KOMENTÁŘ | Češi stále více spoléhají na někoho jiného než na sebe. Nemusí se to vyplatit

V podobném duchu se třeba nesou výsledky z nové studie institutu CERGE, který vycházel z údajů ministerstva práce a sociálních věcí a kterého se zúčastnilo 1200 matek i otců. Výsledky zveřejnil server iRozhlas.cz. Podle nich totiž řada matek po zvýšení rodičovského příspěvku přestala chodit do práce.

Zlé a často tzv. „národovecké“ jazyky jistě namítnou, že to svědčí o tom, že lidé zneužívají sociální dávky a nepracují. Nutno ale říct, že když se zeptáte zástupců z byznysové sféry, i oni moc chvály na takzvanou sociální pomoc státu nebudou pět. Jde totiž nejen z jejich peněz, ale z peněz nás všech. Smutné je, což potvrzuje i zmiňovaný výzkum, že u zaměstnanosti matek se zjistilo, že ta nejvíce poklesla v době reformy u matek s jedním dítětem a u vysokoškolaček. Tohle nastalo právě tehdy, když se v lednu 2020 zvýšil rodičovský příspěvek, a to z 220 tisíc korun na 300 tisíc u jednoho dítěte. Výrazné navýšení příspěvku vedlo k tomu, že velké množství matek přestalo pracovat a vrátilo se k péči o děti. 

Je to s námi marné, je to s námi marné, je to s námi marné, jistě namítnou ti, kteří dokáží o podobných zprávách uvažovat. Aby bylo jasno, není to o tom, že se budeme zlobit na ty, kteří pobírají nějakou tu sociální dávku. Jde ale o to, že politické rozhodování je stále více ve vleku „líbivých“ kroků, které pak ve výsledku pro nás všechny neskončí moc dobře. Ze statistik Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky jednoznačně vyplývá, že právě díky tahákům v podobě navyšování sociálních dávek od státu se tento systém, jak si všímá i řada komentátorů v tuzemsku, řítí do zkázy a začíná opravdu vážně praskat ve švech. Jistě, neznamená to, že třeba seniorům nebo maminkám či zdravotně postiženým lidem nebo těm, kteří se o své blízké musejí starat celý den, se nemá přidávat na dávkách. Ale přiznejme si, že nastavení výplat od státu lidi nijak nemotivuje, aby pracovali nebo si vůbec hledali práci.

Tak třeba ta mateřská podpora. V Evropě existují nejrůznější podoby. Ale na rovinu. Proč si pak někdo stěžuje, že nemůže najít práci? Co říct třeba na to, že se někomu, kdo zůstal díky lákavým podmínkám rodičovské a mateřské dovolené v Česku doma s dvěma dětmi až osm let, nechce potom pracovat? Anebo když chce, není to pro něj výhodné a lákavé. Víte, milí čtenáři, že v některých zemích Evropy je trvání třeba oné rodičovské dovolené omezeno pouze na několik týdnů, například Velká Británie a Kypr má 13 týdnů a Belgie, Irsko či Nizozemí tři měsíce? Je problém pro úředníky státu vidět opravdu za roh a nastavit sociální systém tak, aby byl nejen motivační pro práci, ale i smysluplně nápomocný pro zlé časy? Je to utopie? Proč potom od zaměstnavatelů neustále slyšíme, jak volají pro nedostatek lidí na všechny možné strany? 

Jistě si řeknete, že nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem a mudrovat nad něčím, co se hned tak nezmění. Zvláště při tak rozdělené společnosti, jakou nyní představuje i Česká republika. Jenže bohužel s narovnáváním či vracením tzv. „sociálních lákadel“ pro voliče je to stejné, jako třeba s prezidentskou volbou. Nalákáte voliče na to, že budou mít větší podíl na přímé demokracii a po několika volebních obdobích zjistíte, omlouvám se za ošklivý výraz, že je to totální kravina. Je. A ti, co smýšlejí demokraticky, liberálně a nejsou líní, pak nevědí, kvůli těm, co hledají diktaturu, zneužívají špatné nastavení volebních výsledků, slibujících kdeco, jenom proto, aby mohli razit své nesmyslné ideje, kam dřív skočit. Ale umíte si představit, že někdo dneska přijde s tím, že přímá volba prezidenta, i když většina politiků i společnosti ví, že to není v parlamentní demokracii vůbec smysluplná záležitost, nebude? Anebo, že se ona zmiňovaná mateřská či podmínky jejího vyplácení nějak vrátí taky zpět? Aby si lidi nezvykli spoléhat se na někoho jiného, ale především sami na sebe? Odpověď jistě tušíte sami.

Na druhou stranu, i když stát ví, že mu teče hodně do bot, protože jeho kapsa, ze které platí dávkami své voliče, je hodně děravá a vysypaná, moc se nebrání, aby se to zlepšilo. Nevymýšlí nic, aby nejen lidi a zaměstnanci, ale i rodiče či senioři chtěli a mohli pracovat tak, aby se jim nechtělo jen tak pro nic za nic pobírat sociální dávky a sedět doma. Jistě namítnete, že sem tam se něco objeví, ale čísla u schodků státního rozpočtu spíše ukazují opak. A nemusím být ani zlým prorokem, ale jisté je, že pro státní kasičku brzo nastanou výrazně těžší časy, nezmění-li se vskutku brzy to, o čem je tu řeč. A pak budeme ještě opravdu moc rádi, když budeme moci někde vydělávat a nespoléhat na stát.