Trump po poslední debatě s Putinem v rolí mírotvůrce na Ukrajině skončil

Zatímco Trump dříve sebevědomě tvrdil, že válku ukončí během 24 hodin, poslední vývoj naznačuje, že americký prezident začíná z konfliktu ustupovat. Vše naznačovalo už 16. května, kdy v Istanbulu zkrachovala první přímá jednání mezi Ruskem a Ukrajinou po více než třech letech – a bez jakéhokoliv příměří.

Trump poté oznámil, že hodlá telefonicky jednat s oběma lídry. Tento krok byl interpretován jako začátek ústupu ze scény. Tuto změnu potvrdil i viceprezident J.D. Vance, který těsně před Trumpovým hovorem s Putinem novinářům sdělil, že USA možná ukončí svou takzvanou „pendlovací diplomacii“.

Výsledky telefonátů i samotných jednání zůstaly slabé. Rusko stále není ochotné k žádným zásadním ústupkům a trvá na tom, že Ukrajina musí přijmout jeho maximalistické požadavky – tedy územní ztráty a budoucí neutralitu. Kreml navíc nadále protahuje jednání a podle vyjádření po hovoru s Trumpem je pouze „připraven nabídnout memorandum“ o možném budoucím mírovém urovnání – tedy nic konkrétního.

O den dříve, než se Trump s Putinem spojil, Rusko provedlo největší dronový útok od začátku války, který zasáhl i Kyjev. Boje neustávají. Skutečnost, že Putin s Trumpem mluvil při návštěvě hudební školy v Soči, navíc signalizuje, že příměří rozhodně není ruskou prioritou.

Zdá se, že ruská strategie je jasná – místo řešení války usiluje o „velký obchod“ s Bílým domem, tedy o reset vztahů s USA. Tento zájem má pro Moskvu vyšší prioritu než samotná Ukrajina. A právě toto může být motivací i pro Washington – Trump označil „tón a ducha“ hovoru s Putinem za „vynikající“ a nadšeně mluvil o budoucím „velkoobjemovém obchodu“ s Ruskem.

Zatímco Trump tvrdí, že míru lze dosáhnout jen jeho osobním jednáním s Putinem, po jejich posledním hovoru – stejně jako po únorovém – k žádnému posunu nedošlo. Trump navíc dlouhodobě odmítá na Putina vyvíjet reálný tlak, a to i přesto, že v Bruselu i ve Washingtonu se připravují nové sankce proti Rusku.

Pořadí, ve kterém telefonáty proběhly, je výmluvné. Trump nejprve absolvoval krátký hovor s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, který mu zdůraznil, že o Ukrajině nesmí rozhodovat bez Ukrajiny. Trump ale následně dlouze hovořil s Putinem, než informoval Ukrajince a evropské spojence, že konflikt bude nadále jejich problémem.

Tato situace vyvolala oprávněné obavy v Kyjevě i v evropských metropolích, že USA pod Trumpovým vedením zcela opouštějí své transatlantické spojence kvůli vlastnímu resetu vztahů s Moskvou.

Pokud je Trumpovou strategií dohodnout se s Ruskem za každou cenu, jde o přístup odsouzený k neúspěchu. Putin sice projevuje ochotu ve válce pokračovat, ale Zelenskyj není připraven kapitulovat. Putin má podporu Číny, zatímco Ukrajina spoléhá na podporu Evropy.

Pro Čínu je ruská válka na Ukrajině důležitým nástrojem k udržení Moskvy na své straně v jejím soupeření se Spojenými státy. Pro Evropu se podpora Ukrajiny stala existenční otázkou – snahou zadržet a oslabit Rusko, které chce obnovit sféru vlivu ve východní a střední Evropě.

V proměnlivém světě po Trumpově návratu do Bílého domu se tyto konstanty stávají pevnými body. A právě proto je jakýkoliv reset vztahů mezi Washingtonem a Moskvou vysoce nepravděpodobný.

I kdyby k němu došlo, neposílí americkou pozici vůči Číně. Opustit Ukrajinu a Evropu by Spojené státy připravilo o spojence, které v dlouhodobém soupeření s Pekingem nutně potřebují.

Trump sice nyní zlomil patovou situaci ve svém vlastním diplomatickém snažení o mír, ale případný „úspěch“ v podobě dohody s Putinem by byl Pyrrhovým vítězstvím – dosaženým za cenu oslabení důvěry spojenců a americké globální pozice.