Čína devastuje evropský chemický průmysl. Zasáhněte, než bude pozdě, žádají firmy EU

Příkladem zasažené společnosti je belgický chemický podnik Vynova, který byl dříve druhým největším producentem polyvinylchloridu (PVC) v Evropě. Tento plast se běžně využívá v instalatérství, při výrobě podlahových dlaždic, izolací kabelů nebo ve zdravotnických zařízeních. Firma byla nucena kvůli levné čínské konkurenci zcela uzavřít výrobu v jedné ze svých nizozemských poboček, zatímco její tři další továrny se v současnosti nacházejí v režimu právní restrukturalizace. Podnik sice již podal stížnost na dumpingové chování čínských rivalů, Evropská komise však oficiální vyšetřování doposud nezahájila.

Podle údajů chemického sdružení Cefic ztratil evropský chemický sektor za poslední tři roky téměř desetinu své celkové kapacity a zrušeno bylo zhruba dvacet tisíc pracovních míst. Závislost evropského bloku na dovozu chemických látek ze zemí mimo Unii přitom neustále stoupá, kdy v roce 2023 tvořil zahraniční dovoz 31 procent spotřeby, zatímco o deset let dříve to bylo pouze 22 procent. Největším dodavatelem je právě Čína, která za uplynulé desetiletí zdvojnásobila svůj podíl na evropských importech na současných osmnáct procent.

Evropská unie podle webu Politico zvažuje několik možností záchrany odvětví, od zavedení sektorových kvót a dovozních omezení, což úspěšně aplikovala u oceli, až po agresivnější cílená cla na čínské výrobce. Zástupci unijních podniků se však obávají, že než tato opatření vstoupí v platnost, mohou být jejich firmy již v úpadku. Význam chemického průmyslu je přitom pro celou ekonomiku kritický, protože chemikálie jsou nezbytným vstupem pro strategickou výrobu sahající od munice přes baterie až po automobily, a rostoucí závislost na Pekingu vyvolává u politiků vážné obavy.

Zatímco čínská petrochemická produkce se mezi lety 2010 a 2024 přibližně zdvojnásobila, výrobní kapacita v Evropě za stejné období klesla o čtrnáct procent. O krizi v odvětví jednali v únoru v Antverpách německý kancléř Friedrich Merz, šéfka Komise Ursula von der Leyen a další evropští lídři. Belgický premiér Bart De Wever tehdy situaci popsal jako existenční krizi a prohlásil, že Evropa nemůže nečinně přihlížet tomu, jak Čína masivně zaplavuje unijní trh svým zbožím.

Samotná výroba PVC je extrémně energeticky náročná a evropské ceny elektřiny pro průmysl jsou v současnosti dvakrát vyšší než ty, které platí konkurenti ve Spojených státech nebo v Číně. Evropský chemický sektor navíc podléhá přísnému systému obchodování s emisními povolenkami, jejichž cena se pohybuje kolem 75 eur za tunu oxidu uhličitého. To pro evropské výrobce znamená dodatečné finanční náklady, kterým čínské firmy čelit nemusí, což výrazně zhoršuje jejich konkurenceschopnost.

Peking investoval masivní prostředky do výroby plastů kvůli realitnímu boomu na počátku století, avšak po splasknutí tamní realitní bubliny v roce 2021 začaly čínské továrny produkovat obrovské přebytky, které domácí trh nedokáže absorbovat. Největší tlak zažívá základní petrochemický segment, který tvoří téměř polovinu všech nedávno uzavřených kapacit v Evropě. Anorganické chemikálie představují zhruba třetinu uzavřených provozů, polymery patnáct procent a specializovaná chemie pouhých pět procent.

Evropská komise se dosud spoléhala na klasická antidumpingová a protisubvenční vyšetřování, která jsou však časově velmi náročná a narážejí na nedostatek vyšetřovatelů v obchodním oddělení v Bruselu. Ekonomové proto volají po komplexnějším řešení, které by po vzoru ochrany ocelářského průmyslu zavedlo plošné dovozní kvóty v souladu s pravidly Světové obchodní organizace. Problémem však zůstává, že chemický průmysl zahrnuje tisíce složitých produktů, u nichž by plošná omezení mohla zdražit navazující specializovanou výrobu.

Někteří evropští giganti se nicméně přímé obchodní konfrontaci s Pekingem snaží vyhnout. Například německý koncern BASF provozuje v Číně 29 poboček a nedávno investoval téměř devět miliard eur do výstavby nového chemického komplexu v Čan-ťiangu. Představitelé BASF tvrdí, že nadbytečná kapacita je globálním problémem, který se neomezuje pouze na Čínu, a vyjádřili podporu volnému obchodu s tím, že odmítají plošné obchodní bariéry, které by Evropu izolovaly.

Většina aktérů na trhu se shoduje, že současný stav je dlouhodobě neudržitelný. Standardní vyšetřování trvá obvykle šest až dvanáct měsíců, což je podle evropských manažerů vzhledem k dnešnímu geopolitickému vývoji celá věčnost. I případné zavedení provizorních cel na konci letošního nebo na začátku příštího roku tak může pro řadu klíčových evropských podniků přijít příliš pozdě.