Americká pozice světové velmoci se otřásá v základech. Zatímco Čína rychle roste a vojensky dominuje v Jihočínském moři, USA ztrácejí vliv v různých koutech světa, od Blízkého východu až po Latinskou Ameriku. Výsledkem je narůstající geopolitická izolace a úpadek hegemonie.
Američané ještě na přelomu tisíciletí platili za nejmocnější zemi světa. Po rozpadu Sovětského svazu Washingtonu ubyl nejdůležitější konkurent, nové Rusko bylo prakticky „nepoužitelné“ a ekonomický boom Číny teprve začínal.
V roce 2024 je ale situaci úplně jiná. Spojené státy se sice stále dají pokládat za nejmocnější zemi světa, ale Čína jim zdatně konkuruje. Do toho zaznamenávají nepříjemné neúspěchy na Blízkém východě a díky politice exprezidenta Donalda Trumpa se výrazně vzdálily svým transatlantickým spojencům v Evropě.
Američané – pokud k tomu dojde, mají jen málo šancí zdárně vojensky konkurovat Číně v Jihočínském moři. Čínské loďstvo je v prvé řadě větší, navíc jsou americké lodě dislokovány prakticky po celém světě. To je jeden z faktorů, který kreslí tlustou čáru mezi moc Washingtonu a Pekingu – USA sice mají vliv fakticky ve všech mořích a oceánech, zároveň je pro ně ale těžké účinně a plnou silou reagovat v jednom místě.
Naproti tomu Číňané vyvíjejí (ve spolupráci s Ruskem) úsilí o průnik do Arktidy, celosvětový vliv jim však zaručuje spíše ekonomická spolupráce než vojenská přítomnost. A tento vliv roste nezávisle na snahách západních spojenců ho omezit.
Dá se říct, že Američané vůbec nestíhají tempu, jakým Číňané svůj vliv ve světě posilují. Už tak nezvládli „korigovat“ ekonomický boom, který největší komunistickou zemi světa potkal na přelomu tisíciletí.
Vliv USA padá jako domino
Dálný východ není jediná oblast, kde Američané začínají selhávat. Totéž je potkalo v arabském světě. Změnu předznamenalo stažení amerických vojsk z Afghánistánu a prakticky okamžitý nástup Tálibánu k moci. Teď v rámci příští let Washington plánuje udělat totéž v Iráku, který se postupně začíná vzpírat americké přítomnosti a poddává se íránskému vlivu.
Právě Írán je největší výzvou, jaké Američané na Blízkém východě čelí. Společně se s několika dalšími mocnostmi zde má významný vliv. Oproti Saúdům, Turkům nebo Izraelcům ale využívá rozsáhlou síť zástupných uskupení, které jsou roztroušeny úplně všude – od Jemenu, přes Libanon až po Irák. Nutno podotknout, že velká část těchto skupin vede válku proti Izraeli – tedy spojenci USA.
Americká hegemonie ale netrpí pouze na Dálném a Blízkém východě. Naopak, děje se to prakticky po celém světě. V Africe má Washington jen minimální vliv, protože si tady své sítě vlivu rozhodi0i hlavně l Číňané a Rusové.
Vliv USA v Jižní Americe zase ohrožují tamní rychle rostoucí ekonomiky a někteří autoritářští vůdci s vazbami na Moskvu a Peking.
Kapitolou o sobě samé je Evropa. V průběhu dvacátého století zde Američané nasbírali desítky věrných a spolehlivých spojenců. Jenže v roce 2017 nastoupil do Bílého domu Donald Trump, který do značné míry rozvrátil vzájemnou důvěru napříč Atlantským oceánem. Pokud nastoupí podruhé, může dojít k úplnému rozpadu této důvěry a vypuknutí obchodní války – což je úplně poslední věc, kterou Brusel s Washingtonem potřebují.
Zatímco Trump je jestřáb, většina evropských lídrů přistupuje k externím hrozbám úplně jinak. Pro Evropskou unii je důležitá diplomacie (ta je vždy v první řadě) následovaná případnými ekonomickými opatřeními, jako jsou sankce a podobně.
Republikánský exprezident se naopak už několikrát nechal slyšet, že válku na Ukrajině „ukončí do 24 hodin“ a hodlá jít do konfliktu s Íránem. Pro unijní politiku založenou na určitých hodnotách je to velice agresivní přístup a pokud Trump zachová podobný přístup k zahraniční politice jako při svém minulém mandátu, transatlantická shoda nikdy nepřijde.
Měli možnost část vlivu zachránit
Američané měli možnost část vlivu zachránit – konkrétně toho na Blízkém východě. Jenže, a jak se to stává často, okolnosti jim nepřály. Íránci nastolili tvrdý přístup poté, co Trump samovolně a bez konzultace se západními spojenci odstoupil od jaderné dohody z roku 2015. V tomto kontextu si velmi uškodil u partnerů ve Francii, Německu a Velké Británii, protože tyto přední země Evropské unie iniciovaly značnou část diplomatických jednání o této dohodě.
Situaci ale stále bylo možné zachránit. Do funkce šéfa Bílého domu nastoupil Joe Biden a začal „rekonstruovat“ svým předchůdcem poškozenou americkou zahraniční politiku. Více než dva roky po jeho nástupu do funkce teroristické hnutí Hamás zaútočilo na Izrael a na Blízkém východě vypukla nejbrutálnější válka za několik posledních dekád.
Biden ustoupil od jakýchkoli sankcí či omezení vůči režimu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a eventuálně jeho snahu o zničení Hamásu podpořil. Boj proti teroristické organizaci jako takový je pro každou zemi přirozený a pokud se nějaká taková na území suverénního státu vyskytuje, je nutné proti ní zasáhnout.
Izrael však přistoupil k velice brutálnímu řešení. Za pomoci raket, tanků a dělostřelectva začal Pásmo Gazy, kde se bojovníci Hamásu zbaběle skrývají, nemilosrdně rovnat se zemí. Biden v tu chvíli měl jediný úkol – zatlačit na Izrael, aby od téměř genocidních praktik upustil a boj proti Hamásu organizoval jinak.
Nenechejme se mýlit, USA mají dostatečné diplomatické a obecně i mocenské kapacity, aby na Izrael mohly tlačit. Bidenova administrativa tak ale neučinila a teď Izrael kromě Pásma Gazy bojuje v Libanonu proti Hizballáhu a konec války je v nedohlednu.
A zde přichází faktor (naštvaný) Írán. Po Trumpově administrativě mezi lety 2017-2021 jsou vztahy mezi Teheránem a Washingtonem na tak mizerné úrovni, že diplomatický kontakt je omezen jen na nutné minimum. Írán si fakticky „dělá co chce“ – letos už dvakrát vypustil salvy stovek raket proti židovskému státu a obě země si navzájem hrozí otevřenou válkou.
S tím, že se Američané zřejmě definitivně stahují z Iráku, může přijít ohromné posílení íránského vlivu. Tedy kromě jednotlivých milic padne pod tento vliv i celá irácká armáda a vláda – což je pro Izrael i zbývající americkou přítomnost v regionu velice nebezpečné.
Související

Kde je slibovaná bazuka na Trumpa? Unijní byrokracie na USA nejde s hysterickou odvetou, ale chladným kalkulem

Sociální sítě pod tíhou nevkusu. Umělá inteligence ničí odkaz japonského studia
komentář , USA (Spojené státy americké) , Bílý dům USA , Čína , Rusko , Izrael , EU (Evropská unie)
Aktuálně se děje
před 2 minutami

YLE: Dosud nezveřejněné děsivé záběry z atentátu na Roberta Fica
před 6 minutami

Tragická nehoda v Praze. Tramvaj srazila chlapce, oživit se ho nepodařilo
před 1 hodinou

Trump na poslední chvíli zablokoval izraelský útok na Írán, zjistil prestižní deník
před 1 hodinou

Američané budou v Paříži jednat s Evropany o ukončení války. Na Rubia čeká Macron
před 4 hodinami

Další bezohledný ruský útok. Dron v Dnipru zabil několik civilistů, mezi oběťmi i dítě
před 5 hodinami

Počasí o velikonočních prázdninách: Letní teploty vystřídá déšť
včera

Česko zažilo tragický den: Na silnicích vyhaslo sedm lidských životů
včera

Soud si došlápl na Trumpa: Chce ho dohnat k odpovědnosti za pohrdání soudem
včera

Oblíbený ruský generál se vrací na frontu. Má to ale háček
včera

Překvapivé zjištění o okolnostech vraždy na Karlovarsku. Muži hrozí až 18 let
včera

Trump otevřel Číně cestu, na které ji Američané nechtějí vidět
včera

OBRAZEM: Národní divadlo vyprovodilo Aloise Švehlíka na poslední cestu
včera

Saharský písek nad Českem. Opakuje se scénář z loňských Velikonoc
včera

Tragická nehoda na D2. Stala se v koloně před Brnem, tři lidé zemřeli
včera

Rusko není schopno ovládnout celou Ukrajinu. Po smrti Putina nás nečeká nic hezkého, varuje expert
včera

Trumpova evropská jízda: Co stojí na pozadí několika únorových dní, které změnily svět?
včera

Nikdy v životě jsem se o budoucnost Ameriky nebál víc, píše Friedman. Svět vidí Trumpovy USA jako darebácký stát
včera

Trump zavádí 245% clo na čínské zboží
včera

Švehlíkovi dali sbohem v Národním divadle. Byl to skvělý chlap, řekl Burian
včera
Řidiče opět čeká dopravní peklo. Kde budou letos silničáři opravovat silnice a dálnice?
Dopravní situace na českých dálnicích se v letošním roce výrazně komplikuje. Řidiči musí počítat s řadou oprav, které se týkají nejen tunelů na dálnici D8 u hranic s Německem, ale i úseků na dalších hlavních tazích, jako jsou D1, D5, D11 či D35. V mnoha případech půjde o práce trvající celé měsíce, které přinesou částečné či úplné uzavírky a provoz vedený v omezeném režimu.
Zdroj: Libor Novák