Svoboda médií: Jak si stojí Česko a kde mají novináři peklo?

Česko se podle pořadí organizace ocitlo těsně před Německem, Švýcarskem, Irskem a výrazně například před Spojenými státy, Británií či Francií. Polepšilo si také Slovensko, které postoupilo z loňské 23. na 20. příčku. Také Polsko poskočilo z 22. na 19. pozici.

Naopak Maďarsko se dále propadlo, a to z 56. na 64. místo. Podle RSF je to kvůli prosazování nedemokratických hodnot konzervativní vládou Viktora Orbána. Zpráva si zvlášť všímá také propadu Spojených států, které se z 32. příčky posunuly za rok na 46. pozici.

Finsko je v čele žebříčku počtvrté za sebou a jako loni jsou na druhém a třetím místě Nizozemsko a Norsko. Oproti minulému roku se nezměnila ani poslední trojice tvořená Turkmenistánem, Severní Koreou a Eritreou. Tyto tři země jsou pro novináře podle RSF "skutečnými pekly".

Svoboda projevu běžně podléhá omezením, a to v případech, kdy se dostává do konfliktu s jinými hodnotami nebo právy. V mediálním prostředí svoboda projevu naráží právě na zájem státu chránit osobnost člověka - jeho čest, důstojnost, soukromí atd. Které právo nakonec dostane přednost, závisí na konkrétních okolnostech daného případu a na úvaze soudce. 

Mohou média podávat nepravdivé informace

Ano, ale proti nepravdivým tvrzením se poškozený může bránit soudní cestou. Tudíž by po zveřejnění takové informace okamžitě následovala žaloba, a to si media nemohou dovolit. Od skutkových tvrzení je pak nutno odlišovat pouhé hodnotící soudy. Nejvyšší soud zastává názoru, že: „Uveřejnění pravdivé informace v zásadě nezasahuje do práva na ochranu osobnosti, pokud tento údaj není podán tak, že zkresluje skutečnost, či není natolik intimní, že by odporoval právu na ochranu soukromí a lidské důstojnosti." 

O přípustnosti kritiky rozhoduje její konkrétní obsah – tedy do jaké míry se zakládá na pravdě, ale také její forma. Použité výrazové prostředky musí být přiměřené účelu kritiky a neměly by vybočovat z obecně uznávaných pravidel slušnosti. Hranice přípustné kritiky se ovšem liší podle postavení osoby, jíž se zveřejněná informace týká, ve společnosti. Soudy už několikrát vyslovily názor, že osoby veřejného zájmu (jako jsou například politici) musí snést větší míru kritiky.

Ústavní soud k tomuto dále řekl: „Při kritice veřejné záležitosti vykonávané veřejně působícími osobami platí z hlediska ústavního presumpce, že jde o kritiku ústavně konformní. Jde o výraz demokratického principu, o výraz participace členů občanské společnosti na věcech veřejných." Aby mohla media zveřejnit difamující (pověst poškozující) informaci o veřejně činné osobě, musí být ovšem splněny následující podmínky. Zaprvé musí existovat veřejný zájem na zveřejnění této informace (nikoli jen touha poškodit) a zároveň se zveřejňované informace musí zakládat na pravdě, uvádí server ferovamedia.cz.

Svoboda slova je nejčastěji pouze symbolickou. Média odmítnou novinářům zveřejnit informaci, protože mají představu o správných a nesprávných informacích. Ven se mohou dostat jen ty zprávy, které odpovídají učesanému stylu nové žurnalistiky. Jednotlivá média spadají do sfér vlivů. Není žádným tajemstvím, že podobnému rozdělení mediálna dochází také v České republice, napsal server hrebenar.eu.

Svoboda slova existuje pouze do té doby, dokud nepřekáží zájmům vlivných miliardářů napojených na vlivná místa ve světě. Potom vznikají nové a novější zákony, které mají přímo, nebo nepřímo zakazovat, či ztěžovat přístup ke svobodným informacím. V Izraeli se nesmí média vyjadřovat k situaci v nezákonně okupovaných územích. V Rusku se nesmí hovořit o homosexuálech a přihlouplém putinovském teroru.......Těch příkladů nesvobody je mnohem víc. Mohlo by se zde uvést mnoho příkladů z Velké Británie, kdy BBC často selhává a rozšiřuje jednostranné informace v zájmu diplomacie amerického souseda.