Mrazivé detaily odhaleny. Vyšetřování zjistilo, co převážela potopená ruská nákladní loď

Loď Ursa Major, dříve známá pod jménem Sparta 3, byla veteránem ruských vojenských operací v Sýrii. Před svou poslední plavbou kotvila v ruském přístavu Usť-Luga a následně v Petrohradu. Ačkoliv oficiální dokumenty uváděly, že loď míří do Vladivostoku na ruském Dálném východě, náklad v podobě dvou obřích jeřábů, prázdných kontejnerů a dvou rozměrných „poklopů“ vzbuzoval podezření. Vyšetřovatelé se domnívají, že tyto jeřáby měly sloužit k vykládce citlivého materiálu v severokorejském přístavu Rason.

Cesta plavidla byla od počátku pečlivě sledována námořnictvem zemí NATO. Portugalské a španělské síly monitorovaly pohyb lodi, kterou doprovázela dvě ruská vojenská plavidla, Ivan Gren a Aleksandr Otrakovskij. K prvnímu podezřelému incidentu došlo 22. prosince v španělských vodách, kdy loď náhle a výrazně zpomalila. Přestože posádka španělským záchranářům tvrdila, že je vše v pořádku, o den později vyslala naléhavé volání o pomoc po sérii explozí na pravoboku.

Výbuchy, které pravděpodobně zasáhly strojovnu, byly fatální. Při incidentu zahynuli dva členové posádky, zatímco zbylých čtrnáct lidí se podařilo evakuovat na záchranném člunu. Šestnáct minut po příjezdu španělské pomoci však zasáhla ruská vojenská loď Ivan Gren. Ta nařídila ostatním plavidlům v okolí, aby se držela v bezpečné vzdálenosti, a agresivně požadovala okamžité vydání zachráněné posádky.

Záhadu prohloubilo dění bezprostředně před potopením lodi. Přestože se zdálo, že Ursa Major zůstane na hladině, Rusové odpálili červené světlice a následovaly čtyři silné exploze. Seismické stanice zaznamenaly otřesy připomínající podmořské miny. Krátce nato loď zmizela pod hladinou Středozemního moře. Podle vyšetřovatelů mohlo jít o cílenou likvidaci plavidla samotnými Rusy, aby se k nákladu nedostal nikdo cizí.

Španělská vláda se k incidentu vyjádřila až po značném tlaku opozice. V oficiálním prohlášení potvrdila, že ruský kapitán Igor Anisimov během výslechů v Cartageně přiznal, co loď skutečně vezla. Přiznal, že pod falešným označením „poklopy“ se ve skutečnosti skrývaly komponenty dvou jaderných reaktorů podobných těm, které pohánějí ponorky. Kapitán však nedokázal potvrdit, zda reaktory již obsahovaly jaderné palivo.

Další vrstvu záhady tvoří aktivita americké armády. V uplynulém roce nad místem potopení dvakrát proletěl specializovaný letoun WC-135R, známý jako „nukleární slídil“. Tento stroj je určen k detekci radioaktivních částic v atmosféře. Americké úřady lety potvrdily, ale odmítly sdělit jakékoli konkrétní výsledky analýz. Španělsko sice nehlásí zvýšenou radiaci u svého pobřeží, ale přítomnost těchto letadel naznačuje, že obavy z úniku materiálu jsou reálné.

Samotná příčina prvotního poškození lodi je předmětem spekulací. Španělské vyšetřování pracuje s teorií, že trup lodi mohl být proražen speciálním typem torpéda Barracuda, které využívá superkavitaci k dosažení extrémních rychlostí. Tato zbraň dokáže zasáhnout cíl téměř bezhlučně a bez klasické exploze, což by odpovídalo náhlému zpomalení lodi bez slyšitelného výbuchu. Jiní experti se však přiklánějí k možnosti použití přísavné miny s usměrněnou náloží.

Odborníci na námořní obranu zdůrazňují, že pokud by Rusko skutečně předalo jadernou technologii Severní Koreji, šlo by o zásadní geopolitický posun. Pchjongjang dlouhodobě usiluje o vlastní jaderné ponorky a nedávno představil svůj první prototyp. Pomoc Moskvy by mohla být odměnou za vyslání severokorejských vojáků do války na Ukrajině, kde pomáhají ruské armádě v boji proti ukrajinským silám.

Týden po potopení se na místo vrátila ruská loď Jantar, která je často spojována se špionážními aktivitami a podmořskými sabotážemi. Podle zdrojů z vyšetřování nad vrakem operovala pět dní a během té doby byly zaznamenány další čtyři výbuchy. Předpokládá se, že se Rusové snažili zničit zbývající citlivé části lodi na mořském dně, aby definitivně znemožnili jejich případné vyzvednutí nebo analýzu.

Vrak lodi Ursa Major nyní odpočívá v hloubce přibližně 2 500 metrů. Španělská vláda tvrdí, že vyzvednutí datového záznamníku, tzv. černé skříňky, je v takové hloubce technicky příliš riskantní a náročné. Kritici však namítají, že moderní technologie takové operace umožňují, a spekulují, zda skříňku již dávno nevyzvedla některá ze zúčastněných mocností v rámci utajované operace.

Celý incident se odehrál v posledních týdnech administrativy Joea Bidena, v době, kdy napětí mezi Západem a Ruskem dosahovalo vrcholu. Pokud šlo skutečně o sabotáž ze strany západních sil, byla provedena tak, aby nedošlo k přímé a veřejné eskalaci konfliktu s Moskvou. Tajemství o skutečném nákladu a vinících výbuchů tak nejspíše zůstane i nadále ukryto na dně Středozemního moře.