1. květen jako pracovní den: Kolik by stát získal, pokud by přestal být dnem pracovního klidu?

Nominální hrubý domácí produkt činil v roce 2016 celkem zhruba 4800 miliard korun. Podíl 0,4 procenta z této sumy odpovídá 19,2 miliardy korun. Nutno ovšem podle ekonoma Lukáše Kovandy uvést, že zmíněný odhad ministerstva financí patřil k těm vyšším. Například společnost Deloitte tehdy odhadla ztrátu ze zavedení dalšího svátku na 11,4 miliardy korun. To odpovídá přibližně 0,24 procenta tehdejšího nominálního HDP. Předpokládejme, že skutečná ztráta se nachází někde mezi těmito dvěma hodnotami, a odpovídá tak 0,35 procenta HDP. V letošním roce má podle nejnovější prognózy ministerstva financí činit nominální HDP přibližně 7475 miliard korun. Z této částky odpovídá podílu 0,35 procenta suma 26,2 miliardy korun.

Složená daňová kvóta, která vyjadřuje celkovou daňovou zátěž, včetně odvodů, letos podle návrhu rozpočtu na rok 2023 činí 34,5 procenta HDP. Pokud tuto procentní částku vztáhneme k uvedenému údaji 26,2 miliardy korun, získáváme částku zhruba devět miliard korun. Tolik by tedy veřejná kasa mohla získat na daních a odvodech v případě zrušení dvou svátků. Pokud však konzervativně budeme vycházet z někdejšího uvedeného odhadu Deloitte, tedy z předpokladu ztráty z jednoho svátku navíc čítající 0,24 procenta HDP, je dodatečný výnos veřejné kasy ze zrušení jednoho svátku „jen“ 6,2 miliardy korun ročně.

Rušení dne pracovního klidu, byť jediného, byť by jím byl 1. květen, pro Česko není momentálně dobrý krok. Vláda nejdříve musí hledat úspory standardní cestou. S tím ještě ani moc nezačala.

Veřejnost by zrušení svátku považovala za kapitulaci vlády. A za rezignaci na snahu ozdravit veřejné způsoby standardním způsobem. Nakonec by si to veřejnost vyložila jako neschopnost vlády. A navíc, o dny volna chce přicházet málokdo. V Dánsku si den pracovní klidu zrušili, jenže tamní mentalita je v tomto poněkud jiná. Lidé v Dánsku své vládě důvěřují. Dánské vlády současně za sebou mají už dlouhý seznam provedených škrtů ve vlastních výdajích. Což pak u tamní veřejnosti vytváří dojem, že vláda už udělala dost a je třeba také se uskromnit. Česká vláda se škrty vlastně ještě ani nezačala, naopak stále nabírá nové státní zaměstnanci a její dluh roste nominálně nejvíce v historii ČR… 

Pokud už by nějaký svátek rušila, je důležité zvážit, který svátek by se vlastně rušil. Ekonomická ztráta totiž plyne z toho, že lidé mají ve sváteční den, v den pracovního klidu, zpravidla volno, a nejsou tedy ekonomicky aktivní. Jenže dopad této jejich neaktivity do HDP může být částečně tlumen tím, že mají více volného času, třeba i na nákupy, tedy na spotřebu. Takže ztráta ekonomiky ze svátku, při němž zůstávají obchody otevřené, je menší než ze svátku, při němž jsou zavřené. Největší efekt by tedy mělo rušení těch svátků, během nichž lidé ani nemohou nakupovat.   

Ze třinácti svátků jsou však letos obchody (a plochou nad 200 metrů čtverečních) zavřené pouze během osmi z nich.  Z nich si lze hypoteticky představit zrušení Dne české státnosti, jenž připadá na 28. září. Pokud by se rušily svátky, při nichž zůstávají obchody otevřené, zisk ekonomiky, a tedy i veřejné kasy bude o něco nižší, než je uvedený odhad osmnácti miliard.