Dětská práce se pojila zejména s válkami, skoncovat s ní nebylo jednoduché

Dětství bylo v minulosti velice krátkou etapou v životě člověka. V aristokratických nebo bohatých měšťanských rodinách se již od útlého věku důrazně dbalo na vzdělání, a děti v tomto prostředí tak neměly čas ani prostor na nějaké radovánky. V chudých rodinách se zase děti musely co nejdříve zapojit do práce a výdělečné činnosti, aby přispěly do domácnosti nějakou tou korunou nebo alespoň pomohly na poli či v hospodářství. Volný čas, jako ho mají děti dnes, v minulosti prakticky neexistoval.

Dětská práce je dnes spojována nejvíce s prostředím tzv. rozvojových zemí, hluboce zakořeněna byla v historii ovšem také na území Evropy. Když pomineme práci v domácnosti, na polnostech nebo v rodinných podnicích, pracovaly děti například v továrnách, v prádelnách nebo dokonce v dolech. V našich zemích coby součásti Habsburské monarchie byla dětská práce poprvé výrazněji omezena v souvislosti se zavedením povinné školní docházky, oproti tomu ve stejné době, tedy ve druhé polovině 18. století, kupříkladu v Anglii dětská práce dosáhla svého vrcholu, což tehdy zakomponoval do svých děl i známý spisovatel Charles Dickens.

V průběhu 19. století se objevovaly snahy zákonodárců dětskou práci omezit. V již zmíněné Anglii mohly od roku 1833 pracovat v textilních továrnách děti od devíti let věku, ne mladší, což bylo dříve poměrně běžné. Dětem se navíc upravovala pracovní doba na maximálně 12 hodin denně. Dnes se nám výše uvedené může zdát vůči takto malým dětem kruté, v tehdejší době se jim ale skutečně ulevilo. Navzdory zákonům ovšem ještě během 19. století někde pracovaly děti již od pěti let!

Chlapci (ale občas také děvčata) pracovali poměrně často v hlubinných dolech. Takto těžkou dřinu vykonávaly až do roku 1900 v Anglii i desetileté děti, tehdy zákon teprve stanovil minimální věk pro takové zaměstnání na 13 let. Ne vždy se však nařízení poctivě dodržovalo. V dolech v té době pracovalo několik tisíc dětí.

V Rakousku-Uhersku se snažil s dětskou prací nadobro skoncovat císař František Josef I., který ji nejprve v roce 1859 omezil pro jedince od 10 let věku a na maximálně 10 až 12 hodin denně – horní hranice platila pro děti od 14 let. V továrnách mohly děti pracovat pouze se svolením obecního úřadu. Zrušení dětské práce rakouský císař legislativně schválil v roce 1885. Fakticky však děti v monarchii pracovaly nadále, a to zejména v chudých rodinách. Práce dětí se nicméně skutečně alespoň omezila a děti na nějaký čas prakticky zmizely z průmyslových továren. Změna ale nastala s první světovou válkou. Muži, živitelé rodin, byli povoláni na frontu, a tak musely začít vydělávat peníze ženy a mnohdy také děti. Právě válka u nás byla tím nejzásadnějším faktorem, který měl na svědomí masivní nárůst počtu pracujících dětí. Ty se tak vrátily do továren a také se zařadily do zbrojního průmyslu, kdy ve fabrikách nejčastěji třídily náboje. Za první světové války se děti uplatnily rovněž v textilním průmyslu: věnovaly se výrobě textilií nebo šití oděvů z laciných materiálů. Některé děti převzaly práci svých na frontu odvedených příbuzných v rodinných podnicích.

Po první světové válce, v roce 1919, u nás znovu vyšel zákon zakazující dětskou práci. I ten býval ovšem poměrně často porušován.