KOMENTÁŘ | Rok války na Ukrajině. Můžeme být hrdí, žádné "o nás bez nás" se nekoná

Jsme v roce půlkulatého výročí Mnichovské dohody, na konci září uplyne od jejího podepsání 85 let. Tak dlouho už ji my Češi máme zarytou pod kůží, že i dnes mluví mnozí z nás o "zradě". Stejně jako tehdy, také loni platilo, že jsme malí pánové na to, abychom zmohli něco sami. Důležitá byla především reakce velmocí.

"Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily si hanbu. A budou mít válku," komentoval události roku 1938 pozdější britský premiér Winston Churchill. Britové, Francouzi a tentokrát také Němci stáli před podobným dilematem a hrozbou těch samých konsekvencí i po 24. únoru 2022. Utekl rok a je možné konstatovat, že společně s Američany stojí Ukrajině pevně po boku. Občas to sice zaskřípe, ale o zradě nemůže být řeč.

Co je však pro nás důležité, že Česko rozhodně jen nečekalo na reakci velmocí. Příhodně pro tento text právě v těchto dnech premiér Petr Fiala poznamenal, že "jsme byli první, kdo dodal Ukrajině helikoptéry, tanky, houfnice, raketomety a bojová vozidla pěchoty" a že jsme tak ostatním ukázali cestu. 

S Fialovou vládou můžeme já i vy nesouhlasit v některých otázkách vnitrostátní politiky, zvlášť když po lednových prezidentských volbách nastal čas opravdu palčivých témat, jakým je například důchodová reforma. To je naprosto legitimní. Shodnout bychom se však měli na tom, že reakce státu na ruskou agresi vůči sousednímu státu byla skvělá.

A nejde tu jen o stát. "Udělala to nejen vláda, ale celá země, a na to jsem skutečně hrdý," zní slova předseda vlády, se kterými nejde vyjádřit nesouhlas. Organizovaly se sbírky, některé probíhají doposud. Lidé nabídli střechu nad hlavou ukrajinským uprchlíkům, přičemž Česko jich vůči počtu obyvatel přijalo nejvíce ze všech zemí. 

O možné roli vlastní historické zkušenosti se předevčírem zmínil i Fiala. "Když začala invaze, od prvního momentu jsme jasně věděli, že se za Ukrajinu musíme postavit." Uvědomil si to i prezident Miloš Zeman, který ještě pár dní před začátkem války mluvil o údajné další blamáži amerických tajných služeb a jejich předpovědí. Pro jeho ego bylo nepochybně těžké přiznat, že se mýlil. Přesto to udělal.

V mimořádném projevu předneseném v den vpádu Rusů na Ukrajinu jej Zeman označil za "akt nevyprovokované agrese", Rusy za "blázny" a jejich prezidenta Vladimira Putina za "šílence", kterého je třeba izolovat. Není však dobré zapomenout, že se předtím vtíral do jeho přízně a například s ním vtipkoval o likvidaci novinářů, kteří jsou rovněž mezi oběťmi probíhající ruské agrese. 

Neměli bychom ani podléhat dojmu, že Rusové jsou blázni a Putin šílenec, i když to k tomu někdy svádí. Ostatně důležitější než slova jsou činy, což končící prezident před rokem rovněž říkal. Tehdy si asi málokdo z nás uměl představit, že bojovat se bude i po dvanácti měsících a konec největšího konfliktu v Evropě od druhé světové války bude v nedohlednu. Šťastný konec, kdy bude spravedlnosti učiněno zadost. Žijeme totiž ve světě, kde platí mezinárodní právo. I pro Rusko.

"Kyjev stojí a vládnou mu stateční Ukrajinci," stojí denně v pravidelném twitterovém hlášení. Buďme rádi za každý den, kdy si jej můžeme přečíst. Bez dalších činů a pokračování pomoci to nepůjde.