Nevraživost vůči Romům? Aktivista bojující za Romy promluvil

EZ: Česká republika je dlouhodobě kritizována zahraničím za neschopnost vytvořit Romům podmínky pro rovnocenné postavení ve společnosti. Například EU minulý rok kritizovala nedostatek financí. Jsou peníze opravdu ten hlavní problém?

Podle mého názoru nejde o nedostatek peněz. Z Evropské unie sem proudí na pomoc romským komunitám obrovské množství finančních prostředků, ty jsou však vynakládány velmi neúčelně.

EZ: Říkáte velmi neúčelně. To jsou silná slova. Mohl byste to přiblížit?

Celá věc má několik rovin. V České republice se vytvořil nový hospodářský sektor – průmysl sociální integrace. Tento průmysl má silné hráče – velké neziskové korporace a řetězce, které tvrdě sledují vlastní ekonomické a jiné zájmy. Právě na jejich bankovních účtech končí většina peněz určená na pomoc Romům. Vlajkovou lodí průmyslu sociální integrace je vládní Agentura pro sociální začleňování, personálně i jinak propojena s neziskovými korporacemi. Ta zajišťuje, aby tok peněz k neziskovým řetězcům a korporacím nikdy nevyschnul.

Průmysl sociální integrace a jeho hráči mají zdánlivě neotřesitelnou pozici – z peněz určeným na pomoc chudým komunitám zaměstnávají lobbisty, obrovské peníze utrácí za public relations. Neziskové korporace jsou také propojeny s politickými stranami a získávají tak možnost ovlivňovat ty dotační výzvy, které jsou pod vlivem lokálních politiků. Politikům poskytují alibi pro jejich nečinnost a tak společně udržují status quo. Ruka ruku myje. V nedávném období byl například vynalezen způsob, jak z evropských dotací financovat nákup nemovitostí do majetku neziskových korporací.

EZ: To je tedy jedna rovina. A jaké jsou ty další?

Další věcí je paternalistický přístup, který je v ČR vůči Romům aplikován. Projevem paternalismu je především zcela nulové zapojení příslušníků a zástupců chudých romských komunit do plánování a realizace takzvané politiky sociální integrace a do designování jejích nástrojů. Projekty určené na pomoc chudým nevznikají tak, že by jejich obsah někdo konzultoval s lidmi z chudé komunity, pro něž jsou projekty určeny. Vznikají na poradě projektového týmu ve vzdálené pražské kanceláři. Od chudých romských komunit očekáváme, že se aktivně zapojí do procesu své integrace a budou na ní aktivně spolupracovat. Přitom však s nimi vůbec nemluvíme. Chudí Romové jsou bráni jako objekt integrace, jako „klienti", nikoli jako rovnoprávný a nejdůležitější partner do diskuse na všech úrovních. Dokud se to nezmění, není šance na dosažení pozitivní změny.

EZ: Říkáte tedy, že dokud si stát neuvědomí, že musí Romy zapojit jako rovnoprávné, tak se nic nezmění?

Ano. A co je zásadní: problémy chudých romských komunit nevyřeší gádžové s vysokou školou, kteří jim budou poskytovat sociální služby, ale aktivizace jejich vnitřních zdrojů a potenciálu jejich příslušníků. V sociálně vyloučených lokalitách žije obrovské množství (tisíce a tisíce) velmi chytrých a inteligentních lidí, kteří třeba nemají formální vzdělání, ale mají velké schopnosti a zkušenosti, hlubokou znalost problematiky a obrovský potenciál „něco dělat". Tato vrstva obyvatel lokalit většinou nebývá klienty neziskovek, s novináři nemluví, proto jsou pro majoritu možná „neviditelní". Málokdo dnes ví, že v Chartě 77 se píše o Romech. Stojí tam "Romové sami určí míru a formu své integrace", tento požadavek chartistů stále ještě nebyl naplněn.

EZ: Co je podle Vás tím nejzásadnějším problémem, který je nutné napravit, aby majorita v ČR začala lépe pohlížet na minority?

Česká společnost je nemocná anticikanismem, tedy racionální nenávisti vůči Romům. Klíčová otázka je, jaké jsou kořeny a příčiny anticikanismu? Anticikanisté věří, že anticikanismus je způsoben chováním Romů. Říkají , že Romové jsou špinaví, práce se štítící, kradou, zneužívají sociální dávky a podobně... V minulosti byly podobně vykládány i důvody antisemitsmu. Heinrich Himmler, vůdce SS, pronesl v roce 1940 tuto větu: "Židé sami a jejich chování způsobuje antisemitismus, kdyby nebyli tak nečistí, nespekulovali v bankách, neštítili se manuální práce a neintrikovali proti Říši v zahraničí, žádný antisemitismus by v Německu neexistoval a německý lid by proti židům nic neměl". U příčin antisemitismu je tento výklad dnes už tabu. Je vysvětlován spíše historickými důvody, psychologickými důvody, jako je potřeba obětního beránka, temné pudy v každém z nás a podobně. Anticikanismus je však stále většinově vykládán stejně, jako nacisté zdůvodňovali svůj antisemitismus.

EZ: Takže jako původce anticikanismu vidíte majoritu?

Že anticikanismus není podmíněn tím, jak se údajně Romové chovají lze snadno dokázat. Vzpomeňme si na největší a nejnásilnější protiromskou demonstraci v roce 2012, která se odehrála v Břeclavi. V Břeclavi žije malá romská komunita. Místní teenager spadl ze zábradlí vážně se zranil, a aby unikl hněvu své přísné matky, vymyslel si, že zranění mu způsobili "romští útočníci". Následně česká média začala každý den lež opakovat, opakovat a zveličovat, až jí uvěřili občané města. Ve městě následně proběhla obří protiromská demonstrace, kdy občané za skandování "pusťte nás na ně" pochodovali k romským domovům. Kdyby romské domy nechránili těžkooděnci, všichni Romové v Břeclavi ten den shoří. Stojíme na hraně propasti, moc času už nezbývá.

EZ: Médii před časem prolétla zpráva o britské škole, kde excelují romské děti. V čem je tamní školství lepší? Jde o delší historickou zkušenost s jinými etniky, kterou VB oproti nám má?

Nejde o jednu britskou školu. Romské děti bez problému studují v Británii, ale i třeba Kanadě. Vystudují zde běžnou základní školu, následně střední školu, některé z nich potom jdou na univerzitu. V České republice máme bohužel segregovaný, nebo přinejmenším segregační školský systém. Dříve existovaly takzvané "zvláštní školy", podle zákona by do nich měly chodit jen děti s mentálním handicapem. Praxe byla taková, že se romským dětem vystavil papír, že trpí lehkou mentální retardací a šouply se do zvláštní školy.

EZ: Zvláštní školy už ale, aspoň oficiálně, neexistují..

Před lety padl rozsudek Mezinárodního soudu pro lidská práva, že je to nezákonné a Česká republika musí tyto "zvláštní školy" zrušit. To se bohužel nestalo, tento rozsudek nebyl respektován, segregační školy se pouze přejmenovaly. Už nemáme "zvláštní", ale "speciální", "praktické", "komunitní", nebo "základní" školy pro Romy, ale uvnitř zůstaly stejné. Absolventi těchto romských škol zpravidla nevědí, co jsou to procenta, neumí zlomky, neví jaké je hlavní město Francie, ani Francii neumí ukázat na mapě, neumí cizí jazyk. Když tyto znalosti nemá 90% žáků ročníku, není to selhání žáků, ale školy, potažmo celého vzdělávacího systému.

EZ: A v čem je tedy kanadské či britské školství lepší?

Panuje tam úplně jiný přístup. Před časem jsem se zúčastnil velmi zajímavého semináře, kdy do České republiky přijela skupina pracovníků britské školy, do které chodí velké množství romských dětí a která je v jejich vzdělávání velmi úspěšná. V ČR přednášeli pro pracovníky, učitele českých segregačních škol o tom, jak vzdělávat Romy. Rozpoutala se bouřlivá debata. Ředitelka české školy vystoupila s tím, že romské děti chodí za školu, nebo chodí nepravidelně, proto se nic nenaučí. Ředitel britské školy jí na to odpověděl, že kdyby on měl ve své škole podobné problémy, byl by odvolán pro selhání ve funkci ředitele. Vysvětlil, že podobnému problému čelil u romských rodin, které se čerstvě přistěhovaly do Británie z ČR, jejich děti do školy nechtěly chodit. Tak prostě jejich třídní učitelka ráno zašla do rodiny, vytáhla je z postelí a do školy je lidově řečeno dotáhla. Stačilo to dělat týden a potom už začaly chodit samy.

EZ: V Praze před pár dny proběhlo mezinárodní setkání antirastitických aktivistů, které pořádá Konexe. V tiskové zprávě uvádíte, že součástí je i návštěva ústeckých Předlic, kam stát investoval miliony, a vy chcete ukázat kolegům ze zahraničí, jaký je reálný dopad. To státní granty opravdu nepomohly?

Nejde o státní granty, stát peníze do Předlic neinvestuje, většina prostředků, které jsou utráceny na integraci Romů, pochází z prostředků Evropská unie. Evropské granty jsou do Předlic posílány už víc než deset let bez jakéhokoli výsledku. Situace v Předlickém ghettu se zhoršuje den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem. Když si ale přečteme webové prezentace organizací průmyslu sociální integrace, snadno získáme dojem, že se jim daří situaci v Předlicích řešit, že situace se zlepšuje, integrace se tam daří.

EZ: Zmíněného setkání se zúčastní i vysocí evropští úředníci. Spolupracuje Konexe s institucemi EU?

Ano. Protože kritizujeme selhání politiky sociální integrace v ČR a představujeme hrozbu pro tok dotací do průmyslu sociální integrace, nenacházíme pro naši činnost žádnou podporu mezi českými institucemi. Proto ji hledáme jinde. Jednak jsme členy několika zahraničních sítí, EGAM je jednou z nich, ale chtěl bych zmínit třeba ERGO (Europian Roma Grassroot Organizatons). Spolupracujeme s Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, a to proto, že Konexe pomáhají obětem protiromských demonstrací a mají informace z jejich míst. Máme partnerské organizace v mnoha evropských zemích a tato podpora je pro nás nesmírně cenná. Velmi si vážíme podpory, kterou Konexe získávají od naší norské partnerské organizace. Protože Konexe působí hlavně v severních Čechách, je pro nás velmi důležitá přeshraniční spolupráce s organizacemi ze sousedního Německa, která je velmi intenzivní.

EZ: Kritizujete také stát za to, že dosud nedokázal zajistit odstranění prasečí farmy v Letech u Písku, na jehož místě stával nacistický koncentrační tábor pro Romy. Nakolik zásadní podle Vás tento problém je?

Ano, je to zcela zásadní. Společnost do sebe nikdy nepřijme menšinu, když na místě její genocidy vyváží hnůj. Lety ve skutečnosti nebyl nacistický koncentrační tábor, v táboře žádní němečtí nacisté nesloužili. Dozorci byli čeští četníci, tábor byl spravován ústřednou kriminální policie v Praze. Až vězni, kteří dokázali peklo koncentráku v Letech přežít, byli předáni do rukou SS, transportování do Osvětimi a tam zplynováni. Častou chybou českých médií je, že koncentrák v Letech nazývají "pracovním" táborem. Kdyby to byl tábor pracovní, těžko by do něj byly přiváženy děti, staří lidé, nebo těhotné ženy. Zkusme si představit prasečák na jiných místech genocidy, třeba v Lidicích, nebo Terezíně. To, že se na místě genocidy Romů válí prasata ve svých vlastních výkalech, je ostudou nás všech.