Svátek práce se slaví již 135 let. Jak se za tuto dobu proměňovala jeho podoba?

Historie Svátku práce má původ v roce 1886, kdy v Americe prvního květnového dne uspořádaly dělnické odbory spolu s anarchisty velkou stávku. Již někdy od 50. let 19. století se totiž začínali bouřit dělníci, kterým vadily špatné pracovní podmínky. Dlouhodobá nespokojenost vyvrcholila právě 1. května 1886, dělníci vyšli do ulic a požadovali zlepšení podmínek pro práci a především zkrácení pracovní doby na osm hodin denně, a to bez snížení dosavadního finančního ohodnocení. Protesty tehdy pokračovaly i v následujících dnech, 3. května se během nich v Chicagu dostaly skupiny dělníků do konfliktu a fyzického střetu s policejními složkami. To si vyžádalo několik lidských obětí. Situace se vyostřila ještě o den později, když byla na náměstí odpálena bomba, z čehož se obvinilo a odsoudilo k trestu smrti několik anarchistů. Dodnes není jasné, zda měli výbuch na svědomí právě oni, protože proti nim neexistovaly žádné přímé důkazy. 

O dva roky později, dne 1. května 1888, se na výše uvedené tragické události vzpomínalo znovu ve formě demonstrace a stávky. A rok nato se již o prvním květnovém dni hovořilo jako o Svátku práce, v roce 1890 se stal svátkem mezinárodním. Už tehdy se o prvním květnu chodilo houfně do ulic, kde lidé nejenom propagovali své názory a případné požadavky, ale také se veselili. Svátek práce stal i jakousi lidovou oslavou spojenou s příchodem jara. Dělnické průvody tím mimo jiné dávaly ostatním najevo, že jsou všichni plnohodnotnými členy stejné společnosti a všichni se dokáží stejně dobře bavit. 

V našich zemích byl Svátek práce oficiálně zařazen mezi státní svátky v roce 1919. Během jeho oslav se především zdůrazňoval význam dělnické třídy pro společnost, pořádaly se ale také nejrůznější společenské akce nebo hromadné výlety. Svátek práce se oslavoval i v podnicích, kdy jejich majitelé uspořádali pro své zaměstnance příjemný oddechový den s kulturním programem a občerstvením. Výborným jídlem v rámci prvomájových oslav pro zaměstnance proslul třeba známý továrník Tomáš Baťa. 

Během druhé světové války ustoupil Svátek práce do pozadí. Sám Adolf Hitler ho prý vůbec neměl rád a navíc se obával případných konfliktů a vzpour, které by mohly vyvolat davy lidí v ulicích. První máj tak tehdy lidé jako státem placený svátek trávili především s rodinou a vyráželi třeba do přírody. 

Brzy si Svátek práce přisvojily socialistické země, v nichž se (u nás po roce 1948) později stal jedním z nejdůležitějších svátků, a to pro monstrózní propagandu. Také u nás se konaly prvomájové průvody, které procházely městem a směřovaly k tribunám, kde straničtí představitelé vyzdvihovali dosavadní budovatelské úsilí, vzorné plnění pracovních plánů a rozvoj socialistické společnosti. 

Účast v prvomájových průvodech v časech komunistického režimu byla sice nepovinná, ovšem důrazně doporučovaná. Lidé se do průvodů zapojovali raději dobrovolně, a to mnohdy z obavy, aby si nepokazili svůj kádrový profil a nemuseli se potýkat s případnými nepříjemnostmi. Ze stejných důvodů bylo rovněž žádoucí, aby se v průvodu objevili zaměstnanci státních podniků, učitelé a žáci nebo členové organizací. Učitelé hlídali vzornou účast svých žáků, zaměstnavatelé svých pracovníků. Pokud tedy někdo v průvodu nešel, opravdu z toho mohl mít problém. V průvodech se objevovaly i alegorické vozy vyzdobené budovatelskými nápisy, také skupiny nosily transparenty s podobným obsahem. Nezbytným doplňkem každého účastníka bylo mávátko. Součástí slavnosti bylo i vypouštění holubic míru.