Předali jste Krym Rusku, obvinil Trump Kyjev. Mohla ale Ukrajina anexi zastavit?

„Nikdo nežádá prezidenta Zelenského, aby uznal Krym za ruské území, ale pokud ho chce, proč za něj nebojovali před jedenácti lety, když byl Rusku předán bez jediného výstřelu?“ napsal Trump 23. dubna na platformě Truth Social.

Tato slova však ignorují složitý kontext tehdejší situace: dlouhodobé ruské vojenské posilování na poloostrově i hlubokou politickou krizi, která v roce 2014 ochromila schopnost Kyjeva bránit území.

Ruská anexe Krymu probíhala souběžně s revolucí známou jako Euromajdan, která vedla k sesazení proruského prezidenta Viktora Janukovyče. Ten po krvavém zásahu proti demonstrantům, při němž bylo zabito zhruba 100 lidí, uprchl 21. února 2014 do Ruska. Vzniklé mocenské vakuum Moskva okamžitě využila.

Ruské jednotky, oficiálně bez označení, v noci na 27. února obsadily budovy krymského parlamentu a vlády. V následujících týdnech převzaly kontrolu nad letišti, ukrajinskými vojenskými základnami a námořnictvem. Přestože většina okupace probíhala bez střelby, jednotky ukrajinské armády na základně Belbek kladly odpor.

Tehdejší úřadující prezident Oleksandr Turčynov ve svém nedávném vyjádření připomněl, že v Krymu se přes ruské obklíčení drželo téměř měsíc více než 4 000 ukrajinských vojáků, z nichž mnozí čelili výzvám bez podpory.

Ukrajina tehdy neměla kapacity, jak ruské operaci čelit. Dlouholeté škrty v armádním rozpočtu a reorganizace vedly k oslabení ozbrojených sil. Zrušeny byly například 32. armádní sbor a 3. speciální jednotka, obě původně rozmístěné právě na Krymu. Podle tehdejšího ministra obrany Ihora Teniucha měla Ukrajina na Krymu 15 000 vojáků, ale pouze asi 2 000 z nich bylo bojeschopných.

Souběžně Rusko tajně posilovalo své síly. Už v roce 2010 uzavřel Janukovyč s tehdejším ruským prezidentem Medveděvem tzv. Charkovské dohody, které prodloužily pobyt Černomořské flotily v Sevastopolu až do roku 2042 a umožnily ruské armádě volný pohyb po Krymu. Výhodou pro Ukrajinu mělo být zlevnění ruského plynu. Výsledkem však bylo oslabení státní suverenity.

Ukrajinská rozvědka zaznamenala mezi lety 2010–2014 případy přesunu ruské vojenské techniky a krádeže navigačního vybavení. Na poloostrově vznikaly nové ruské jednotky a Rusko provádělo „agresivní průzkumné aktivity“ pod záminkou bezpečnostních opatření před olympiádou v Soči.

Po útěku Janukovyče a vytvoření prozatímní vlády se Rada národní bezpečnosti a obrany (RNBO) 28. února 2014 rozhodla uvést armádu do plné pohotovosti. Rozhodnutí ale přišlo pozdě a mělo malý dopad.

Další šok přišel 1. března, kdy nový velitel ukrajinského námořnictva admirál Denys Berezovskyj odmítl příkazy z Kyjeva a vydal rozkaz svým jednotkám, aby se vzdaly. Jen o den později přešel na stranu okupantů.

Turčynov uvedl, že až 70 % vojáků na Krymu porušilo vojenskou přísahu a přeběhlo k Rusům. Situaci zhoršila i rozsáhlá infiltrace ukrajinských ozbrojených složek agenty ruské FSB, připravená podle analýz už od roku 2010.

Ukrajina se také obrátila na signatáře Budapešťského memoranda z roku 1994 — USA a Velkou Británii — které měly zaručit její územní celistvost výměnou za vzdání se jaderného arzenálu. Odpověď byla podle Turčynova chladná: „Vysvětlili nám, že nechtějí dráždit Putina ani rozpoutat válku v srdci Evropy. Nedostali jsme ani jednu kulku.“

Bez skutečné zahraniční podpory a s podkopaným velením tak Ukrajina čelila okupaci téměř bez šance na odpor. Výsledkem byla tzv. referenda, konaná pod hlavněmi ruských zbraní a bez mezinárodních pozorovatelů, po nichž Rusko oficiálně připojilo Krym 21. března 2014.

Odborníci se neshodují, zda mohla Ukrajina Krym ubránit. Vojensky byla výrazně slabší a politicky paralyzovaná. Turčynov tvrdí, že vše bylo dlouhodobě připravované: „Janukovyč Krym úmyslně vydal. Nebyl na něj vyvíjen žádný nátlak ze strany Ruské federace.“

Kreml podle analytiků využil nejen vojenskou sílu, ale i dlouhodobou strategii hybridního ovládání a oslabení ukrajinských institucí. Do měsíce po anexi Krymu pak Rusko spustilo hybridní invazi na východě Ukrajiny.

Otázka, zda mohla Ukrajina zabránit anexi, tak zůstává spíše hypotetická. Faktem však zůstává, že Rusko celou operaci plánovalo roky a využilo příležitosti v době, kdy byla Ukrajina nejslabší.