ANALÝZA | Pokus o zákaz chemických zbraní, který tak úplně nevyšel. Největší hrozbou jsou teroristé

Před 35 lety podepsali bývalý americký prezident George H. W. Bush a tehdejší vůdce Sovětského svazu Michail Gorbačov dohodu o zastavení výroby chemických zbraní. „Na slavnostní ceremonii, která se nesla v duchu velmocenského summitu, se Bush a Gorbačov objevili ve Východním sále Bílého domu a usedli ke stolu, u něhož se od roku 1898 podepisují smlouvy,“ uvedl tehdy deník The New York Times.

Podle serveru Politico měla likvidace chemických zbraní začít ještě před rokem 1993 a do 31. prosince 2002 měly být všechny zásoby zničeny. Dohoda mezi Bushem a Gorbačovem dokonce umožňovala provádění inspekcí za účelem ověření, že k likvidaci skutečně došlo, a předpokládala také výměnu informací o stavu zásob chemických zbraní.

Tento historický akt mezi Washingtonem a Moskvou otevřel cestu k podpisu komplexní celosvětové úmluvy o zákazu chemických zbraní s názvem Úmluva o chemických zbraních (CWC), kterou v roce 1993 podepsaly Spojené státy, Ruská federace a dalších 150 zemí.

Podle dohody mezi USA a SSSR z roku 1990 a následně podle CWC z roku 1993 měly být chemické zbraně zlikvidovány v dohodnutých termínech – do roku 2002 podle původní bilaterální dohody a do deseti let od vstupu v platnost CWC (tedy do roku 2007, s možností prodloužení). Ve skutečnosti se ale plná likvidace protáhla a například Spojené státy oficiálně podle agentury AP oznámily dokončení likvidace až v červenci 2023. Ruská federace oznámila dokončení v roce 2017. 

Rusové nejspíš porušili CWC

Loni Spojené státy obvinily Rusko, že v rámci války na Ukrajině používá chemické zbraně. Podle amerických zdrojů měly ruské síly použít dusivý plyn chloropicrin. Chloropicrin je toxická chemická látka s dráždivými a dusivými účinky, historicky používaná například během první světové války jako bojový plyn a dnes také jako pesticid nebo fungicid. Při vdechnutí způsobuje silné podráždění dýchacích cest, kašel a bolest v očích a může vést k vážným zdravotním komplikacím.

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov však tato obvinění odmítl. „Rusko dodržuje své závazky vyplývající z CWC,“ uvedl podle britské stanice BBC.Podle amerických úřadů však užití chemických zbraní ruskými složkami není novým fenoménem. Moskva měla používat takzvané „prostředky k potlačení nepokojů“, tedy zejména slzný plyn. Před možným použitím chemických zbraní Ruskem varoval i bývalý prezident USA Joe Biden. „Pokud je použije, budeme reagovat. Povaha reakce bude záviset na povaze použití,“ řekl Biden.

V dubnu letošního roku se objevily informace o tom, že Rusko využívá íránské útočné drony k přepravě zakázaných chemických zbraní, informoval o tom server Newsweek. Podle ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany Rusko používá dráždivou látku CS plyn. CS plyn (chlorbenzylidenmalononitril) je silně dráždivý prostředek, známý též jako slzný plyn, který se používá především k potlačování nepokojů. Při vdechnutí nebo při kontaktu s očima vyvolává silné pálení, kašel a slzení a může způsobit dočasné oslepnutí a dýchací potíže.

Přestože se slzný plyn běžně používá k policejním účelům (tedy k udržení veřejného pořádku), jeho použití na bojišti spadá pod zákaz podle mezinárodního práva. CWC klasifikuje všechny chemické látky, které „způsobují smrt nebo jiné poškození zdraví“ díky své chemické účinnosti na člověka, jako chemické zbraně — pokud jsou použity jako prostředek války. I CS plyn tedy může být chemickou zbraní, pokud je nasazen v ozbrojeném konfliktu, nikoli pro policejní účely.

Chlor v občanské válce

Probíhající občanská válka v Súdánu, která začala v roce 2023, je mimořádně brutální a krvavá. Konflikt vypukl mezi súdánskou vládou a polovojenskými jednotkami známými jako Síly rychlé podpory (RSF). V rámci tohoto konfliktu Spojené státy nově rozhodly o uvalení sankcí na súdánskou vládu, kterou obviňují z použití chemických zbraní proti jednotkám RSF.

Podle amerických zdrojů tímto krokem vláda Súdánu porušila mezinárodní normy a závazky vyplývající z CWC. S odvoláním na americký list New York Times o tom informovala britská stanice BBC. Podle zprávy americké diplomacie se sankce budou týkat vývozu do Súdánu a přístupu k úvěrovým linkám vlády USA.

Podle dostupných informací měla súdánská vláda použít nejméně ve dvou případech chlorový plyn. Chlorový plyn je toxická chemická látka, která se v minulosti používala jako bojový plyn, zejména během první světové války. Při vdechnutí způsobuje těžké poškození dýchacích cest, silné podráždění očí, kašel a může vést k udušení. Jeho použití v ozbrojeném konfliktu je podle mezinárodního práva zakázáno, protože se řadí mezi chemické zbraně.

Vůdce polovojenských jednotek RSF, Mohammed Hamdan Daglo, naopak čelí obviněním z toho, že se v Súdánu dopustil genocidy. Tato obvinění souvisejí především s útoky jeho jednotek na civilní obyvatelstvo v západosúdánském Dárfúru, kde podle mezinárodních organizací dochází k rozsáhlému porušování lidských práv a etnickým čistkám. Súdánský oficiální vojenský vůdce Abdel Fattah al-Burhan byl pak ze strany Spojených států obviněn z „destabilizace Súdánu a podkopávání cíle demokratické transformace“. 

V rukou teroristů

Teroristické organizace, které se pokusily získat nebo použít chemické zbraně, představují v očích mezinárodního společenství ještě větší bezpečnostní hrozbu než státní režimy. Zatímco státní aktéři jsou často omezeni diplomatickými důsledky a závazky plynoucími z mezinárodních úmluv, teroristické skupiny často ignorují mezinárodní právo a usilují o maximální psychologický dopad útoků na civilní obyvatelstvo.

Mezi nejznámější příklady teroristických útoků chemickými zbraněmi patří především útok japonské sekty Óm Šinrikjó v tokijském metru v roce 1995, při kterém byl použit smrtící nervový plyn sarin. Tento útok si vyžádal 13 obětí a více než tisíc zraněných, přičemž se jednalo o první velký útok chemickou zbraní ve velkém městském prostředí. Šlo o precedens, který ukázal, jak devastující účinky mohou mít chemické látky v rukou nekontrolovatelných radikálních skupin.

Kromě tohoto případu byly zaznamenány také pokusy al-Káidy a dalších džihádistických organizací o výrobu a použití chemických látek v Iráku a Sýrii, a to zejména v období nestability po roce 2003 a během občanské války v Sýrii. Tyto pokusy naštěstí většinou selhaly díky zásahům mezinárodního společenství a nedostatečné odborné kapacitě teroristických skupin.

Další příklady pocházejí z válečných konfliktů na Blízkém východě, kde Islámský stát opakovaně používal chlor a další toxické látky zejména proti kurdským a iráckým jednotkám. Tento druh útoků měl především demoralizační a psychologický efekt a často byl veden bez ohledu na civilní oběti.

Nelze opomenout ani případy primitivní výroby chemických prostředků některými africkými islamistickými skupinami, které je využívaly k zastrašování místního obyvatelstva. I když šlo často o improvizované a méně sofistikované chemické látky, představovaly reálnou hrozbu pro bezpečnost regionu.

Chemické zbraně v rukou teroristických organizací představují mimořádně závažnou bezpečnostní hrozbu, protože se jedná o zbraně hromadného ničení schopné způsobit rozsáhlé civilní oběti a destabilizaci společnosti. Teroristé se často snaží využít jejich vysokého psychologického dopadu, který spočívá v šíření strachu a chaosu. Oproti konvenčním zbraním mají chemické látky tu „výhodu“, že mohou být nasazeny i v malých množstvích a s relativně nízkými technologickými prostředky, a přesto vyvolat paniku a zahlcení zdravotnických a bezpečnostních složek.

Zvláště nebezpečné je, že teroristé z principu nedodržují žádné etické ani právní normy, které státní aktéři při používání chemických zbraní musí respektovat. Navíc chemické látky mohou být upraveny tak, aby byly obtížně zjistitelné a identifikovatelné, což komplikuje jejich odhalení a následné vyšetření. V rukou radikálních skupin se proto chemické zbraně stávají prostředkem k vyvolání dlouhodobého strachu a nedůvěry ve schopnost státních institucí chránit obyvatelstvo. To podkopává stabilitu státu a může vést ke zvýšené polarizaci společnosti i nárůstu extremismu.