Nové detaily o útoku Hamásu na Izrael: Ozbrojenci používali extrémní formu znásilňování a mučení

Zpráva je podložena přímými svědectvími více než deseti přeživších, kteří zakusili extrémní zneužívání buď přímo během útoku, při únosu, nebo během následného věznění v Gaze. Mezi těmi, kteří o svém utrpení promluvili veřejně, jsou i bývalí rukojmí jako Amit Soussana nebo Romi Gonenová. Další oběti sdílely své drastické zkušenosti důvěrně s lékaři a vyšetřovateli, aby chránily své soukromí.

Dokument odhaluje i dříve neznámé případy, včetně otřesného svědectví dvou nezletilých osob. Ty vypověděly, že byly v zajetí v Gaze zneužívány a věznitelé je nutili k provádění aktů na sobě navzájem. Tyto detaily začaly na povrch vyplouvat až postupem času, zejména po propuštění části rukojmích a po stovkách hodin rozhovorů s medicínskými experty a právníky.

Mimořádně brutální scény popisuje zpráva v souvislosti s hudebním festivalem Nova. Svědkyně, která se skrývala v bezprostřední blízkosti, popsala hromadné znásilňování zraněné ženy, jejíž křik byl podle ní nepopsatelný. Toto svědectví potvrzují i další přeživší, kteří později viděli těla obětí se stopami brutálního mučení v intimních oblastech. Zpráva uvádí nejméně šest dalších případů, kdy svědci viděli hromadná znásilnění, po nichž útočníci oběti zastřelili.

Výzkumný tým strávil více než dva roky pečlivým shromažďováním a katalogizací důkazů. Analyzovali přes 10 000 fotografií a videosekvencí, včetně materiálů, které si sami útočníci nahrávali na telefony. Cílem této práce a vytvořeného digitálního archivu je zajistit, aby utrpení obětí nebylo nikdy popřeno, vymazáno nebo zapomenuto. Materiály zůstanou pro veřejnost po určitou dobu uzavřeny kvůli ochraně identity obětí.

Autoři zprávy identifikovali jasné vzorce chování, které se opakovaly na mnoha místech útoku. Patřilo mezi ně sexuální mučení, vraždy bezprostředně po znásilnění, nucená nahota, svazování obětí i šíření záznamů o tomto násilí. Výzkumníci také upozornili na systematické zohavování těl, kdy se útočníci záměrně zaměřovali na obličeje a genitálie žen, často i poté, co byly oběti již po smrti.

Problematika násilí se po 7. říjnu stala silně politizovaným tématem. Některé z prvních zpráv, které šířili izraelští představitelé, se později ukázaly jako nepřesné, což dalo prostor popíračům. Elkayam-Levyová proto zdůrazňuje, že každý důkaz v nové zprávě byl pečlivě křížově ověřen a geolokalizován, aby byla zajištěna maximální věrohodnost. Tým se také záměrně vyhnul informacím získaným při státních výsleších, aby si zachoval nezávislost.

Hnutí Hamás opakovaně odmítá, že by se jeho členové dopouštěli této formy násilí. Nicméně zmocněnkyně OSN Pramila Pattenová po své misi v regionu dospěla k závěru, že existují „rozumné důvody věřit“, že k hromadným znásilněním došlo. Také Mezinárodní trestní soud (ICC) usiloval o zatykače na vůdce Hamásu právě kvůli obviněním z válečných zločinů zahrnujících sexuální násilí.

Jedním z důvodů, proč vyšetřování trvalo tak dlouho, byl chaos bezprostředně po útoku. V aktivních bojových zónách nebyl dodržen protokol pro sběr forenzních důkazů a mnoho těl muselo být rychle pohřbeno. Absence okamžitých přímých svědectví od obětí byla způsobena tím, že většina z nich byla zavražděna. Výzkumníci museli skládat mozaiku událostí z videí, fotografií a svědectví záchranářů.

Cochav Elkayam-Levyová, která za svou práci obdržela Izraelskou cenu, čelí kvůli svému aktivismu výhrůžkám smrtí. Přesto považuje svou misi za nezbytnou. Podle ní bylo umlčování obětí tím nejkrutějším způsobem součástí strategie útočníků. Zveřejněná zpráva má být nástrojem, který vrátí hlas těm, kteří byli zavražděni, a zabrání tomu, aby se na rozsah těchto zločinů zapomnělo.