KOMENTÁŘ | Rusko si stvořilo nepřítele na generace. Ukrajinský národ už nikdy neporazí

V konvenční válce Rusko nedosáhlo téměř ničeho. Ani po třech letech nedokázalo Ukrajinu porazit, přestože se stále snaží okupovat co největší část jejího území. Místo vítězství však sklízí jen obrovské ztráty – desítky, ne-li stovky tisíc mrtvých či ztracených vojáků. A co na to ruské vedení v čele s Vladimirem Putinem? Nezastavuje se. Pokračuje dál, bez ohledu na to, že to jsou právě jejich vlastní občané, kdo umírá v nelegální invazi – a to za minimální, téměř nulové zisky.

Ukrajina prošla za uplynulé tři roky dramatickou proměnou. Před ruskou invazí byla často vnímána jako chudá a rozvrácená země. Paradoxně však právě agrese Moskvy změnila tento pohled. Ačkoliv ideální stav je stále v nedohlednu a korupce v úřadech přetrvává, pokrok je nepopiratelný – Ukrajina se mění a zlepšuje mílovými kroky.

Z pohledu Moskvy existuje jeden zásadní neúspěch, který nelze přehlédnout – pokud pomineme obrovské ztráty na životech, Rusko svou agresí proměnilo Ukrajinu ve skutečnou vojenskou mocnost. Když ruské tanky překročily hranice, postup do Kyjeva byl rychlý a metropole se ocitla pod ničivým tlakem. Právě v těchto kritických chvílích však Ukrajinci pochopili, že jiná cesta než tvrdý odpor neexistuje – a od té chvíle začali svou zemi přetvářet v pevnost, která se agresorovi odmítla podvolit.

Masivní vojenská a finanční podpora Západu umožnila Ukrajincům nejen přežít, ale také organizovat efektivní obranu, proti níž se ruská agrese stává bezzubou. Ukrajinská armáda dokáže sestřelovat nejen nepřátelské drony, ale i balistické, a dokonce hypersonické rakety. Jakýkoli úspěch, který Putin pro svou armádu ohlásí, Ukrajinci okamžitě negují.

Když se během vojenské přehlídky na Rudém náměstí v květnu 2023 projížděl jediný tank – historický T-34 z druhé světové války – bylo jasné, že ruská válečná mašinérie čelí vážným problémům. Velká část moderní techniky zůstala na Ukrajině – buď zničena, nebo ukořistěna. A pokud nebyla v bojové pohotovosti, často končila jako trofej v rukou ukrajinských farmářů, kteří ji, doslova a bez nadsázky, odtahovali traktory.

Místo aby se Ukrajina proměnila v ruský protektorát či podřízený stát, stala se vojenskou mocností schopnou již tři roky vzdorovat jedné z největších jaderných velmocí světa. Moskva, nepoučena z historie, zaútočila na suverénní a odhodlaný národ, který se nejen odmítl podvolit, ale dokázal agresora zastavit a zpochybnit jeho zdánlivou neporazitelnost.

„Druhá nejsilnější armáda světa“ se proměnila v armádu, která uvízla na předměstí Kyjeva a nakonec musela prchat, aby se vyhnula úplnému zničení. Ukrajinci ji nepřivítali s otevřenou náručí, ale s tvrdým odporem, který ani po třech letech nezeslábl. Přestože na frontě panuje únava a demoralizace – na obou stranách – motivace obránců zůstává nesrovnatelně silnější než odhodlání agresora.

Bez nadsázky, Rusko už Ukrajinu porazit nemůže. Nechtěně pomohlo vytvořit svébytný a sebevědomý národ, který si plně uvědomuje, kdo je agresor a proč je nutné se bránit. Právě ruská agrese definitivně upevnila ukrajinskou národní identitu a nevratně ji oddělila od té ruské.

I kdyby Rusko na bojišti či v mírových jednáních dosáhlo výraznějšího úspěchu, výsledek zůstane stejný – okupovalo by zemi, jejíž obyvatelé ho z hloubi srdce nenávidí. A takový národ je téměř nemožné zlomit či dlouhodobě potlačit. Ukrajinci nebudou nikdy loajální vůči agresorovi, který se je snažil zničit – a to je realita, se kterou Moskva už nic nezmůže.

Mezitím na Ukrajině vyrůstá nová generace, která nepoznala nic jiného než válku přicházející z východu. Tito mladí lidé budou Rusko nenávidět a nikdy se mu nepodvolí. A až jednou budou mít své vlastní děti, předají jim příběh o tom, co Putin a jeho režim Ukrajině provedli. Ani další generace se Moskvě nepodřídí – naopak, Rusko bude čelit trvalému odporu a nenávisti, kterou samo zaselo.