranný průmysl v chodu – často na úkor civilních sektorů, které čelí nedostatku investic, inflaci i technologické izolaci kvůli západním sankcím.

Kreml hledá čas, nikoli mír

Tváří v tvář těmto komplikacím sahá Moskva stále častěji po diplomatických nástrojích, které ale slouží spíše jako prodloužená ruka její válečné strategie. Jednání o případném příměří nejsou vedená s cílem kompromisu, nýbrž jako nástroj, jak vyjednat ústupky, nabrat čas na konsolidaci sil a destabilizovat západní jednotu.

Zpravodajské služby Spojených států i ISW shodně tvrdí, že strategickým cílem Kremlu nadále zůstává nejen získání nového území, ale i dosažení změny režimu v Kyjevě a instalace proruské vlády. 

Tento záměr potvrzuje i aktuální aktivita na americké půdě, kde se vysoce postavený ruský vyjednavač Kirill Dmitrijev údajně setkal s Trumpovým vyslancem Stevem Witkoffem. Setkání, které umožnilo dočasné zrušení sankcí vůči Dmitrijevovi, ukazuje, že Moskva stále doufá ve výhodnější politické podmínky, zejména po návratu Trumpa.

Putin se chystá na dlouhou válku

Ruský prezident Vladimir Putin však nevsází pouze na diplomacii – paralelně připravuje Rusko na pokračování války s maximálním nasazením. Dokládá to nedávné rozhodnutí o povolání dalších 160 000 rekrutů do konce letošního července, což je jasným signálem ochoty udržet lidské zdroje pro frontu navzdory vysokým ztrátám.

Zásadní podpora plyne také ze Severní Koreje. Podle jihokorejských zpravodajských služeb v uplynulých týdnech Pchjongjang poslal na pomoc ruské armádě (minimálně) do Kurské oblasti další tři tisíce vojáků, přičemž dosud to bylo přes 11 000 vojáků, z nichž až čtyři tisíce byly zabity nebo zraněny. 

Kromě lidské síly dodal severokorejský režim do Ruska i stovky kusů vojenské techniky – včetně balistických raket krátkého doletu, samohybných houfnic a raketometů. Podle jihokorejské armády se tyto dodávky budou pravděpodobně zvyšovat v závislosti na vývoji války.

Tato kombinace mobilizace, zahraniční pomoci a diplomatických manévrů ukazuje, že Kreml nepočítá s brzkým koncem války – a už vůbec ne s kompromisem. 

Vojenské a ekonomické slabiny však mohou vytvořit příležitost pro Západ. Pokračující vojenská pomoc Ukrajině, zejména v oblasti protitankových zbraní, dronů a dělostřelectva, může zásadně ovlivnit schopnost Ruska udržet tempo a vyčerpat jeho kapacity natolik, aby se jeho výhodná diplomatická pozice zlomila ve skutečný tlak na ukončení agrese.

Diktát na okupovaných územích

Putin vydal v březnu dekret, který nutí obyvatele okupovaných částí Ukrajiny přizpůsobit se ruskému právnímu rámci pod hrozbou represí. Podle informací deníku Kyiv Independent se tak děje v rámci širší snahy Kremlu o tzv. „pasportizaci“, tedy nuceného udělování ruského občanství. 

Ukrajinci žijící pod ruskou okupací musí do 10. září přijmout ruský pas, jinak jim hrozí ztráta přístupu ke zdravotní péči, zaměstnání, důchodům nebo majetkovým právům. Deportace se přitom často neuskutečňují – místo toho jsou lidé zadržováni v detenčních centrech, jak potvrdila organizace Helping to Leave.

Pasportizace je starou taktikou Kremlu, která byla už dříve použita například v Abcházii, Jižní Osetii nebo Podněstří. Jak uvedla Maryna Rabinovych z Kyjevské ekonomické školy, lidé v těchto oblastech často drží několik pasů zároveň, včetně ruského, který jim zajišťuje určitou ochranu či přístup k výhodám. 

V okupovaných oblastech Ukrajiny je však ruské občanství často jedinou možností, jak vůbec přežít. Ukrajinské doklady ztrácejí platnost a systém povolení k pobytu je uměle komplikovaný, což potvrdila právnička Kateryna Raševská. Kvóty pro jejich vydání jsou extrémně nízké a přístupová místa téměř neexistují.

Ruská vláda se tak snaží uměle navýšit počet ruských občanů v okupovaných oblastech, aby si mohla legitimizovat svůj nárok na tato území, zvláště v kontextu probíhajících jednání. Moskva se přitom tváří, že poskytuje možnost volby, ale ve skutečnosti vytváří systém represí a sociální exkluze pro ty, kteří se odmítají podřídit.

Z hlediska mezinárodního práva představují tyto kroky porušení Ženevských úmluv, které zakazují nátlak k přijetí občanství okupující mocnosti. Podle odhadů ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského žije na okupovaných územích nejméně „několik milionů“ lidí, kteří se tak ocitají v právním a existenčním vakuu.