Šabatová na straně alkoholiků: O záchytce rozhoduje lékař, nikoli policie

Pacienti záchytné stanice nejsou schopni o svém umístění rozhodovat a jejich pobyt na stanici je nedobrovolný. Vyplývá to z povahy záchytné služby a z jejich stavu v době přijetí, přičemž toto „omezení svobody" má trvání v řádu hodin.

Intoxikovaná osoba může být pro své ohrožující chování zadržena policií, případně proti ní může být následně vedeno i trestní řízení. O přijetí na záchytnou stanici, a tedy o této formě omezení svobody člověka, musí však vždy rozhodnout lékař na základě posouzení v době, kdy je zachycený na stanici dopraven. Lékař má právo, ale i povinnost přijetí osoby odmítnout, shledá-li, že zákonné podmínky pro omezení svobody nejsou naplněny.

Ve většině navštívených záchytných stanic Anna Šabatová zjistila, že si personál není vědom toho, že o umístění osoby na stanici rozhoduje právě samotná záchytná stanice, nikoli policie, která zachycené nejčastěji přiveze. Může tak docházet k tomu, že jsou na stanici přijímány osoby, u nichž by vzhledem k jejich klidnému chování k omezení svobody vůbec nemělo dojít, případně osoby, které by měly být umístěny spíše do policejní cely.

Ombudsmanka ve všech zařízeních kritizovala nedostatečné vedení záznamů o tom, zda byly splněny zákonné předpoklady pro umístění osoby na stanici. Zejména chyběly záznamy o tom, jakým způsobem zachycený „bezprostředně ohrožoval sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek", jak vyžaduje zákon. Upozornila současně, že pouhé „vzbuzování veřejného pohoršení" nemůže být důvodem pro omezení svobody člověka, a doporučila Ministerstvu zdravotnictví, aby iniciovalo vypuštění tohoto důvodu ze zákona.

Ochránkyně dále poukázala na to, že k umístění osoby na stanici by mělo dojít až v krajním případě a předcházet by mělo zvážení použití jiných, mírnějších prostředků (např. svěřit zachyceného do péče blízké osoby). Ochránkyně doporučila Ministerstvu zdravotnictví iniciovat zakotvení této zásady do textu zákona.