Krvavý střet mezi Čechy a Němci: Před sto lety došlo ke Kadaňskému masakru

Československo bylo vyhlášeno 28. října 1918 ovšem na části území dominovalo německé obyvatelstvo. Nacionalisticky orientovaní Němci (a zejména jejich politická reprezentace) se prohlásila za součást nového státu Německého Rakouska. Šlo především o území severních a západních Čech. Hlavním městem provincie Deutschböhmen byl prohlášen Liberec. Podobně smýšlely i další regiony s německým obyvatelstvem Sudetsko (Sudetenland), Šumavská župa (Böhmerwaldgau) a Německá jižní Morava (Deutschsüdmähren),a tři městské exklávy Brno, Jihlava Olomouc. 

Ustanovující se československá vláda však nemohla dopustit takovéto okleštění českého území zejména z ekonomických důvodů. V průběhu listopadu a prosince československé vojenské jednotky obsadily vzbouřenecké území a političtí radikálové v jejich čele museli prchnout do Vídně. Jenže na rozdíl od učebnic dějepisu zde celá historie ani zdaleka neskončila. Německá nacionálně orientovaná propaganda soustavě podněcovala vášně a snahy odtrhnout se od Československa.

Pro řadu Němců byla politicky nejistá situace poválečného období velmi problematická. Z politicky privilegovaných Němců se totiž v Československu stala obrovská národnostní menšina. I když je otázkou jestli je možné vůbec celou čtvrtinu obyvatelstva německé národnosti považovat za menšinu. Pro srovnání, v meziválečném období žilo v Československu více Němců než Slováků.

Národnostní konflikt si brzy vyžádal oběti na životech. Tragicky se do dějin zapsal 4. březen 1919, kdy se poprvé sešlo Národního shromáždění Rakouské republiky. K této příležitosti byly připraveny demonstrace německých nacionalistů v Čechách. Díky rozsáhlé nezaměstnanost po válce a propagandě financované částečně i z Vídně se v řadě měst sešly desetitisíce demonstrantů. Československá vláda o chystané události dobře věděla a na inkriminovaná místa poslala své ozbrojené složky. Vyhrocená situace vedla ke potyčkám mezi československými vojáky a demonstranty.

Nejvíce obětí na životech zaznamenalo město Kadaň. Před tamější radnicí došlo ke střetu mezi vojáky a nejradikálnějšími demonstranty. Kvůli protichůdným tvrzením nevíme, kdo jako první zaútočil. Podle vojenského hlášení byl zastřelen německý student, který vystřelil revolverem na jednoho z vojáků. Podle německého tisku vojáci začali střílet do neozbrojených demonstrantů jako první. Paradoxem je, že radikálové, kteří se pustili do konfliktu s vojáky před radnicí netvořili hlavní palebné pole.

Vojáci měli v budově pošty umístěný kulomet, kterým začali pálit pro výstrahu do země, ovšem kulky se začaly odrážet od dlažby a smrtelně zranily řadu přihlížejících. Bohužel vypálené kulky se po kontaktu s dlažbou zdeformovaly a působily s efektem dum-dum střel, což jsou speciálně upravené střely, které se při kontaktu s cílem trhají a způsobují obzvláště závažná zranění. V následných propagandistických přestřelkách byli Čechoslováci obviněni z úmyslného používání tohoto extrémně nebezpečného střeliva. Konflikt v Kadani si vyžádal 25 mrtvých. Ve Šternberku na Moravě obdobná situace přinesla 16 obětí. Demonstrace po celé zemi pak podle výpočtu historiků si vyžádaly 54 mrtvých v řadách demonstrantů. Paradoxem osudu je, že jedním ze dvou mrtvých vojáků byl příslušník německé národnosti. Ovšem v nedalekém Chomutově, kde atmosféra nebyla o nic klidnější vojáci potlačili národnostní vášně a celá situace se obešla bez obětí.

Objektivně je možné shrnout, že štvavá propaganda německých nacionalistů vystavila obyvatele smíšených oblastí zbytečnému nebezpečí. V roce 1919 již bylo zcela jasné, že poválečné územní poměry se měnit nebudou. Chybovala však i československá vláda, jelikož poslala dohlížet nad situaci nezkušené vojáky a co hůř i legionáře, kteří ještě stále byli plní protiněmeckých emocí z fronty, což byla jedna z příčin, proč vojáci sáhli k použití smrtelných zbraní.