PŮVODNÍ ZPRÁVA | Afrika jako místo, kde Západu pšenka nekvete. Expertka vysvětlila, proč tomu tak je

Afrikanistka Piknerová, která promluvila exkluzivně pro EuroZprávy.cz o vývoji (nejen) subsaharské Afriky, se zúčastnila projektu Expedice Z101. Ta se v dubnu 2021 vydala po stopách cestovatelů Hanzelky a Zikmunda napříč Afrikou a Amerikou. „Afriku jsme křižovali od severu na jih expedičním speciálem zvaným George, který měl za cíl jediné: poznávat, objevovat a ukazovat, jak se mění svět a my s ním,“ píšou organizátoři projektu na webu.

V Africe se daleko lépe prosazují autoritářské režimy, jako je ten čínský a ruský. Děje se tak na úkor potenciálních západních partnerů afrických zemí. „Už od dekolonizace si v Africe získávaly lepší pověst země východního bloku v čele se SSSR jednoduše proto, že byly chápany jako antikoloniální a levicová ideologie byla vnímána africkými elitami jako vhodná protiváha západnímu kapitalismu,“ vysvětlila Piknerová pro EuroZprávy.cz.

Afričané žili v přesvědčení, že „co bylo kapitalistické, bylo špatné“, neboť byl „vytvořen narativ, že slovy Lenina ‚kapitalismus je nejvyšší forma imperialismu‘, což prezident Ghany K. Nhrumah, jenž byl nějakou dobu skutečnou africkou celebritou, přetavil do tvrzení ‚neokolonialismus, nejvyšší forma imperialismu‘,“ pokračovala afrikanistka.

To pokračovalo s tím, jak „dekolonizovaným zemím rostlo sebevědomí“. „Mnohem raději spolupracovaly s těmi, kteří nepodmiňovali vzájemné vztahy žádnými podmínkami, respektive měli takové podmínky, které se většině afrických zemí zdály jako akceptovatelné,“ přiblížila expertka. 

Jako příklad zmínila, že „Čína od 90. let 20. století v rámci nové dělby Afriky nabízí africkým státům zdánlivě levné půjčky výměnou za respektování politiky jedné Číny a otevření domácích trhů čínskému zboží a kapitálu“.

Rusko pak „nechce ani to“. „Je spolehlivým dodavatelem zbraní, odběratelem nerostného bohatství, žádnou svazující ideologii nemá a jediné, co prostřednictvím sociálních sítích šíří, je tvrzení, že za všechno můžou USA, které ve světě válčí. Afričané tomu věří dílem proto, že nemají kritické uvažování a dílem proto, že propaganda Ruska je účinná,“ upřesnila. 

Západ podle Piknerové následně „přijal přesvědčení, že nemá právo šířit své hodnoty, protože to je projev přinejmenším kulturního imperialismu“. „Časem se však může stát, že Západ už nebude mít co šířit, protože jeho hodnoty zaniknout. Minimálně v Africe,“ zdůraznila. 

EuroZprávy.cz se oslovené afrikanistky rovněž zeptaly, co pro některé nestabilní režimy subsaharské Afriky znamená, když jim na území přijdou cizí milice – jako například ruští wagnerovci. „Otázka je, co si představit pod pojmem nestabilní režim v subsaharské Africe. Řada režimů v tomto geopolitickém prostoru je mimořádně stabilní, jinak by jejich prezidenti nevydrželi u moci mnoho desítek let,“ poznamenala. 

Zdůraznila, že „bychom si neměli plést stabilitu s tím, že ten režim je autoritativní a v některých ohledech z našeho pohledu trochu nechutný“. „Od Wagnerovců, které pozvali do Mali, Nigeru, Burkina Faso či Středoafrické republiky, kde jim dokonce postavili sochu, si představitelé těch režimů neslibují nic, jen že je udrží co nejdéle u moci a budou mít klid od západního vměšování,“ popsala Piknerová.

To je případ i wagnerovců. „Jak jsem již řekla, Rusko chce jen přístup k přírodním zdrojům, které ovládají právě elity a nic víc,“ podotkla.

Podle Piknerové se do budoucna tyto země mohou stát jakousi pojistkou pro Rusko a Čínu, aby si napříč mezinárodním společenstvím prosazovaly svou agendu. „Už se tak stalo, řada afrických států například ratifikovala status Mezinárodního soudního dvora a následně od této ratifikace ustoupila s argumentem, že zatykače jsou vydávány pouze na africké představitele a že celá instituce je vlastně podjatá,“ přiblížila. 

Právě tento argument například Rusko podporuje. „V případě Číny jde hlavně o politickou izolaci Taiwanu, což se daří, protože posledním africkým státem, který uznává Taipei a nikoliv Peking, je Eswatini neboli dříve Svazijsko. Což, jak všichni uznáme, není země, která by při vší úctě držela prst na tepu afrických událostí,“ dodala. 

Otázkou je také světový boj proti změnám klimatu. „I v Africe se řeší témata související s životním prostředí, vznikla řada iniciativ například k výsadbě stromů v délce takřka celého Sahelu, ale v zemích, kde lidé řeší nedostatek pitné vody a jsou vystaveni hladomoru jen těžko budete řešit klima,“ upozornila afrikanistka. 

Varovala před takzvanou demokratizací afrických zemí. „Pokud si budeme myslet, že demokratizace pro nás známým způsobem přispěje k africké stabilitě, můžeme rovnou celé evropské angažmá zabalit a říci Rusku a Číně, že mají dveře otevřené,“ míní.

„Ať si o tom myslíme, co chceme, liberální demokracie je koncept, který se vyvíjel stovky let velmi bolestivě a mnohdy krvavě, a jeho export se podařil jen v zemích typu Japonsko a Jižní Korea, a to pravděpodobně jen díky tomu, jak dopadla druhá světová válka,“ doplnila. 

Upozornila na odlišnosti mezi západními a africkými režimy. „Znáte-li africké reálie, pochopíte, že autoritářství nemusí být nutně vnímáno pejorativně. Konečně ono autoritářství je výsledkem afrického vývoje, jsou to jejich elity, které vládnou, nejsou nikým dosazeny, dovezeny, vznikly v daných zemích a společnostech,“ vysvětlila.

Koncept takzvané „demokratizace“ ani není jednotný. „S tím se také pojí otázka, co to vlastně demokratizace je? Je tím myšlena liberální demokracie, která je ve světě zastoupena jen minimálně?“ zeptala se Piknerová na závěr.