Důchodová reforma má první návrh. Co budoucí penzisty čeká?

Návrh má dvě části, z nichž první popisuje nezbytné parametrické úpravy stávajícího průběžného systému, aby mimo jiné zohledňoval nedávné rozhodnutí Ústavního soudu. Druhá část se pak týká plánovaného II. pilíře, který bude založen na fondovém systému.

Mezi hlavní parametrické úpravy lze zařadit snížení stropu na sociální pojištění ze současného šestinásobku průměrné mzdy na trojnásobek. Zároveň má být na stejnou výši přesunuta druhá redukční hranice pro výpočet důchodů.

Tato dvě opatření mají být provedena hlavně kvůli snaze posílit zásluhovost, tj. vazbu mezi tím, kolik člověk do systému odvede a kolik z něj následně získá. Toto opatření je nutné učinit kvůli rozhodnutí Ústavního soudu, který konstatoval, že zásada solidarity u českého penzijního systému neúměrně převážila nad zásadou zásluhovosti.

Změny by měly potkat i systém valorizace, který v současnosti dává velké množství prostoru aktuální vládní garnituře. Podle návrhu MPSV by se důchody valorizovaly automaticky o hodnotu indexu spotřebitelských cen a jednu třetinu růstu reálných mezd.

Urychlit se má zvyšování věku odchodu do důchodu. U žen na šest měsíců ročně ze současných čtyř s cílem sjednocení důchodového věku na 65 let pro muže i ženy. Pro muže bude dosavadní tempo zvyšování důchodového věku (dva měsíce ročně) zachováno.

Z návrhu Bezděkovy komise MPSV převzalo myšlenku snížení celkových odvodů na důchodové pojištění ze současných 28 procent hrubé mzdy o pět procentních bodů na 23 procent. Tento výpadek příjmů má být hrazen sjednocením sazeb DPH na jednotnou sazbu 19 procent.

Další teze pochází z předvolebního programu TOP 09 a navrhuje, aby děti prostřednictvím státu přispívaly ze svého pojistného rodičům. Jednalo by se o dvě procenta hrubé mzdy, které by prostřednictvím České správy sociálního zabezpečení putovaly přímo rodičům těchto plátců.

Z návrhu Bezděkovy komise se zachoval především tzv. opt out, tedy možnost vyvedení části pojistného z I. průběžného pilíře do II. pilíře fondového, kde se budou tyto prostředky reálně zhodnocovat, na rozdíl od I. pilíře, z něhož okamžitě odcházejí na výplatu důchodů.

Z pojistného ve výši 23 procent hrubé mzdy by mělo jít do soukromých fondů tři až pět procentních bodů. Pro lidi do 40 let by toto opatření bylo povinné, mezi 40 a 50 roky dobrovolné. Starších občanů by se reforma neměla dotknout.

Zároveň ministerstvo přišlo s variantou, která se objevila již na první Národní ekonomické radě vlády (NERV). Ekonom Miroslav Zámečník tehdy navrhoval, aby jednou z možností fondového systému byl státní fond, který by byl kryt výhradně českými dluhopisy. MPSV tuto variantu zachovalo pro lidi, kteří si nevyberou soukromou společnost, které by svěřili své úspory.

Podmínka pro společnosti, které by chtěly spravovat penzijní fond, je oddělení majetku účastníků od majetku firmy. To je například problém stávajícího penzijního připojištění, u něhož toto oddělení neexistuje a podle řady analytiků jsou tak střadatelé vystavení značnému riziku.

Jakmile by střadatel dosáhl věku 65 let, peníze z fondu by dostával formou doživotní anuity, tj. nikoli jednorázově, ale formou měsíčních dávek.

Po vzoru Slovenska počítá MPSV s existencí tří typů fondů: konzervativního, smíšeného a dynamického. Lišily by se podílem akcií, které mají vyšší výnos, ale také vyšší riziko.

V konzervativním fondu by byly pouze dluhopisy a termínované vklady. Výnos by byl minimální, ale takový fond by poskytoval vysokou míru jistoty, že střadatel o své peníze nepřijde.

Smíšený fond by mohl obsahovat až 40 procent akcií, přičemž by představoval kompromis mezi fondem konzervativním a dynamickým.

Dynamický fond by mohl obsahovat až 80 procent akcií, tedy nejvyšší možný výnos a zároveň nejvyšší riziko.