ROZHOVOR: Česko je pro Švýcary země daleko na východě, název „Czechia“ se prosazuje velmi pěkně, říká diplomat

Jak se chemik propracuje k diplomatickému postu?

Pracoval jsem 16 let u firmy Novartis Basilej a tam jsem založil československý klub. Jeden ze Slováků se znal velice dobře s paní velvyslankyní Slovenska ve Švýcarsku, a tak se mě zeptal, jestli bych se nechtěl stát slovenským konzulem. Velmi jsme si s paní velvyslankyní rozuměli a ona mi pak sdělila, že se cítí povinná mi oznámit, že Češi také hledají. Samozřejmě jsem dal raději přednost rodné zemi. 

Celý proces byl prodloužený covidem, ale trval asi dva roky. Nejprve musíte mít tři doporučující dopisy od významných osobností českého života ve Švýcarsku. Potom oba výpisy trestního rejstříku – český i švýcarský. Dále projdete screeningem na Ministerstvu zahraničních věcí ČR, což se skládá z pohovoru s mnoha lidmi z různých odborů MZV. Pokud vše proběhne v pořádku, pak podepíše jmenování ministr zahraničí.

MZV pak notifikuje švýcarské ministerstvo zahraničních věcí, kteří nakonec jmenování do funkce schválí. Tomu procesu se říká exequatura. Nakonec dostanete krásný jmenovací dekret podepsaný prezidentkou Švýcarské konfederace a jejím kancléřem.

Práce honorárního konzula je neplacená, tudíž ji vykonávám ve volném čase. Konzul dokonce platí náklady na chod konzulátu z vlastních zdrojů a poplatky, které vybírá, odvádí na konci každého kvartálu ambasádě. Takhle fungují honorární konzulové na celém světě.

Švýcarsko sice není exotická země, přesto se zeptám. Na co jste si zpočátku musel zvykat? Zaskočilo vás něco na způsobu života ve Švýcarsku?

Já jsem si ve Švýcarsku nemusel zvykat téměř na nic. Pocházím z katolické rodiny a moje švýcarská manželka také, takže slavíme ty samé svátky. Německy jsem uměl plynně, když jsem do Švýcarska v roce 1990 přišel, jen jsem se ještě naučil švýcarský dialekt.

Po třech letech se mě někteří lidé ptali, jestli pocházím z kantonu Wallis, mám totiž takový podivný přízvuk, a lidé si myslí, když vás nedokážou zařadit, že jste odtud. 

Dopustil jste se někdy diplomatického faux pas?

Nějakého diplomatického faux pas jsem se zatím nedopustil. Snad jednou si mi stal malý trapas, když jsem tlumočil pro jeho excelenci švýcarského velvyslance v Česku. Místo abych přetlumočil to, co řekl, jsem tu větu po něm zopakoval v dialektu. On mě potom kopnul pod stolem a řekl, ať teda překládám. To se prý občas stává každému tlumočníkovi. 

Jak byste zhodnotil česko-švýcarské vztahy? Jsou nějaké třecí plochy?

Česko-švýcarské vztahy jsou na vynikající úrovni a o nějakých třecích plochách nevím. Češi i Slováci mají dodnes ve Švýcarsku docela dobrý image i díky emigraci mnoha úspěšných a kvalifikovaných lidí v letech 1948 a 1968. 

Mají „obyčejní“ Švýcaři povědomí o Česku?

Obyčejní Švýcaři vědí o Česku hlavně díky sportu, ale pořád mám pocit, že to je pro ně země někde daleko na východě. Když jedeme do Česka třeba hokejový turnaj, tak jsou lidé překvapeni, jak rychle tam člověk dojede. Když jim ukážu na mapě, že Praha leží 150 km více na západ než Vídeň, jak jsou velmi překvapení. Všem se v Česku líbí a obdivují krásu našich měst i vesnic. 

Máte jako konzul hodně práce? Dostávají se čeští turisté ve Švýcarsku často do nesnází?

Povinnosti honorárního konzula mi zaberou zhruba jeden den v týdnu. Čeští turisté se ve Švýcarsku do nesnází asi moc často nedostávají. Dosud jsem nemusel žádný takový případ řešit. Práce honorárního konzula je z drtivé většiny něco jako práce na Czechpointu. To znamená ověřování podpisů a ověřování kopií dokumentů. Dále úspěšně pomáhám českým firmám se vstupem na švýcarský trh. České firmy mají mnoho co nabídnout.

Švýcarsko je mimo jiné známé přímou demokracií, referenda se konají často. Byla by podle vás tato forma vlády vhodná i pro Česko?

Nemyslím si, že přímá demokracie, tak jak funguje dnes ve Švýcarsku, by fungovala v Česku. Protože i Švýcarsko k této formě demokracie došlo po dlouhých desetiletích a myslím, že je třeba, aby na to společnost byla opravdu vyzrálá. Nejsem politolog, ale nemám pocit, že by se tento systém dal naroubovat na politické struktury v Česku.

Jste zastáncem názvu „Czechia“ namísto „The Czech Republic“. Co vás k tomu vede?

Já bych rozlišil užívaní formálního a krátkého jména. Formální jméno „The Czech Republic“ má samozřejmě svoje opodstatnění v diplomatickém protokolu a tam také patří. Ale nepatří do všedního života.

Vedou mě k tomu hlavně dva faktory: zaprvé naše země potřebuje krátké jméno, které je schopno popsat naši zemi v celé historické kontinuitě, a to slovo Česko a anglicky Czechia samozřejmě splňují; Česká republika nás omezuje na období od roku 1993. Jméno Czechia původně pochází z latiny, podobně jako celá řada jmen států v angličtině s koncovkou -ia, včetně anglických jmen našich historických zemí (Bohemia, Moravia, Silesia). První použití jména Czechia je doloženo v latinsky psané Kronice české Václava Hájka z Libočan v roce 1541.

A druhým faktorem je destinační marketing. Po 29 letech existence našeho státu a skoro sedmdesáti miliónech dolarů investovaných na reklamu na „The Czech Republic“ je ve světě Czechoslovakia dodnes známější než „The Czech Republic“.

Lidé v zahraničí si ten kostrbatý vyraz prostě nepamatují, protože pro naprostou většinu zemí se formální jména v běžné řeči nikdy nepoužívají. „Czech“ se vyslovuje anglicky úplně stejně jako bankovní šek a kontrola. Tudíž je tento výraz nejednoznačný, a to znamená smrt každé značky. Navíc republik je na světě 160, dalších 22 je jenom v Rusku a všechny neuznané státy světa zdůrazňují při každé příležitosti, že jsou republiky, aby si zvýšily chybějící mezinárodní legitimitu. Navíc Czech Republic se zkracuje a komolí do mnoha různých forem, nejčastěji do „Czech“, což anglicky znamená čeština, český, Čech/Češka, ale ne jméno našeho státu. Kolik různých nejednoznačných zkomolenin formálního jména naší země bude průměrný cizinec schopen ztotožnit s naší zemí?

Formální název se prostě do destinačního marketingu nehodí a nikdy nebude fungovat. Proto si cizinci dodnes pamatují dlouhé i když pro ně těžko vyslovitelné krátké jméno Czechoslovakia a nikdo si nepamatuje různé podoby formálního jména Czechoslovak Republic.

Odpůrci naopak tvrdí, že se „Czechia“ snadno splete s „Chechnya“, tedy Čečenskem. Ostatně i anglická verze Wikipedie upozorňuje na možnost záměny. Jaký je váš protiargument?

Tvrzení, že Czechia se plete s Chechnya, je podle hesla, „kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“.

Po atentátu na Bostonském maratonu v roce 2013 byla „Chechen Republic“ zaměněna s „Czech Republic“ v americké televizi, takže trvání na používání Czech Republic tento hypotetický problém vůbec neřeší. O možné záměně jmen Czechia a Chechnya mluví pouze odpůrci krátkého jména Czechia v Česku, kteří tento mýtus účelově vytvořili. A do anglické Wikipedie to samozřejmě napsali také Češi. Navíc „Chechnya“ není samostatným státem, možnost záměny na mezinárodní scéně – např. ve sportu – tedy není. V ostatních germánských, angličtině příbuzných jazycích je ekvivalent jména Česko/Czechia natolik zažitý, že se nikomu s Čečenskem neplete. Pokud se najdou lidé, kterým se plete Czechia a Chechnya, tak těm se plete i Slovakia a Slovenia, Iran a Iraq, Austria a Australia a takto bych mohl dlouho pokračovat. Lidem se zkrátka může plést kdeco. Kvůli několika případům neinformovaných jedinců bychom se měli vzdát 480 let starého jména naší země? To je absurdní nápad, který ukazuje na nulové národní sebevědomí odpůrců krátkého jména Czechia.

Daří se na mezinárodní scéně prosazovat pojmenování „Czechia“?

Krátké jméno se v zahraničí prosazuje velice pěkně. Jeden z důvodů je ten, že lidé jsou na krátké jméno naší země z jejich mateřských jazyků prostě zvyklí. Např. žádný germánský jazyk ve všední mluvě formální název naší země nepoužívá, všechny používají název krátký. Na rozdíl od angličtiny jsme jim do toho, jak říkat naší zemi, jednoduše nemluvili.

Jméno Czechia začaly používat např. firmy Google, Apple, Microsoft (mj. Bing a LinkedIn), Netflix, instituce EU, UNESCO, IATA, CIA World Factbook, renomované mapy a navigace (např. TomTom, Oxford Atlas of the World), nověji statistiky i mapy covid-19 (WHO, Worldometer, Univerzita Johnse Hopkinse), světový lední hokej atd.

Bohužel největší odpor proti krátkému jménu je z Česka. Opakuje se historie s Československem, kterému se lidé v zahraničí smáli a doma ho vehementně odmítali například i bratři Čapkové. Za 10 let si všichni zvykli a dodneška je Czechoslovakia známá značka.

Přitom slovo Czechoslovakia bylo kompletní novotvar, které T. G. Masaryk s R. Štefánikem vytáhli „z klobouku“. Správný překlad původního názvu Česko-Slovensko by byl Czechia-Slovakia.