RECENZE: Před 30 lety zemřel frontman Nirvany. Podcast Cobain jej portrétuje v širokých souvislostech

Cobainův život je předmětem několika desítek audiovizuálních děl. Ať už šlo o bulvarizující dokument Kurt & Courtney, meditativní fikční rozpravu Poslední dny režiséra Guse Van Santa nebo doposud nejpovedenější dokument Kurt Cobaine: Montage of Heck, zachycující hudebníka v intimní a empatické poloze pomocí mluvících hlav, archivních materiálů a animovaných sekvencí. Pětidílný podcast pod hlavičkou Českého rozhlasu Vltava s příznačně prostým názvem Cobain, jenž vyšel u příležitosti 30. výročí tragické Cobainovy smrti, se nesnaží chronologicky zmapovat pochmurný osud sebedestruktivní generační ikony. Vnímá jeho příběh v kulturním a společenském kontextu a snaží se Cobaina a jeho dílo pochopit jako fenomén. Fenomén opředený ambivalencí a pachutí v podobě mediální mašinérie. Někoho může zarazit, že samotná hudba a její rozbor nemá v podcastu výsostnou pozici. Tady jde však o něco zcela jiného. 

Za podcastem stojí tvůrčí tým v čele s publicistou Pavlem Klusákem, který roku 2021 na základě úspěšné demytizující publikace Gott: Československý příběh vytvořil podcast Gotťák, zkoumající fenomén “zlatého slavíka” na pozadí doby, bez jejíhož kontextu zpěvákův hvězdný obraz nelze analyzovat. Cobain se drží ve stejných kolejích, ale zatímco Gotťák byl tvořen formou publicistického dialogu, zde je Klusák pomyslným průvodcem a vypravěčem, nikoli však výhradně. Jeho vstupy doplňují stylizované hrané pasáže, významotvorná ruchová stopa a originální hudba, asociující neuhlazenou muziku kapely Nirvana. Podcast je hravou mozaikou, jejíž forma je stejně neukotvená, impulzivní a nápaditá, jako Cobainovy písně. Ačkoli první epizody svádí k tendenčnímu chronologickému převyprávění hudebníkova života, další epizody se od klasického životopisného pojetí záměrně odklání. 

První část představuje pro vyprávění důležité kořeny, sahající do Cobainova dětství a k zárodkům jeho tvorby. Každá z dalších epizod je rámovaná jiným zastřešujícím tématem, v nichž je portrétovaný zasazený do širších souvislostí, přesahujících jeho samotného. Druhá část rozebírá rozkol mezi mainstreamem a undergroundem, třetí Cobainův feminismus a vztah s Courtney Love, vyhýbající se bulvarizujícím tendencím, čtvrtá se noří do významu náhlého odchodu a absurdity mytického Klubu 27, přičemž poslední pátá epizoda, která je zároveň tou nejostřejší, ukazuje trpkou manipulaci s posmrtným odkazem. Forma i množství hraných pasáží se liší, například třetí epizoda ve dvou sekvencích přepne do rozhovoru mezi Klusákem a odbornicí na hudební průmysl. 

Cobain není oslavován, ani ponižován. Zprostředkované informace jsou omezené pouze na ty nezbytné k tomu, abychom pochopili celistvou úlohu Cobainova jména v rámci celospolečenské a kulturní debaty. Jméno, jež si řada firem a lidí vzalo za své. Že jde o stále živé jméno autoři potvrzují již v samotném úvodu, tvořeného několika komentáři lidí ze sociálních sítí, kteří vzpomínají na to, co v den Cobainovy sebevraždy dělali a jak je náhlá zpráva zasáhla. Ostatně když se dnes podíváme na Cobainův portrét na Wikipedii, kapitola o jeho smrti zabírá třetinu celého textu. Klusák několikrát připomíná silně osobní rovinu, když zmiňuje své pozorovatelské zkušenosti. Demytizuje démonizovanou osobnost Courntey Love, jíž mnozí dávají Kurtovu sebevraždu za vinu. Drží se čistých faktů a nepouští se do věcí, na něž vzhledem k soukromé podstatě nelze odpovědět. 

Nesnaží se vynášet jednoznačné soudy a pravdy. Podcastu jde o odlišnou perspektivu, která nevede k definitivnímu závěru. Jak v něm i zazní, autoři se snaží si domyslet, proč je Nirvana nesmrtelná. Jednou Klusák dokonce zmíní, ať si posluchači dohledají informace sami. Jde spíše o pobídku k dialogu. K dialogu a revizi toho, jak vnímáme kulturní ikony. Proč je tak vnímáme a proč je milujeme. Střídání vypravěčů v průběhu díla vytváří podvratnou rovinu. Každý máme tendenci vyprávět cizí život jinak. Každý má svou verzi, každý přikládá důležitost něčemu jinému. Mluvené slovo je dokreslené chytře pracujícímu ruchy, například při líčení jednoho z Cobainových pokusů o sebevraždu, kdy přijíždějící vlak simuluje burácející elektrická kytara. Jindy zase jeden z mluvčích satirickým tónem imitujícím reklamního hlasatele popisuje účinky drog. Při dialogu Courtney s Kurtovým dopisem na rozloučenou v pozadí zase kráká ptactvo. 

Hrané pasáže stylem asociují kazeťákové záznamy. Záznamy jsou totiž pro mnohé tím jediným způsobem, jakým blonďatého rebela poznali. Jeho persona a nekonvenční přístup zkoušený komerčním průmyslem nepřestává rezonovat i mezi současnými dospívajícími. Bezvýchodnost bytí, naštvanost vůči systému a absenci mužských vzorů spousta z nich pociťuje i dnes. Není tak divu, že právě krátké archivní záběry Cobainova života zachycující jeho esprit a z bytí unavené hlášky, jsou na sociálních sítích populární. Kvůli tlaku doby a přehršeli podnětů digitálního věku je Cobainův přístup k životu a umění stále živý a lehce ztotožnitelný. Podcastem se proplétá kousavá linie jasně značící, že tou největší tragédií není Cobainova smrt, jako spíš to, co se s jeho odkazem stalo po ní. Namísto dodnes aktuálních myšlenek si Cobaina připomínáme lacinými merchem a nevkusnými elektronickými remixy. 

Podcast není jen cenným příspěvkem v rámci debaty o Cobainovi. Jde především o podnětný způsob, jak zbořit léta zajetý a do značné míry přežitý narativní diskurz, který se snaží život osobností vyprávět v osobní a souvislý příběh tvořících rovině, což vede ke zkreslujícímu a až příliš zjednodušujícímu dojmu. Skutečnost je totiž vždycky mnohem složitější. Stejně jako to, zda milujeme Kurta, nebo spíš jeho téměř ikonografický obraz. 

Hodnocení: 85 % 

Scénář a režie: Pavel Klusák 

Účinkují: Pavel Klusák, Kateřina Císařová, Vojtěch Vondráček, Anita Krausová, Daniel Šváb 

Premiéra: 5. dubna 2024 

K poslechu: Na portálu Českého rozhlasu, Spotify a dalších podcastových platformách