ROZHOVOR | Trápí vás „revma“? Nemoc může zasáhnout životně důležité orgány, varuje přední odborník. A pokud jde o žahání kopřivami...

„Revma" je obecný pojem. Které nemoci se pod tímto termínem nejčastěji skrývají?

Revmatická onemocnění představují skupinu více než 150 různých chorob. Mezi nejčastější a zároveň nejznámější patří osteoartróza - degenerativní onemocnění postihující chrupavku a kost, jehož výskyt významně stoupá s věkem. Osteoporóza je časté onemocnění kosti, které zpravidla postihuje ženy, a to nejčastěji v období po menopauze. Časté bývá také postižení svalů a šlach z přetížení, např. tenisový loket.

Revmatolog by měl ale častěji řešit zánětlivá a systémová revmatická onemocnění, která mohou být vedle svalově-kloubních projevů příčinou zvýšené teploty, únavy, nechutenství, hubnutí, atd. Relativně častá je revmatoidní artritida, postihuje přibližně 0,5 - 1% populace, časté jsou spondyloartritidy (např. Bechtěrevova choroba), které postihují více než 1% populace, a o něco častější a známější chorobu představuje dna. Mezi méně častá, ale o to závažnější systémová onemocnění pojiva patří např. systémový lupus erythematodes, systémová sklerodermie, idiopatické zánětlivé myopatie a některé vaskulitidy.

Jak jako laik mezi těmito chorobami poznám rozdíl?

Někdy to může být složité, vývoj onemocnění může trvat v některých případech týdny, měsíce, někdy i roky. Rozlišení jednotlivých příznaků může vyžadovat pomocná vyšetření, krevní rozbor nebo zobrazovací metody. To co by pacienta mělo přivést k lékaři je otok (měkké zduření) více kloubů, nejčastěji drobných ručních kloubů, obvykle bez barevných změn, které je zpravidla spojeno s déle trvající ranní ztuhlostí. U dny je zpravidla silně bolestivý a zarudlý otok jednoho kloubu, nejčastěji kořenového kloubu palce nohy.

U mladších jedinců je třeba při postupně vznikající bolesti v zádech, která je často noční a zmírňuje se po rozhýbání, myslet na ankylozující spondylitidu. U starších jedinců jsou intenzivní bolesti svalů v oblasti ramen a hýždí příznakem revmatické polymyalgie.

Postihuje „revma" pouze pohybový aparát?

Osteoartróza nebo postižení svalů a šlach z přetížení ano. Nicméně většina zánětlivých a systémových revmatických onemocnění může kromě svalově-kloubního aparátu postihovat i některé vnitřní orgány, v řadě případů i životně důležité. Často je postižena kůže, oči, střevní sliznice atp.

Když zůstaneme u revmatoidní artritidy, jsou známy její příčiny?

Přestože víme poměrně mnoho o patogenezi, jednoznačná příčina vzniku revmatoidní artritidy není dosud objasněna. Jedná se o onemocnění multifaktoriální, což znamená, že se na jeho vzniku podílí více různých vlivů. Významnou roli hraje dědičnost. Pokud se u geneticky predisponovaných jedinců dostaví vliv některých faktorů zevního prostřední, např. kouření nebo infekce, může být aktivován imunitní systém, dochází k zánětu a pozvolna se rozvíjí klinické příznaky nemoci.

Jakou roli hraje u revmatoidní artritidy věk? Mohou jí onemocnět i děti?

Výskyt revmatoidní artritidy sice stoupá s věkem, vyskytuje se často ve stáří, ale nejčastěji postihuje lidi v produktivním věku. Asi třikrát častěji jsou postiženy ženy. Bohužel existuje i dětská forma této nemoci, tzv. juvenilní idiopatická artritida, která má různý průběh a postihuje přibližně jedno dítě z tisíce.

Co revmatoidní artritidu zhoršuje? Existuje u této nemoci nějaká prevence?

Revmatoidní artritida může být zhoršena při nachlazení nebo v průběhu jiné infekční komplikace a může se také zhoršit během fyzického nebo psychického stresu. Kouření je spojováno s horší léčebnou odpovědí a celkovou prognózou. Nadváha pak přispívá ke snížené funkční schopnosti zasažených kloubů. Preventivní opatření zatím nejsou zcela známa, ale z dostupných vědeckých poznatků lze konstatovat, že zanechání kouření a redukce hmotnosti mohou v některých případech riziko vzniku revmatoidní artritidy podstatně snížit.

Jaké jsou možnosti léčby? V poslední době prý vypadá slibně biologická léčba...

Pro revmatoidní artritidu je k dispozici biologická léčba již více než 15 let. Základem úspěšné terapie není pouze biologická léčba, ale klíčové je včasné rozpoznání onemocnění a brzké zahájení konvenční léčby, která představuje ve většině případů methotrexát, při aktivním onemocnění obvykle v kombinaci s krátkodobě podanými glukokortikoidy.

Důležitá je léčebná strategie, léčba musí být intenzivní, kontroly častější a snahou revmatologů je dosáhnout remise nebo alespoň nízké aktivity nemoci, což se v posledních letech daří u většiny nemocných standardní léčbou. Pokud není standardní léčba účinná nebo je provázena nežádoucími účinky, což je tak ve 20-30% případů, tak je na místě biologická léčba, která by měla být přidána k methotrexátu nebo jinému konvenčnímu léku, např. k leflunomidu nebo sulfasalazinu.

Obávanými nemocemi jsou dna a Bechtěrevova nemoc, jak jste zmínil výše. Pokročila moderní medicína v jejich léčbě?

Bechtěrevova nemoc neboli ankylozující spondylitida je onemocnění zánětlivé, které postihuje preferenčně křížobederní klouby (tzv. SI klouby) a páteř. Základem léčby je pravidelné cvičení, rehabilitace a nesteroidní antirevmatika (NSA). Přibližně 10 let je pro jedince s nedostatečným účinkem NSA k dispozici biologická léčba tlumící zánětlivý faktor TNF-alfa (tumor nekrotizující faktor-alfa) a nově schválený biologický přípravek tlumící zánětlivý faktor IL-17 (interleukin-17). Jedná se o léčbu, která je ve většině případů účinná.

Dna je častější onemocnění, které akutními záchvaty kloubního zánětu postihuje častěji muže ve středním věku. Základem léčby je stále dietní režim, abstinence a léčiva snižující hladinu kyseliny močové. V akutní fázi nemoci je třeba zvládat zánět, pro který jsou základem NSA nebo glukokortikoidy. Nedávno byla ke snížení akutních dnavých atak schválená biologická léčba tlumící aktivitu interleukinu-1. Tato léčba je však potřebná pouze u úzkého spektra pacientů, kde selhává léčba standardní.

Často se setkávám s reklamou na různé kloubní preparáty s želatinou, které ovšem nejsou právě nejlevnější. Jsou tyto produkty opravdu účinné?

Pokud se budeme bavit o zánětlivých revmatických chorobách, tak na želatinu lze zcela zapomenout. Sice neublíží, ale rozhodně to není léčba ovlivňující imunitně zprostředkovaná zánětlivá onemocnění. Stejně tak chybí medicínské důkazy o tom, že by byla účinná např. u degenerativních kloubních onemocnění.

Na „revma" doporučuje lidová medicína kopřivy, jejichž žahnutí prý prospívá kloubům. Je tomu tak, nebo se jedná o pověru?

Jedná se o pověru, která se traduje od středověku. Šlehání kopřivami se tehdy používalo k léčbě bolestivých stavů při revmatických obtížích. Neexistuje ale racionální podklad ani žádné důkazy, které by vysvětlily léčivý účinek žahání kopřivou nebo prevenci vzniku onemocnění. Popálení kopřivou vyvolává pálivou, svědivou a často bolestivou kožní reakci.

Tímto lze vysvětlit přechodný analgetický účinek žahnutí kopřivou, který pravděpodobně tkví v tzv. vrátkovém mechanismu, při kterém se sníží vnímání jiné bolesti. Jednoduše řečeno, bolest při žahnutí kopřivou „přehluší" bolest při revmatických bolestech kloubů, ale zcela jistě krátkodobě.

Děkujeme za rozhovor.