Asad rozséval smrt, Rusko ho krylo. Oběti chemických útoků v Sýrii poprvé promluvily

Tawfiqova rodina byla venku poblíž domu, když bomby dopadly. „Slyšel jsem výbuch a lidé křičeli: ‚Chemikálie, chemikálie!‘,“ vzpomíná Tawfiq. „Všude byl zápach a z úst lidí vycházela žlutá pěna. Moje děti se dusily. Na ulicích ležela těla,“ popsal pro BBC.

OPCW uvádí nejméně 43 obětí, Tawfiq však tvrdí, že mrtvých bylo přes sto. „Sám jsem málem zemřel. Byl jsem deset dní v nemocnici. Z celého našeho bloku přežilo jen pět nebo šest mužů,“ dodává.

Asadův režim popřel použití chemických zbraní a Rusko útok označilo za „zinscenovaný“. Oblast Východní Ghúty, kde se Dúma nachází, byla v průběhu občanské války jednou z nejvíce zasažených. Chemické útoky zde byly zaznamenány opakovaně, přestože používání těchto zbraní zakazuje Ženevský protokol i Úmluva o chemických zbraních.

Při dřívějším útoku v roce 2013 byly v oblasti odpáleny rakety obsahující sarin. Podle zprávy OSN zemřely stovky lidí. I tehdy Asad popřel odpovědnost, ale souhlasil s připojením Sýrie k Úmluvě o chemických zbraních a zničením deklarovaného chemického arzenálu.

Tawfiq a další přeživší, jako Khalid Naseer, věří, že těla jejich blízkých byla pohřbena v masovém hrobě poblíž silnice. Při návštěvě místa jsou viditelné úlomky kostí, které mohou patřit obětem. „Poprvé jsem sem přišel. Kdybych to udělal dřív, režim by mě popravil,“ říká Tawfiq se slzami v očích.

Khalid, který přišel o těhotnou manželku a dvě děti, žádá nová vyšetřování útoku. „Svět ví, že Asad je lhář a vrah, který zabíjel vlastní lidi,“ říká s emocemi. Podobně Abdul Rahman Hijazi, svědek, který byl donucen režimem k falešnému svědectví, chce, aby pravda vyšla najevo. „Hrozili mi, že pokud nespolupracoval, moje rodina nebude v bezpečí. Nutili mě tvrdit, že lidé zemřeli na vdechnutí prachu,“ říká.

Mezi lety 2013 a 2018 organizace Human Rights Watch zdokumentovala nejméně 85 chemických útoků v Sýrii, přičemž většinu z nich přisuzuje syrské vládě. Douma zůstává symbolem tohoto hrůzného dědictví, které přeživší a jejich blízcí chtějí odhalit světu. „Chci pravdu. Chci spravedlnost pro každého rodiče,“ říká Abdul Rahman.

Tito lidé nadále volají po odpovědnosti těch, kteří chemické útoky plánovali a vykonali. Jejich svědectví je hlasem všech, kteří v syrském konfliktu ztratili své nejbližší.