Francouzský vědec Joachim Barrande se narodil před 225 lety. Proč se po něm jmenuje část Prahy?

Joachim Barrande se narodil 11. srpna roku 1799, tedy přesně před 225 lety, v malé francouzské vesnici do rodiny drobného pláteníka. I když nebyli rodiče příliš bohatí, dopřáli svému synovi dobré vzdělání. Střední školu Joachim absolvoval v Paříži, poté se vydal na univerzitu technického zaměření, věnoval se studiu staveb mostů a silnic. Namísto přednášek z techniky ho již tehdy zaujaly spíše hodiny věnované přírodním vědám. Školy Barrande dokončil a začal se živit jako stavební inženýr, ve Francii například postavil několik mostů.

Po nějakém čase Barrande vstoupil do služeb vysoké francouzské aristokracie, budoucí vládnoucí rodiny. U pozdějšího krále Karla X. působil jako vychovatel dětí. S francouzskou královskou rodinou Barrande musel po několika letech odejít do nuceného exilu do Skotska, kde navázal kontakty s některými významnými paleontology dané doby. Tehdy se i on začal této vědě více věnovat.

V roce 1832, opět s francouzskou královskou rodinou, zamířil do Čech, konkrétně na zámek Buštěhrad nedaleko Kladna a později i na Pražský hrad. V Praze se Barrande zabydlel na Malé Straně, a to v domě U tří zlatých hvězd. Zde mu pomáhala jako služebná Barbora Nerudová, matka Jana Nerudy. Se spisovatelem Barrande také navázal přátelský vztah, díky němu se naučil dobře česky. Neruda mu dával číst svá první díla, které ovšem paleontologa nijak nezaujala. Barrande Nerudovi prý několikrát vysvětloval, že by se měl namísto literatury věnovat raději vědě, která je užitečnější. Nerudovi Joachim Barrande nicméně posloužil jako předobraz starce věnujícího se sběru kamenů v povídce Hastrman v Povídkách malostranských.

Barrande často docházel z Malé Strany za hrabětem Kašparem ze Šternberka do nedalekého Šternberského paláce, kde studoval jeho rozsáhlou sbírku zkamenělin a hovořil s ním o významných paleontologických nálezech v Čechách. Sám začal také vyrážet do terénu a hledat zkameněliny, první významnou objevil během procházky u břehu Vltavy pod Děvínem. Později byl pověřen již zmíněným hrabětem Šternberkem prozkoumáním geologického podloží v údolí řeky Berounky z důvodu plánovaného prodloužení místní koněspřežné dráhy. Při práci zde narazil na několik nalezišť zejména zkamenělých trilobitů.

Od té doby Barrande pravidelně putoval napříč středními Čechami, aby zde objevoval nová a nová naleziště zkamenělých prvohorních živočichů. Postupem času vybudoval rozsáhlou paleontologickou sbírku, k níž si vedl několik podrobných deníků. Do terénu vyrážel prakticky až do své smrti, ještě v osmdesáti letech hledal ve skalách a dolech vzácné zkameněliny. V závěti Barrande celou svou paleontologickou sbírku čítající statisíce kusů i celou svou obsáhlou knihovnu odkázal Národnímu muzeu v Praze. Joachim Barrande zemřel dne 5. října 1883 ve věku 84 let.

Již v roce 1884 se skály na okraji Prahy, kam francouzský paleontolog tak rád chodil sbírat zkameněliny, pojmenovaly jako Barrandovské skály, z nichž jedna nese i pamětní desku s jeho jménem. Roku 1928 pak byla jako Barrandov nazvaná celá pražská čtvrť nad těmito skalami. Oblast mezi Prahou a Plzní, kde Barrande objevil naleziště zkamenělin, zase nese název Barrandien. V Berouně, kde vědec také nacházel mnohý materiál, mají gymnázium a náměstí Joachima Barranda.