Trumpovy nevyzpytatelné schůzky v Oválné pracovně znepokojují světové lídry

Při únorové návštěvě Zelenského Trump Zelenskému vyčetl, že není dostatečně vděčný, zatímco viceprezident JD Vance situaci ještě vyostřil. Následná hádka před kamerami přerostla do výhrůžky, že Spojené státy zcela přestanou Ukrajinu podporovat. To nebyla ojedinělá scéna – napjatá atmosféra panovala i při setkání s kanadským premiérem Markem Carneym.

Bývalí diplomaté i současní státníci tak varují, že příprava na návštěvu Bílého domu v éře „Trump 2.0“ vyžaduje mentální nastavení spíše na zápas v ringu než na diplomatické rozhovory. „Jedná se o šou, kde Trump chce působit jako alfa samec,“ popsal situaci bývalý litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis.

Podle bývalého francouzského velvyslance ve Washingtonu Gérarda Arauda je základní pravidlo jasné: „Nikdy veřejně Trumpovi neodporujte. Ztratil by tvář, což nepřipustí.“ Araud dodává, že Trumpova současná verze je výrazně sebevědomější než v roce 2017, kdy si teprve osahával hranice prezidentské moci. Dnes je podle něj „mnohem silnější vyjednavač“ a jeho styl je „zjevně transakční“. Svědčí o tom i nové celní bariéry a tlak na spojence kvůli obchodním výhodám.

Trump také dává najevo, že se nebojí jednat mimo zaběhnuté protokoly. Schůzky připomínají spíše dvůr absolutistického vládce, kde osobní přístup k prezidentovi a jeho rodině rozhoduje o úspěchu jednání. „Dřív panovala pravidla,“ vzpomíná Araud. „Dnes musíte prezidenta pochválit, být vděční a hlavně mu nebránit v projevu.“

Rufus Gifford, bývalý šéf diplomatického protokolu v administrativě Joea Bidena, varuje, že se zahraniční představitelé nemohou spoléhat na dřívější zkušenosti. „Návštěvy by měly být příležitostí k navázání lidského kontaktu. Ale Trump je udržuje v nejistotě – a v tom vyniká.“

V minulosti se setkání plánovala měsíce dopředu a byla oslavou oboustranných vztahů. Například George W. Bush navštívil ranč mexického prezidenta Vicenteho Foxe a na oplátku ho přivítal na svém texaském sídle. Takové „zlaté momenty diplomacie“ jsou však podle bývalého mexického velvyslance Artura Sarukhána minulostí.

Dnešní návštěvy často zahrnují i fyzickou symboliku – jako třeba slavné drtivé podání ruky mezi Trumpem a francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem v roce 2017. Araud na to dodnes vzpomíná jako na bitvu o dominanci: „Musel jsem Macrona varovat – bude to brutální. Připrav se.“

Netanyahu, který se má s Trumpem sejít už v pondělí, zřejmě dobře ví, co ho čeká. Poté, co Trump veřejně prohlásil, že bude „velmi tvrdý“ kvůli situaci v Gaze, izraelská vláda prakticky okamžitě přijala návrh na 60denní příměří. Zdá se, že i nejbližší spojenci se snaží raději předcházet konfliktu.

Závěrem Landsbergis upozorňuje: „Musíte myslet jako televizní producent. Trump vnímá schůzky jako show pro své voliče.“ Přestože se návštěvy mohou změnit v diplomatickou past, pro menší státy – jako je Litva – představují jedinou šanci, jak Trumpovi přímo předat zásadní poselství, například o hrozbě z Ruska.

Trumpova nevyzpytatelnost tak nutí světové lídry k tomu, aby s nejmocnějším mužem planety jednali jako s vrtošivým dítětem. Jak dodává Araud: „Trump je jediný, kdo rozhoduje – a dělá to impulzivně.“