KOMENTÁŘ | Co Nassraláhova smrt udělá s Blízkým východem? Hrozí „svatá válka“ na obranu Libanonu

Lídr Hizballáhu byl zabit při pátečním izraelském náletu v Libanonu. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu jeho likvidaci označil za zabití „pana teroristy“. Zároveň dodal, že „v Íránu nebo na Blízkém východě není místo mimo dosah paže Izraele“.

Tuto frázi pronesl ve chvíli, kdy íránský ajatolláh Chameneí vyzval všechny muslimy k válce proti židovskému státu. Podobná prohlášení vydává dlouhodobě a je nepravděpodobné, že by se skutečně „všichni muslimové“ spojili proti Izraeli.

Ukázalo to například především muslimské Jordánsko, které při dubnovém íránském raketovém útoku proti izraelskému území pomáhalo rakety a drony sestřelovat, a to ve spolupráci s letectvy USA a Velké Británie. Pozadu tehdy nezůstala ani Saúdská Arábie.

Izraelský úder proti samotnému lídrovi teroristického hnutí je pro Teherán značná rána. „Íránský preferovaný způsob vedení války je operovat prostřednictvím zástupců a Hizballáh byl vždy diamantem v jejich koruně,“ vysvětlil bezpečnostní expert Michael Eisenstadt pro americkou stanici CNN.

Hizballáh je pro Írán skutečně významný. „Hrál významnou roli jak v jejich boji proti Izraeli, tak v jejich úsilí o vytvoření toho, čemu říkají ‚osa odporu‘ v regionu,“ popsal Eisenstadt.

Není jasné, jak Teherán ve skutečnosti zareaguje. „Je to neúspěch, ze kterého se bude vzpamatovávat mnoho let, ne-li desetiletí,“ dodal bezpečnostní expert.

Írán tak je ve zranitelném postavení, zatímco Hizballáh v existenční krizi. Pro Teherán je likvidace Nassraláha významná rána, protože to byl on, kdo silně podporoval aktivity hnutí proti Izraeli a neváhal se uchýlit k otevřené válce. To teď ale bude Íránu v regionu chybět.

Hizballáh podstupuje pomalou likvidaci v Libanonu, Hamás v Pásmu Gazy. Je to nelehká situace pro všechny zástupné síly Teheránu.

K situaci se mohou různě postavit i jiné islámské země. Konkrétně s Izraelem sousedící Sýrie má k Íránu dlouhodobě blízko, nechává na svém území působit jeho revoluční gardy (IRGC). Totéž v posledních letech platí o Iráku, kde fungují proíránské milice přímo ve státní armádě.

Dalším důležitým spojencem Íránu jsou jemenští Hutíjové, kteří z kraje Arabského poloostrova vypalují rakety na Izrael a slibují mu zničení. Ač jsou tedy Hamás s Hizballáhem výrazně poškozeni, ani zdaleka to není konec pro íránské zastoupení v regionu.

Vývoj situace teď bude závislý na tom, jak se k věci postaví ostatní arabské země. Saúdská Arábie vnímá Írán jako jednoho z úhlavních nepřátel, Jordánsko chrání své vlastní území a Egypt se už po dlouhá desetiletí snaží pracovat na normalizaci vztahů s Izraelem. Chameneí sice vyzval všechny muslimy k boji, nelze však očekávat, že ho poslechnou.

Smrt Nassraláha ale do regionu Blízkého východu přece jen přináší pocit nestability a další eskalace napětí. Izraelci totiž útočí přímo na území suverénního Libanonu a vedle bojovníků teroristické skupiny umírají také běžní libanonští občané, přičemž desetitisíce z nich už prchly z domovů, někteří do Sýrie.

Pokud se vyvarujeme impulzům íránského režimu, s útoky přímo v Libanonu je spokojen málokdo. Vedení de facto války proti tomuto suverénnímu státu je napříč arabským světem vnímáno podobně jako na Západě, když Rusové zaútočili na Ukrajinu. Ze strany Izraele – ač bojuje proti teroristické organizaci – jde o porušení mezinárodního práva, konkrétněji ignoraci zákazu vedení útočné války.

Na to už mohou arabské země reagovat rozličně. Když začátkem 90. let Saddám Husajn napadl a okupoval Kuvajt, koalice vedená Spojenými státy ho odtud vyhnala a o dekádu později také shodila jeho režim. Nemusí být nutně vyloučen vznik aliance, která buď Izraelce z Libanonu vyžene, nebo na židovský stát uvalí těžké sankce a omezení.

V obecné rovině totiž arabské země nemusí vůbec reagovat na smrt velitele Hizballáhu, nýbrž na napadení suverénního (a nutno podotknout poměrně bezbranného) Libanonu. Jeho obrana by se v mnoha ohledech mohla stát jakousi „svatou válkou muslimů proti židům“, což je nebezpečný koncept, který může na Blízký východ přinést zkázu.

Pro každého, kdo se hodlá postavit Izraeli, je nutné zvážit několik věcí. V prvé řadě je vždy o to, jestli ho podpoří Spojené státy a západní spojenci. Druhý faktor je daleko nebezpečnější – izraelské jaderné zbraně. Izrael totiž disponuje výraznými jadernými kapacitami, které jsou dostatečné na zničení desítek velkých měst.

Proto si vždy každý dobře rozmyslí, než do konfrontace s Izraelem půjde. V případě Hizballáhu a Hamásu je to trochu jednodušší, protože se izraelským silám nevyplatí shodit jadernou pumu na Pásmo Gazy nebo Libanon.

Pokud by v Gaze Izraelci takto bombardovali Hamás, nutně způsobí smrt až stovek tisíců civilistů a vzhledem k velikosti Pásma by také museli bombardovat své vlastní území. Případ Libanonu je velice podobný, nicméně zde je hlavní faktor, že Izrael s Libanonem nejsou ve válce a situace mezi nimi nezpůsobuje hrozbu zničení Izraele.

V případě útoku Sýrie, Íránu či dokonce Turecka bude nutné počítat i s nasazením izraelského jaderného arsenálu. Syrská armáda je dostatečně silná na to, aby v Izraeli napáchala nesmírné škody, ta íránská je připravena izraelské území vysloveně devastovat a obyvatelstvo vyvražďovat.

Tak či onak, smrt Hassana Nassraláha způsobila, že vlády zemí na Blízkém východě mohou zvažovat různé kroky. Izrael, navzdory boji proti teroristické skupině, útočí na území cizího státu a porušuje tím mezinárodní právo. Reakce je tak na místě, záleží však na tom, jak bude velká, kdo reagovat skutečně bude, a jak moc se Izrael bude cítit ohrožený.