25 let od sametu: České školství prošlo radikální změnou

V mateřských školách se propad počtu dětí v ČR zastavil ve školním roce 2005/2006. Od té doby je v nich dětí čím dál více a na řadě míst navíc kapacita předškolních zařízení nedostačuje, například loni bylo odmítnuto asi 60.000 zájemců.

Počet středoškoláků a učňů po pádu komunistického režimu rostl až do školního roku 1995/1996, kdy se zastavil bezmála na 640 tisících. Pak byla zavedena povinná devátá třída a meziročně na střední školy, učiliště a konzervatoře chodilo o zhruba 125.000 dětí méně. Do školního roku 2012/2013 pak jejich počet klesl o dalších 67 tisíc.

Naopak se pro výrazně větší počet uchazečů otevřely brány vysokých škol. Zatímco před dvaceti let na nich prezenčně studovalo 121.613 lidí, do roku 2012/2013 se jejich počet zvýšil na více než dvojnásobek. Vzhledem k demografickému vývoji však počet vysokoškolských studentů v posledních letech mírně klesá.

Český vzdělávací systém prošel po uvolnění poměrů řadou změn. Povinná devátá třída byla zavedena v roce 1995. Před tím byla pět let dobrovolná s tím, že se mohlo odcházet na střední školy již po absolvování osmého ročníku ZŠ a devátý rok povinné školní docházky splnit až na dalším stupni školy. Se zavedením povinné deváté třídy byl první stupeň základních škol prodloužen na pět let a víceletá gymnázia, na která odcházely děti po 5. třídách, ze sedmi na osm let. Zatímco v Česku je povinná školní docházka devítiletá, ve východní části bývalé federace trvá podle školského zákona z roku 2008 deset let.

Další změnou v českém vzdělávacím systému bylo zavedení vyšších odborných škol od roku 1996/1997, do té doby vyšší odborné studium probíhalo jako experiment na středních školách. Hned první rok tak bylo 158 VOŠ, které navštěvovalo téměř 15 tisíc studentů. Vrchol tyto školy, které poskytují praktičtěji zaměřené vzdělání než vysoké školy a jejichž absolventi získávají titul Dis., zažily ve školním roce 1999/2000. Tehdy na nich studovalo přes 31 tisíc mladých lidí.

Výrazně se na obou stranách současné hranice snížil zájem o učiliště. Zatímco v revolučním školním roce na ně chodilo přes 310 tisíc žáků, o 23 let později to bylo pouze zhruba 126 tisíc. Na Slovensku podle údajů, které jsou k dispozici na webu tamního ministerstva školství, mezi lety 2000 a 2007 klesl počet učňů z více než 106 na necelých 52 tisíc. V tomto období přitom propad v Česku nebyl zdaleka tak dramatický, ze 176 tisíc ubylo jen zhruba 18 tisíc učňů.

Ve srovnání s Českem na Slovensku mnohem rychleji od začátku tisíciletí stoupal podíl gymnaziálních studentů na celkovém počtu středoškoláků. Ze zhruba čtvrtiny se za sedm let vyšplhal přibližně na 45 procent. V Česku se sice taky zvýšil, ale přes 30 procent se nedostal. Gymnazisté stejně jako ostatní středoškoláci musejí v obou zemích skládat státní maturitní zkoušky. Na Slovensku funguje státní maturita od roku 2005, v Česku byla po dlouhých debatách a velkých komplikacích zavedena o šest let později.

Uvolnění poměrů přineslo vznik soukromých a církevních škol. Také v tomto ohledu se například u gymnázií vývoj v bývalé federaci vydal rozdílnými směry. Zatímco v Česku bylo ve školním roce 2012/2013 69 soukromých a 20 církevních gymnázií, na Slovensku v poměru 55:38 převažovala gymnázia církevní.

Od začátku tisíciletí fungují v České i Slovenské republice také soukromé vysoké školy. Ve školním roce 2012/2013 si mohli v Česku uchazeči vybrat z nabídky 44 soukromých VŠ, na Slovensku jich bylo dvanáct. Rozdíl v počtu veřejných VŠ přitom není tak výrazný. Na Slovensku jich v téže době fungovalo dvacet ze 105 fakultami, zatímco v Česku 26 se 141 fakultami.