V Česku se po 27 letech objevil záškrt

Do SZÚ laboratoře zasílají vzorky s podezřením na infekci, ústav má vybavení a metodiku, která dokáže podezření potvrdit, či vyvrátit. SZÚ nynější vzorek dostal 20. dubna.

"K nákaze došlo u imunosuprimované pacientky s jiným chronickým onemocněním," uvedla ředitelka SZÚ Barbora Macková. "Je namístě uklidnit veřejnost, protože jde opravdu o raritní případ. V České republice je mezi povinná očkování zařazeno právě i očkování proti záškrtu a máme dobře proočkovanou populaci," doplnila.

Poté, co SZÚ nález záškrtu potvrdil, zahájila krajská hygienická stanice na Vysočině epidemiologické šetření. "To spočívá ve zjišťování zdroje infekce a cesty přenosu a dohledávání všech rizikových kontaktů, které s pacientkou byly ve styku," uvedl její ředitel Jan Pečinka. Tito lidé nyní musejí sledovat svůj zdravotní stav. Jsou v péči svého praktického lékaře, půjdou na klinické vyšetření a odběr z horních cest dýchacích.

"Protože se jedná o starší pacientku, je ten okruh (kontaktů) velmi uzavřený, zatím se šetří do deseti osob a předpokládáme, že ten okruh nebude širší," řekla ČTK Jana Böhmová, mluvčí Krajské hygienické stanice Kraje Vysočina. U lidí, kteří byli s nemocnou v kontaktu, se podle ní zatím žádné příznaky nemoci nevyskytly. Inkubační doba nemoci je dva až pět dní. "Předpokládáme, že to onemocnění už by u nich asi vypuklo, samozřejmě jsou pod dohledem svých praktických lékařů," řekla Böhmová. Výsledky jejich vyšetření podle ní budou známé do konce příštího týdne.

Poslední dvě úmrtí na záškrt byla evidována v Československu v roce 1969. Ačkoliv se v Česku záškrt delší dobu nevyskytl, v Evropě jsou podle SZÚ jednotlivé případy hlášeny každoročně. Riziko nákazy se podle SZÚ zvyšuje s věkem a poklesem ochranných látek po očkování. Většinou souvisí s kontaktem s neočkovanými lidmi nebo s cestováním do zahraničí. Zdrojem infekce záškrtu může být i zvíře, což se podle SZÚ pravděpodobně stalo i v tomto případě. Na šetření případu se proto podílí i Státní veterinární inspekce.

Infekce se šíří kapénkami, podobně jako například rýma, ale vzácně i stykem s kontaminovanými předměty. Záškrt může mít různé projevy a při včasném záchytu bývá dobře léčitelný antibiotiky. Nejčastěji začíná horečkou, slabostí a bolením v krku, časem se pak na sliznici objevují běložlutá napadená místa, která nelze odstranit bez porušení tkáně. Ta se pak mohou šířit. Jedna z forem záškrtu byla v minulosti obávaným onemocněním u kojenců a malých dětí, končila i zadušením nemocného. Existuje ale třeba i kožní forma, která se projevuje nebolestivými otoky až vředy, které se špatně hojí.