KOMENTÁŘ | Rok 2024 v kostce: Česká politická scéna balancuje mezi populismem a ztrátou důstojnosti

Namísto hledání konstruktivních a dlouhodobých řešení se politická debata často utápí v populismu, osobních útocích a překrucování faktů. A co je alarmující – tento trend už není doménou pouze antisystémových hnutí a okrajových aktérů. Naopak, stále častěji se s ním setkáváme i u klíčových představitelů vládní koalice.

Zatímco veřejnost očekává od svých lídrů odpovědnost a věcnost, realita je často plná emocionálních výpadů, až skandálních prohlášení a mediálních přestřelek. Společnost tak zůstává zklamaná, unavená a ztrácí důvěru v základní demokratické instituce.

Pokud bude tento trend pokračovat, česká politická scéna riskuje nejen ztrátu důvěry veřejnosti, ale i neschopnost efektivně řešit klíčové problémy země. Rok 2024 se tak může stát varovným signálem – nebo zlomovým bodem pro návrat k „normální“ politice a odpovědnému vládnutí.

Potvrzení dominance ANO a pád levice

Hnutí ANO si v prakticky každém průzkumu veřejného mínění udržuje suverénně nejsilnější podporu napříč voliči. Naopak některé vládní strany čelí opačnému trendu – TOP 09, křesťanští demokraté a Pirátská strana se pohybují pod hranicí pětiprocentního volebního kvóra.

Viditelný a definitivní neúspěch však zaznamenali Piráti. Do Evropského parlamentu se z nich dostala pouze Markéta Gregorová, jejich vedení se mimo jiné kvůli neúspěchu digitalizace stavebního řízení rozpadlo, a nakonec strana zcela opustila vládní koalici. Šéf diplomacie Jan Lipavský ze strany vystoupil, avšak svůj ministerský post si ponechal jako nestraník.

Z profesora populistou?

Nejvýraznější proměnou prošel předseda vlády Petr Fiala. U málokterého politika lze sledovat tak výrazný posun od obrazu vzdělaného a rozvážného lídra k populistické rétorice, jako je tomu právě v jeho případě. Několik jeho proklamací už je legendárních.

Srovnávací nákup potravin v Česku a Německu premiér provedl už v listopadu loňského roku, teprve letos se z něj ale stal doslova internetový hit. Tak trochu mu k tomu pomohl předseda opozičního ANO Andrej Babiš, který tento krok několikrát ironicky komentoval a sdílel na sociálních sítích.

Fiala si však dokázal zavařit sám – a nutno podotknout, že se toho někdejší premiér chytil velice umně. „Prakticky totožné výrobky od stejných producentů jsou v České republice prostě dražší,“ popsal Fiala u nákupního vozíku, který ho údajně vyšel o 60 korun dráž v Česku než v Německu.

Babiš se navíc chytil jednoho specifického výrobku – Nutelly. Oblíbená kakaová pomazánka se stala symbolem jeho kampaně proti současnému premiérovi. A nebylo toho málo – Babiš s Nutellou vystoupil v celé řadě svých videí, dokonce si pořídil i mikinu, ve které natáčí svá videa dodnes. Nutella se tak stala nejen symbolem cenových rozdílů mezi Českem a Německem, ale také nástrojem politické kampaně.

Jeden dlouhý bizár

Přední členové hnutí ANO se letos stali internetovými ikonami – a to zejména na populární sociální síti TikTok. Jeden z nejvíce ikonických snímků je Babišův „rozhovor“ s kohoutem Silverem. „Toto je Silver. Nemá rád ukrajinské obilí, protože říká, že je kontaminované,“ řekl Babiš ve videu, kde vedle něj na stole sedí kohout.

„Že Silvere, co na to říkáš? A kdo vlastní tu půdu na Ukrajině? No ty nadnárodní společnosti, oligarchové. Takže i Ukrajině z toho zůstane úplnej prd a zničí celé evropské zemědělství. A Silver žere jenom české obilí, že jo. Řekni něco,“ obrátil se na kohouta.

A do tohoto podivného kabaretu přidala svůj výstup i Alena Schillerová, která se na TikToku představila v kostýmu pytlíku s hranolkami. Těžko říct, jestli měla být výsledná performance více vtipná, nebo tragická, ale jedno je jisté – hranolek protestující proti vládním opatřením směřujícím k pracovníkům na dohodu si internet zapamatoval. Možná by si ale bývalá ministryně financí měla uvědomit, že vážná témata vyžadují trochu vážnější přístup – alespoň v politice.

Platy jako v Německu? Spíše ne

Premiér Fiala se na 35. výročí sametové revoluce blýskl výrokem, za který by se nemuseli stydět ani populisté jako Andrej Babiš nebo slovenský premiér Robert Fico. Opakovaně totiž prohlásil, že se občané v případě pokračování jeho vlády mohou dočkat mezd jako v Německu nebo Rakousku. Tento slib, ač na první poslech působivý, zní v kontextu ekonomické reality jako nedosažitelný cíl a spíše jako laciné gesto než promyšlená vize.

Za tento výrok se do něj opřela velká část opozice nebo Josef Středula, předseda Českomoravské konfederace odborových svazů. „Jinak se totiž výrok premiéra Fialy, že mu máme dát ještě čtyři roky a budete mít platy jako v Německu, nedá vysvětlit. Jedině, že mluvil pouze o platech ústavních činitelů. Tam jsou kousek od cíle,“ popsal.

Přidala se k němu například poslankyně Alena Schillerová (ANO). „Doporučuji vrátit se k psaní, možná byste mohl zkusit rovnou romány. Nezvýšíme daně, nesáhneme na věk odchodu do důchodu, ušetříme 100 mld. Kč ročně. Teď nově platy jako v Německu. Plané řeči politologa v křeči,“ kritizovala premiéra na sociální síti X.

Fiala kromě „investic do budoucnosti“ a snahy o „restart Česka“ a budování klíčové infrastruktury přesněji nepřiblížil, jak na vyrovnání českých platů s německými či rakouskými hodlá dosáhnout.

Hranatost v europarlamentu

Volby do Evropského parlamentu v Česku potvrdily očekávané vítězství hnutí ANO, které s přehledem ovládlo volební klání a upevnilo svou pozici nejsilnější české politické síly na domácí i evropské scéně.

Evropské volby přinesly nečekaný úspěch menším politickým subjektům, které dokázaly využít svůj tematický profil k mobilizaci voličů. Přísaha a Motoristé si připsali dva mandáty, čímž potvrdili vzestup hnutí s užším zaměřením schopných oslovit jasně vymezený segment voličské základny. Stejný počet europoslanců získala také koalice Stačilo! vedená KSČM, která pod vedením komunistky Kateřiny Konečné vsadila na rétoriku nespokojenosti a protestu.

Mezi novými europoslanci vyčnívá Filip Turek, volební lídr Motoristů a bezesporu jedna z nejkontroverznějších postav letošního politického roku. Jeho provokativní vystupování, ostré výroky a jednoznačné postoje proti „zeleným“ politikám mu vynesly jak loajalitu skalních příznivců, tak vlnu kritiky od politických konkurentů (jeho rozbroje s Danuší Nerudovou často byly za hranicí morálky) a části veřejnosti.

Turek se na české politické scéně vyprofiloval jako nekompromisní obhájce práv motoristů, pravicový hlasatel o svobodě a kritik evropských ekologických regulací. Na sociálních sítích svůj formuje svůj obraz velice pečlivě – na Instagramu vystupuje jako „filipturekpresident“, zatímco na platformě X ho najdeme pod pseudonymem „DolphSegal“.

Jeho vizuální styl kampaně staví na fenoménu „hranatosti“ – na jeho ostře řezaných rysech, které záměrně vystavuje na odiv. Tato kombinace vizuálního stylu a vyhraněných politických postojů zjevně zafungovala, nemluvě o jeho předešlé kariéře automobilového závodníka.

Vyhasínající hvězdy

Rok 2024 nepřinesl jen nové tváře a překvapivé vítěze, ale také naznačil, kdo z dosavadních politických lídrů zřejmě míří do politického zapomnění. Mezi nimi vyčnívají dvě výrazná jména: bývalý pirátský předseda Ivan Bartoš a exšéf křesťanských demokratů Marian Jurečka.

Ivan Bartoš nejprve přišel o post ministra pro místní rozvoj a titul místopředsedy vlády pro digitalizaci, aby nakonec ztratil i důvěru vlastní strany. Piráti ho sesadili z čela, čímž završili jeho úpadek z centra pozornosti. Pro Bartoše, který byl kdysi symbolem moderní politiky a digitálního pokroku, je tento pád obzvláště tvrdý.

Na druhé straně Marian Jurečka sice udržel křeslo ministra práce a sociálních věcí, ale jeho politický kapitál se neúprosně drolí. Stejně jako KDU-ČSL, kterou reprezentuje, se i on ocitá na okraji zájmu veřejnosti. Ještě před pár lety velice pevná pozice lidoveckého lídra je dnes spíše odrazem dlouhodobé stagnace než dynamického vedení.