Ničivé povodně v našich zemích napříč historií

V dobách středověku naše země zaplavila voda mnohokrát. Nejstarší písemné zprávy o povodních nám zanechal kronikář Kosmas, který zaznamenal k roku 1118 jednu z nejhorších přírodních katastrof v Praze:

„V září nastala taková povodeň, jaké tuším nebylo od potopy světa na zemi. Neboť naše řeka Vltava náhle prudce vyrazila ze svého řečiště a, ach, kolik vsí, kolik v tomto podhradí domů, chalup a kostelů svým přívalem pobrala! Jindy, ač i to se málokdy stává, povrch vody sotva dosahoval podlahy mostu, za této povodně však vystoupila voda přes devět loket nad most.“

Další povodeň v Praze je zmiňována v roce 1272. Ta nastala po zimě, když začal rychle tát sníh. Kusy ledu tehdy zničily část Juditina mostu. V létě roku 1316 se vylily z břehů Labe a Vltava, voda zaplavila více než 450 vsí ve středních a východních Čechách. Záplavy zničily nejenom lidská obydlí, ale také úrodu, a tak záhy po nich naše země postihl hladomor, který si vyžádal několik desítek tisíc obětí. V Praze se pak realizovala první protipovodňová opatření, a to úprava břehů Vltavy. O několik let později, v roce 1342, ovšem i navzdory opatřením povodeň udeřila znovu a zničila Juditin most natolik, že ho Karel IV. nechal strhnout a dal postavit nový. Ten ale povodeň zasáhla v létě roku 1432 a připravila ho o pět jeho pilířů. Karlův most se pak opravoval dlouhých 71 let.

Mnohé zmínky o povodních v našich zemích pak pocházejí z období baroka, tedy ze 17. a 18. století. V březnu roku 1655 zatopila voda hned dvakrát Staroměstské náměstí v Praze. Další zprávy o ničivém vodním živlu pocházejí z roku 1768 z jihočeského Písku. Tehdy v únoru po rychlém tání sněhu vzala velká voda část místního kamenného mostu ze 13. století. V roce 1774 se rozvodnilo Labe. O deset let později, na přelomu února a března roku 1784, české země postihla jedna z největších povodní. Na konci února se tehdy výrazně oteplilo, roztál sníh a začalo vydatně pršet. V povodí Labe a Vltavy se rychle rozvodnily řeky, které se nakonec vylily z břehů. Posledního únorového dne se v Praze hladina řeky zvedla o čtyři metry, zatopila více než stovku ulic a takřka osm set domů. Výrazně poškozen byl znovu Karlův most, z něhož se do rozbouřené vody zřítila i socha svatého Václava a andělů, dílo italského umělce Ottavia Mosta. Fragment jednoho andílka se pod mostem náhodou objevil až po dlouhých 220 letech, v roce 2004. Protože v roce 1784 pršelo v celé střední a západní Evropě, zasáhly povodně většinu zemí v těchto oblastech.

Veliká povodeň, opět jedna z nejhorších v dějinách, byla zaznamenána v Čechách a na Moravě roku 1845. Ničivější velká voda řádila až v roce 2002. V Praze stoupla hladina Vltavy o více než pět metrů a zanechala po sobě zkázu. Za pár let, v květnu roku 1872, se rozvodnily Vltava a Berounka po intenzivních srážkách. V noci z 25. na 26. května 1872 spláchla voda celé vesnice na Berounsku, na náměstí v Berouně sahala do výše dvou metrů. Povodeň tehdy zničila několik tisíc domů, připravila o život 337 osob a stovky domácích zvířat.

Na začátku září roku 1888 se vylilo několik řek v jižních Čechách, což mělo za následek jednu z nejničivějších povodní v Českých Budějovicích. O dva roky později, v září 1890, se zvedla hladina Vltavy v Praze a poškodila Karlův most. Situace se pak opakovala v únoru roku 1893.

Také ve 20. století se řádění přírodních živlů našim zemím nevyhýbalo. Za druhé světové války, v březnu roku 1940, se povodně objevily v povodí Labe a Vltavy. V létě 1954 se rozlila Vltava, díky nově vybudované nádrži Slapy nenadělala velká voda tolik škody. Ničivé povodně oproti tomu postihly v létě roku 1966 Slezsko, voda zde tehdy napáchala škody vyčíslené na více než sto milionů korun. V červnu roku 1970 záplavy na jihu Moravy zabily 35 lidí. Mnozí z nás si jistě ještě dobře pamatují povodně z července 1997, které si vyžádaly 50 obětí a ukázaly, že na takovou přírodní pohromu nejsou kraje ani obce dostatečně připraveny. V živé paměti je rovněž povodeň z roku 2002 s 17 oběťmi.