Česko v neděli zasáhla dvě tornáda

První tornádo meteorologové zaznamenali krátce po 15:00 jihovýchodně od obce Netolice, konkrétně v oblasti obcí Chvalovice, Babice a Strýčice. V této lokalitě se sice nachází řada materiálních škod, nicméně bez rozsáhlejšího terénního průzkumu, ideálně s využitím dronu, nelze stoprocentně určit, které z nich má na svědomí přímo tornádo. Případ se přesto považuje za prokázaný, jelikož se objevilo jedno věrohodné svědectví, které výskyt rotujícího víru potvrdilo, byť jeho přesná intenzita nebyla specifikována.

Druhé, velmi slabé tornádo se objevilo v téměř identickém čase, těsně před 15:00, v obci Záluží u Týna nad Vltavou. Tento případ je podložen nejen svědectvím, ale také přímým záběrem z domovní bezpečnostní kamery svědka, který navíc poskytl detailní popis škod jednoznačně ukazujících na přítomnost tornáda.

Oblastí tehdy procházela slabší bouřka, přičemž na radarových snímcích byl identifikován jasný znak hákového echa, což dokazuje přítomnost rotující mezocyklóny supercely. Obě situace monitoroval také mobilní radar společnosti Meteopress, čímž dodal další cenná data pro následnou analýzu.

Meteorologové z ČHMÚ vyjádřili velké poděkování veřejnosti a amatérským lovcům bouří za poskytnutá svědectví a materiály, které byly pro vyhodnocení situace klíčové. Ústav zároveň upozornil, že slabší tornáda nejsou v našich podmínkách ničím novým a vyskytují se relativně běžně v počtu jednotek až vyšších jednotkách případů ročně. 

Tornádo je silně rotující vír, který se během bouře spouští ze základny oblaku a v průběhu své existence se alespoň jednou dotkne zemského povrchu. Naprostá většina silných tornád je vázána na specifický a velmi nebezpečný typ bouře – takzvanou supercelu.

Základním předpokladem je silná nestabilita atmosféry, kdy teplý a vlhký vzduch u země prudce stoupá vzhůru, zatímco nahoře se nachází vzduch studený. Aby vznikla supercela, je potřeba takzvaný střih větru. To znamená, že s rostoucí výškou se prudce mění rychlost a směr větru (například u země fouká slabý jižní vítr, ale ve výšce několika kilometrů silný západní).

Tento rozdíl proudění uvede vzduch do horizontální rotace – vznikne jakýsi neviditelný rotující válec ležící na boku. Silný stoupavý proud bouře pak tento rotující válec nasaje a překlopí ho do vertikální (svislé) polohy. Tím se celý stoupavý proud bouře roztočí a vzniká mezocyklóna.

Samotná rotace vysoko v mraku k vytvoření tornáda nestačí, vír se musí dostat dolů k zemi. Zde přichází na řadu sestupný proud bouře, který s sebou přináší chladný vzduch a srážky. Tento studený vzduch začne obtékat rotující stoupavý proud.

Když se tento chladnější vzduch dostane pod rotující základnu bouře, začne se stahovat do jejího středu. Podobně jako když krasobruslař při piruetě přitáhne ruce k tělu a tím se extrémně zrychlí jeho rotace (zákon zachování momentu hybnosti), tak i stahování vzduchu do užšího prostoru pod bouří dramaticky zrychlí rotaci těsně nad zemí.

Jakmile rotace u země dosáhne kritické rychlosti, vzniká v jejím centru prudký pokles tlaku vzduchu. Tento nízký tlak funguje jako obří vysavač. Nízký tlak způsobí, že se vlhkost v rotujícím vzduchu začne okamžitě srážet (kondenzovat), což vytvoří charakteristický kondenzační chobot (nálevku), který se spouští z mraku dolů.

Tornádo je v této fázi plně vyvinuté. Na zemi začíná páchá škody a vír se stává viditelným nejen kvůli zkondenzované vodní páře, ale také kvůli prachu, troskám a předmětům, které nasává ze zemského povrchu.

Tornádo zaniká ve chvíli, kdy se naruší přísun teplého a vlhkého vzduchu, který ho pohání. To se nejčastěji stane tehdy, když chladný sestupný proud z bouře vír zcela obklopí a odřízne ho od zdroje energie. Tornádo se začne zužovat, deformovat (připomíná provaz) a nakonec se nad zemí úplně rozpadne.