ROZHOVOR | Zemanovy manýry? Politolog řekl natvrdo, co si myslí. A pokud jde o uprchlíky a konec Evropy...

Kdybyste měl zhodnotit dosavadní působení Miloše Zemana ve funkci prezidenta, v čem vidíte silné a naopak slabé stránky politiky Hradu?

Politika Hradu budí rozpaky. Zdá se přitom, že negativa jednoznačně převládají. Zeman přitom na jednu stranu těží z tradičně vysoké autority prezidentského úřadu, aby současně ostatními autoritami pohrdal. Vrcholem všeho pak je, když dává svými činy najevo, že si neváží nejen rektorů a profesorů, ale už ani studentů. Jakoby automaticky vylučuje „inteligenci" od zbytku společnosti a přiřazuje ji k onomu nejasně vymezenému segmentu, který označuje „pražskou kavárnou" a kterým v důsledku své malosti pohrdá.

Prezident by měl být symbolem, reprezentantem a pojítkem společnosti, Zeman se naopak vyžívá v tom, jak společnost rozděluje a polarizuje. Měl by stát „nad politikou" a moderovat případná politická pnutí a krize. On se ale řadou svých kroků chová obráceně a vnáší politiky další potenciální konflikty.

Je dle Vás prezident Zeman populista, jak mu jeho oponenti vyčítají? Dokonce zazněla slova, že Hrad podporuje fašizující hnutí.

Miloš Zeman je především svůj. Na jednu stranu koná tak, aby si získal pozornost a podporu té části veřejnosti, která je ochotná jej volit. To je ale pochopitelné a očekávatelné, pokud jsme si zavedli přímou volbu prezidenta. Na druhou stranu se dopouští řady kontroverzních kroků a rozhodnutí, které naopak veřejnost zlobí či uráží. Zatím mu to ale prochází a jeho voliči jsou mu to ochotni odpustit.

Jaká pozitiva a negativa přinesla přímá volba prezidenta na českou politickou scénu? Zeman říká, že má jakožto přímo volený prezident silný mandát, pravomoci hlavy státu se ale přeci neměnily...

Zatím všichni čeští prezidenti nás naučili, že jinak se čte Ústava z pozice běžného občana či odborníka a jinak z pozice prezidenta. Zvláště zajímavé je srovnání vnímání pozice prezidenta v českém ústavně-politickém systému pánum Klause a Zemana nejprve jako předsedů vlády a později jako prezidentů. Přímá volba hlavně přinesla určitý paradox či konflikt do českého ústavně-politického systému. Máme ústavně poměrně slabého prezidenta, který je v první řadě symbolem – čímž ale nechci nikterak snižovat význam oněch pravomocí, jimiž disponuje – na druhou stranu je dnes prezident ústavní institucí, která má asi nejsilnější legitimitu.

Takže Zeman má pravdu, má silný mandát, a máte pravdu i Vy, se silným mandátem má jen velmi omezené pravomoci. To je špatně, tady to pne. Na druhou stranu i předchozí prezidenti, kteři nebyli voleni přímo, ale parlamentní většinou, vnímali svůj mandát jako silný a často balancovali na hraně Ústavy, podle mě často i za ní. Ale prošlo jim to. A je jedno, jestli to byl Klaus, Havel, nebo třeba Masaryk.

Je v pořádku, když si prezident a premiér vyměňují přes média uštěpačné poznámky?

Není to v pořádku ani ve vztahu prezident a premiér, ani premiér a ministr, ani ministr a ministr. Všechny spory by se měly řešit přednostně přímo mezi jednotlivými aktéry sporu, nikoli skrze média. Bohužel to ale odráží úroveň vyspělosti politických elit, ale i bulvarizaci všech typů médií v ČR. Seriózní média by to přeci nemělo zajimat až do okamžiku, kdy se bude připravovat nějaké řešení. O tom by měla informovat. Česká společnost má ješťe hodně na čem pracovat.

Zatímco na komunální úrovni se koalice ČSSD-ANO rozpadají, na té vládní spojenectví funguje, a to i přes několik vážných krizí. Čím to?

Myslím, že úplně základním problémem je, že se rozpadávají místní organizace ANO, z čehož pak pramení všechny další problémy, ať už je to v Praze, dalších velkých městech či v řadě dalších obcí. Na celostátní úrovni to funguje zatím zejména proto, protože obě strany sledují podobný zájem. Připravit se na další volby, přivést zemi a předevšim své strany k nim v co nejvýhodnější pozici. Navíc ANO se ještě potřebuje nějakým způsobem uchytit na krajské úrovni. Ve sněmovních volbách pak přijde onen zásadní střet, protože voliči znovu rozdají mocenské karty.

Má podle Vás Babiš reálnou šanci stát se českým premiérem?

O tom mohou rozhodnout jen a pouze čeští voliči. Věřme, že se budou rozhodovat po zralé úvaze a v nějaké dlouhodobější perspektivě na základě programů kandidujících stran a konkrétních návrhů řešení jednotlivých agend a nikoli pouze na základě několika reklamních nosičů a prázdných, i když přitazlivých hesel.

ODS měla jeden čas namále, ale v poslední době opět voliče získává. Má dostatek síly na to, aby se vrátila do Strakovky?

Do Strakovky vede mnoho cest. Někdo k tomu potřebuje vyhrát volby, někomu paradoxně ani nejvíce hlasů ve volbách dveře od Strakovky neotevře, jako se to stalo Jiřímu Paroubkovi po volbách 2010. Někomu stačí mít dlouhodobě kolem šesti, sedmi procent hlasů ve volbách a ve Strakovxe je dlouhodobě. ODS určitě má na to, opět ve Strakovce zasednout. Pokud se ale nestane něco nepředvídatelného, rozhodně ale ve Strakovce nebude v pozici formatéra vlády, ale spíše menšího koaličního partnera.

A jak vidíte budoucnost TOP 09?

Myslím, že pokud se TOP09 nějak výrazněji nově nevyprofiluje, má své maximum již za sebou. Nicméně pozice pravicové strany s podporou kolem deseti procent hlasů také není špatná a do budoucna naopak může být výhodná jak pro TOP09, tak pro český politický systém jako takový. Ale uvidíme, těžko předvídat. V tom je kouzlo politiky.

Proč je pravice v Česku tak rozštěpená?

Nemyslím si, že by pravice byla tak rozštěpená. Naopak je dobře, že tu vedle sebe stojí dvě prosystémové pravicové varianty s koaličním potenciálem a ze systémového hlediska je to jistě přínosnější než jedna velká pravicová strana. Myslím, že schéma volební soutěže v podobě dvou jasně profilovaných prosystémových levicových stran proti dvěma pracicovým stranám a střídání levice a pravice u moci by bylo žádoucím a efektivním aranžmá.

A lze vůbec v Česku mluvit o pravici a levici? Podle průzkumu CVVM pětina lidí neví, koho volit. Nechybí v tuzemsku nějaký politický směr?

Současně ale průzkumy odhalují dlouhodobější převažující nezájem občanů o politiku. Pokud něco nesledujete, nemůžete se v tom orientovat. Pokud se navíc omezíte na sledování politiky ve zjednodušené a negativní podobě v podání médií, musí vám politika přijít jako něco natolik odpudivého, že o to ani nemůžete jevit zájem. Výsledkem je, že mezi nejoblíbenějšími politiky je někdo, kdo tvrdí, že není politik. To ale není reálně možné, být v politice a nebýt politik. Snad jde ale pouze o nepochopení situace a populitické vyjádření.

Politické strany proto musí hledat mechanismy, jak zvýšit povědomí veřejnosti o politice a zájem o ni. Ať už v roli pasivního pozorovatele, nebo optimálně v podobě aktivní participace občanů. A tím nemám na mysli jen účast u voleb.

Běženci rozjitřili emoce českých politiků i veřejnosti. Chová se dle Vás vláda efektivně při řešení uprchlické krize? Nedávný průzkum ukázal, že většina lidí krokům Sobotkova kabinetu nerozumí.

Problém je v tom, že celá politická reprezentace nedokáže zaujmout jednotné stanovisko a komunikovat ho. Něco říká premiér, něco jiného ministři, něco jiného opozice, do toho vyjádření prezidenta. A opět platí, pokud to nesledujete dlouhodobě, potom se v tomto rozporuplném mixu ztrácíte. Výsledkem je, že české veřejnosti nakonec imponují kroky politiků typu Fica či Orbána.

Jak Vy sám vnímáte debaty kolem migrantů a islámu v ČR? Hrozí až taková radikalizace společnosti, že by to mohlo ohrozit demokratické zřízení?

Nehrozí. Největší hrozbou demokracii v České republice jsme my sami a to, jak demokracii vnímáme a jak ke stávajícímu politickému systmu přistupujeme.

Házení vajíček na Zemana, „trenýrková akce" Ztohoven, šibenice při demonstracích, nenávistné komentáře vůči uprchlikům/muslimům na internetu. Lze takové věci považovat za svobodu slova (projevu)?

Svoboda je pouze jednou stranou mince a její druhou stranou je odpovědnost. Navíc svoboda není bezmezná a neohraničená, ale svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. To jsou základní poučky, které ale odmítáme pod rouškou vlastní svobody respektovat.

Nemůžeme se ale odvolávat např. na naší svobodu slova či informace, když současně odmítáme respektovat svobodu druhého (třeba právo na soukromí apod.). Zatímco trenýrková akce je ve své podstatě banalita, jakkoli odhaluje řadu bezpečnostních nedostatků, nenávistné útoky vůči komukoli jsou již podle mě problémem.

Povinné kvóty na přijímání uprchlíků rozkmotřily země západní a střední Evropy. Má tento spor řešení?

Jakýkoli politický spor má řešení a to spočívá v konsensu. Navíc Evropě nakonec nezbyde, než nějak řešení nakonec přijmout dřív, než bude pro Evropu pozdě. Můžeme si jen přát, ať je to řešení promyšlené, konsensuální a dlouhodobě přínosné, a nikoli jen nějaký polotovar, který tlumí bolesti, ale neřeší problém.

V Polsku se nedávno změnila vláda. Dá se očekávat nějaký zásadní obrat v politice Varšavy, popř. ve fungování V4?

Zásadní změny bych ve vztahu Polska a V4 nečekal. I pro Polsko je dlouhodobě výhodné a přínosné udržovat partnerství v rámci V4. A stejně tak nadále bude myslím platit, že pokud bude Polsko potřebovat hleadat ve vybraných  jednotlivých otázkách partnera jinde, bude ho hledat jinde a na ostatní země V4 se nebude nutně ohlížet.

Nastává konec Evropy?

Před nějakými 25 lety byla populární teze o konci dějin, který ale zjevně nenastal, spíše naopak. Podobně je to s koncem Evropy, ani ten se nekoná. Zůstaneme-li u metafor, Evropu čeká další fáze střetu civilizací. Evropa se na něj nestihla dostatečně dopředu připravit, pročež je teď o to urgentnější potřeba zaujmout jasné stanovisko a jednotnou kompromisní strategii pro další postup.

Děkujeme za rozhovor.