Nefungující toalety, propaganda České televize... Klaus srovnal USA a Rusko, a takhle to dopadlo

V Petrohradě Klaus navštívil Petrohradské mezinárodní ekonomické fórum. "Vystoupil jsem na panelu spolu s francouzským expremiérem Fillonem, bývalým italským ministrem zahraničí Fratinim, prvním místopředsedou ruské vlády Šuvalovem, bývalým guvernérem Kazašské národní banky Marčenkem a dvěma rektory ruských univerzit. Tématem panelu bylo propojení (či nepropojení) politiky a ekonomiky. Rusové evidentně chtěli slyšet, že si ekonomická provázanost dříve či později vynutí politické „tání". Nejsem o tom přesvědčen," napsal na svém webu.

Během konference si poslechl i prezidenta Vladimira Putina s jeho hlavním, 45 minut trvajícím projevem. "Obří sál, obří pódium, světelné a fotografické efekty, ale suchý, nijak přesvědčivě pojatý, úřednicky napsaný projev o ruské ekonomice. Data, čísla, důsledný optimismus. Daleko živější byly jeho odpovědi na – organizované, nikoli spontánní – dotazy moderátora. Spíše však obrana než jakýkoli útok. Určitě projev nikoho neprovokující – asi kromě českých rusobijců. Jeden z nich se na mne v ČT rozhořčil za větu mého projevu, že „dnes nemáme vystrkávat Rusko z Evropy". Podle těchto lidí Rusko (a zejména Putin) nesmějí ani otevřít pusu. Jen si mají nechat diktovat," popisuje exprezident.

Petrohrad jako takový ale podle něj vypadá dobře, je plný lidí, aut, kultury. "Šofér mého superluxusního auta (pro hlavní hosty fóra od firmy Mercedes), Petrohraďan každým coulem, mi říká, že je sice spousta problémů, ale že je život nesrovnatelně lepší než dříve. Normální lidé evropské sankce bezprostředně necítí. V hotelu mi – překvapivě česká – manažerka přiznala, že potřebné „evropské" potraviny dovážejí přes Bělorusko. Obyčejní lidé si případně dojedou na nákupy 160 km (v Rusku žádná vzdálenost) do Finska," píše Klaus.

"Pršelo, nízké mraky, žádné petrohradské „bílé noci" nebylo možné zažít, což je škoda, v červnu má být jejich vrchol. Petrem Velikým postavené paláce, zahrady a fontány (měl to být pokus o ruské Versailles) v Petrodvorci byly v sobotu absolutně plné turistů, většinou ruských. Všichni spořádaně poslouchají průvodce. Dalo mi práci přesvědčit je, že už je má životní „absorpční kapacita" v tomto smyslu zcela vyčerpána. Stačí mi se dívat. Úžasnou pomocí (a i organizátorem malé, ale pěkné oslavy mých narozenin) byl funkční tým českého generálního konsulátu. Můj pocit z návštěvy je pěkný. Zkusme s Ruskem nevyvolávat konfrontaci," popisuje své zážitky z Ruska.

Oproti tomu cesta do Ameriky začala nešťastně. Na letišti v Praze mu bylo sděleno, že letadlo bude mít V Mnichově proto málem nestigl letadlo do Washingtonu. "Vyjeli jsme autobusem k letadlu a v parném poledním slunci jsme v něm čekali více než hodinu na ploše před letadlem bez jakéhokoli vysvětlení. Pak nám bylo řečeno, že v letadle nefungují toalety. Nekomunikace, arogance, byrokratická nevšímavost veškerého personálu byla unikátní. Po návratu do budovy letiště nám bylo řečeno, že to asi dnes nepoletí a že nám nahradí cenu letenek. Nabízeli let o den později, ale můj program ve Washingtonu začínal tentýž večer večeří na mou počest za účasti řady kongresmenů. Už jsem chtěl cestu zrušit a telefonoval jsem do Prahy, aby pro mne do Mnichova přijelo auto. Nečekaně oznámili, že letadlo se čtyř a půl hodinovým zpožděním nakonec poletí! Uvědomil jsem si, že současná „vyspělá" společnost tímto způsobem skončí – nefungováním toalet a arogancí důležitých „majitelů klíčů", razítek a malých rozhodovacích pravomocí. O tom se ve sci-fi románech, ale ani v antiutopiích orwellovsko-huxleyovského typu nepíše. To by se dobře neprodávalo," píše Klaus.

"Večeři ve Washingtonu jsem – ale v pomačkaném cestovním oděvu a bez kravaty – stihl. Můj dlouholetý egyptský přítel Shafik Gabr, byznysmen, filantrop, politik a komentátor, pozval 40 vlivných hostů na večeři, kde jsem mimo jiné opožděné dostal další narozeninový dort (první o několik dní dříve v Petrohradu). Byla to skupina Američanů (vynechám-li bývalého egyptského ministra zahraničí Amre Moussu), se kterými stojí za to se setkávat. Mezi nimi i pět kongresmanů. Názory na svět, ale i Rusko, vůbec nebyly takové, jak nám je líčí propaganda České televize a pravdoláskovské zpravodajské servery. Nebyly ani takové, jaké nám předává CNN," popsal exprezident.

Setkal se také se svým přítelem kongresmanem Danym Rohrabacherem. "Zajímavě se ptá: co je největším nepřítelem dnešního Západu? Je to podle něho radikální islamismus. (Usmívám se a říkám, že znám ještě většího nepřítele dnešního Západu – tím je Západ sám.) Jeho argument však míří jinam: proti největšímu nepříteli je třeba hledat spojence. Nejvýznamnějším spojencem by mohlo být Rusko. Proto považuje za naprosto hloupou politiku s Ruskem se dnes hádat! To říká významný americký kongresman (za Kalifornii) zcela veřejně! A dává dohromady ty, kteří si to myslí také," vzpomíná Klaus.

"My u nás doma cítíme silné vměšování USA do naší politiky, přesto mají Američané pocit, že americké leadership (vůdcovství) skončilo, že ho Amerika, zejména Obama, neprovádí a ironicky se říká (i Američané říkají), že začali „lead from behind". U nás to určitě není „from behind". Jsem šokován, když mi na konferenci někdo s vážnou tváří říká, že jsou zneklidněni ohledně energetické politiky v ČR. Čekal jsem Temelín, nebo něco takového, ale zjistil jsem, že někdo sleduje souboj o pravomoci ERÚ (a Aleny Vitáskové) a vidí v tom dlouhé prsty Kremlu. Lidská hloupost je nekonečná," píše dále bývalý prezident.

"Absurdní vystoupení o Rusku předvedl známý britský novinář Edward Lucas. Poslouchal jsem ho v roce 2000 v Lisabonu a protestoval jsem tam tehdy proti názvu jeho tehdejšího vystoupení „Putin – KGB Man". Namítal jsem, že není možné tímto způsobem trivializovat složitou situaci této velké země, která v ní nastala po 70 letech děsivého a tragického komunismu a po deseti letech chaosu Gorbačovovy a Jelcinovy éry. On si mou polemiku dobře pamatoval (já ne úplně, myslel jsem, že to bylo v Madridu) a svůj washingtonský projev zahájil slovy, že se těší na to, co budu říkat na jeho dnešní názory. Název tentokráte byl „Jak jednat s revanšistickým Ruskem?". Bylo to smutné a beznadějné, někteří lidé jsou prostě nepoučitelní a poslouchají jen sami sebe a přitvrzují své argumenty. Protesty řady účastníků konference byly velmi ostré a zřetelné. Všechno zlé ve světě dnes dělá Rusko. Překvapilo mne, že podle Lucase např. zásadně ovlivnilo i nedávné polské prezidentské volby a změny v polské vládě. Bylo to jako kdyby mluvil Saakašvili nebo Sikorski. Otázka v kuloárech byla: jak může takový člověk psát pro The Economist?" svěřil se s dalším zápiskem.

Washington jako takový se Klausovi dříve zdál nudný. "Jak stárnu, tak je mi milejší. V mém oblíbeném knihkupectví nedaleko Dupont Circle, kde si vždy jdu koupit nějakou knihu, jsem tentokráte objevil pěknou T-shirt s nápisem „Not Dead Yet" ("ještě nejsem mrtvý", pozn. red.), což docela pěkně vyjadřuje mé současné pocity," dodal.