Počet případů svrabu dál roste. Proč se začal šířit Českem?

Zatímco v roce 2023 se v Česku nakazilo celkem 8991 lidí, letos čísla naznačují, že bude situace ještě vážnější. „Od začátku roku do konce června bylo v ČR registrováno celkem 5021 případů onemocnění svrabem,“ uvedla pro Novinky epidemioložka Kateřina Fabiánová ze SZÚ. Upozornila zároveň, že v celosvětovém měřítku se ročně svrabem nakazí mezi 200 až 300 miliony lidí.

Nemoc se podle Fabiánové vyskytuje cyklicky. Menší epidemie se vracejí přibližně po 15 až 20 letech a současný vývoj tomu odpovídá. Mezi příčiny nárůstu případů patří především masová migrace, přelidňování, nižší odolnost populace a také rostoucí cestovní ruch.

Pražská hygienická stanice eviduje ke konci června letošního roku 300 případů svrabu. Pokud bude trend pokračovat, počet nemocných v hlavním městě pravděpodobně překročí loňských 517 případů. Nejhůře je na tom však Moravskoslezský kraj, kde se do konce května nakazilo už 747 osob.

Zásadním problémem je přenos infekce. Kromě přímého kontaktu s nakaženou osobou se nemoc může šířit i prostřednictvím sdíleného ložního prádla, ručníků nebo oblečení. Největší riziko však představuje rodinné prostředí, kde dochází k častému a těsnému kontaktu.

Podle hygieniků je na šíření nákazy zčásti vinen i turismus. „Můžeme si ho přivézt z pobytu v hotelu nebo penzionu, a to jak v Česku, tak v zahraničí,“ upozornila mluvčí pražských hygieniků Petra Batók. V některých turistických oblastech ve Středomoří, například v italských regionech Emilia Romagna a Lazio, došlo k dramatickému nárůstu případů – až o 750 procent oproti době před pandemií.

Svrab je infekční kožní onemocnění způsobené drobným roztočem jménem zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei). Tento parazit napadá lidskou kůži, kde si vyhrabává drobné chodbičky, do nichž klade vajíčka. Vzniklé podráždění vyvolává silné svědění, které je nejintenzivnější v noci a v teple. Přestože svrab nepatří mezi smrtelná onemocnění, může být velmi nepříjemný, snadno se šíří a vyžaduje důslednou léčbu i prevenci, aby se zabránilo opakovaným nákazám.

Onemocnění se nejčastěji přenáší přímým tělesným kontaktem s nakaženou osobou, zejména v rodinách, partnerských vztazích nebo mezi malými dětmi. Možný je však i nepřímý přenos prostřednictvím kontaminovaného oblečení, ložního prádla, ručníků nebo čalouněného nábytku. Zvlášť rizikové prostředí představují kolektivní zařízení, jako jsou internáty, domovy seniorů, nemocnice nebo ubytovny. Svrab není výsadou chudoby nebo nedostatečné hygieny – může se objevit i v čistém prostředí, pokud dojde k přenosu parazita.

Typickým příznakem je silné svědění, které postiženého nutí ke škrábání, a to často vede k poranění kůže a druhotným infekcím. Na kůži se objevují drobné červené pupínky, výsevy a drobné chodbičky, zejména v místech s tenkou kůží – mezi prsty, na zápěstích, kolem pupíku, v podpaží, na genitáliích nebo v oblasti hýždí. U dětí se svrab může projevit i na hlavě, dlaních nebo ploskách nohou.

Jakmile je svrab diagnostikován, je nezbytné zahájit léčbu co nejdříve. Lékař obvykle předepíše speciální mast s obsahem účinných antiparazitárních látek, jako je permetrin nebo benzylbenzoát. Mast se nanáší na celé tělo od krku dolů a ponechává se na kůži obvykle 8 až 12 hodin, nejlépe přes noc. Léčbu je často nutné po týdnu zopakovat, aby se zničili i paraziti vylíhlí z vajíček, která mohla přežít první aplikaci. V některých případech může lékař předepsat i perorální lék, například ivermektin, obzvláště pokud jde o rozsáhlou nebo chronickou infekci.

Kromě samotné léčby nakaženého člověka je klíčové současně ošetřit i všechny osoby, které s ním byly v úzkém kontaktu, a to i tehdy, pokud ještě nevykazují příznaky. V opačném případě hrozí opětovné rozšíření infekce. Hygienická opatření zahrnují vyprání všech textilií, které mohly přijít do kontaktu s nakaženým – tedy ložní prádlo, oblečení, ručníky či přikrývky – na co nejvyšší teplotu, ideálně alespoň 60 °C. Co nelze vyprat, je možné uzavřít do plastového pytle na několik dní, nebo ošetřit chemickým prostředkem proti roztočům.

Důležité je také pravidelné mytí rukou, používání vlastního ručníku a vyhýbání se sdílení osobních věcí s ostatními. V období léčby by se člověk měl vyvarovat těsnému fyzickému kontaktu s dalšími osobami, včetně sexuálních partnerů. V některých případech svědění přetrvává i několik týdnů po úspěšné léčbě – jedná se o tzv. postskabiální ekzém, který neznamená, že nemoc přetrvává, ale že se kůže ještě hojí a reaguje na zánětlivý proces.

Zdravotnické instituce zatím nevydaly doporučení k celoplošným preventivním opatřením, situaci však bedlivě sledují. Zkušenosti z minulosti ukazují, že svrab se dokáže šířit rychle a především v prostředích s vyšší koncentrací lidí, jako jsou školy, domovy pro seniory nebo ubytovny.