Si Ťin-pching dorazil na návštěvu Severní Koreje. Experti vysvětlují, proč přiletěl za Kimem

Peking dlouhodobě usiluje o stabilitu na svých hranicích a udržení politického vlivu v KLDR, aniž by byl zatahován do krizí vyvolaných severokorejskými jadernými ambicemi. Podle Soulu se Si Ťin-pching může pokusit stylizovat Čínu do role prostředníka mezi Severní Koreou a Spojenými státy. Západní diplomatické zdroje však naznačují, že hlavním motivem Číny jsou rostoucí obavy z prohlubujícího se partnerství mezi Pchjongjangem a Moskvou. Ruská invaze na Ukrajinu totiž odstartovala masivní vojenskou spolupráci mezi Vladimirem Putinem a Kim Čong-unem, která v roce 2024 vyvrcholila podpisem smlouvy o vzájemné obraně. Podle zjištění BBC už ve válce na Ukrajině padlo přibližně 2 300 severokorejských vojáků bojujících na ruské straně a Pchjongjang navíc zásobuje Moskvu municí výměnou za ropu a humanitární pomoc.

Tento vývoj Čínu, která má s KLDR uzavřenou svou jedinou formální obrannou smlouvu, v tichosti znepokojuje. Peking nechce dopustit, aby Rusko získalo v Pchjongjangu dominantní postavení, protože sebevědomější Severní Korea s menší závislostí na Číně by znamenala ztrátu vlivu pro samotný Peking. Určité ochlazení vztahů bylo patrné již loni, kdy obě země téměř ignorovaly 75. výročí navázání diplomatických styků a čínský velvyslanec se v září neúčastnil ani oslav založení KLDR. Čína na situaci reagovala pokusem o restart vztahů na konci minulého roku, kdy Si pozval Kima na vojenskou přehlídku do Pekingu, což byl jejich první formální summit po šesti letech.

Geopolitické zájmy Číny jsou v této oblasti dvojaké. Užší partnerství mezi Ruskem a Severní Koreou sice na jednu stranu odvádí pozornost Washingtonu a komplikuje americkou strategii na několika frontách, což Číně nepřímo vyhovuje. Na druhou stranu však hrozí, že vojenská kooperace Moskvy a Pchjongjangu vyvolá silnou společnou reakci ze strany USA, Japonska a Jižní Koreje, což by vedlo ke zvýšení přítomnosti amerických sil v regionu. Z toho důvodu Čína severokorejský jaderný program otevřeně nepodporuje, zároveň však odmítá jít do přímého střetu a v roce 2022 spolu s Ruskem vetovala rezignaci OSN na uvalení nových sankcí. Příliš tvrdý tlak by totiž Kim Čong-una pouze vehnal ještě hlouběji do Putinovy náruče.

Pro severokorejského diktátora je spojenectví s Čínou pragmatickou nutností, neboť Peking zůstává jeho největším zdrojem ekonomické pomoci. Čínský export do KLDR loni vzrostl na přibližně 2,3 miliardy dolarů a po šestileté pauze bylo letos obnoveno také osobní vlakové spojení mezi oběma metropolemi. Kim Čong-un si uvědomuje, že po případném skončení války na Ukrajině může ruská potřeba severokorejské podpory opadnout, a nechce tak zůstat závislý na izolovaném partnerovi. Vztahy mezi oběma lídry jsou přitom komplikované od samého začátku. Kim po nástupu k moci výrazně urychlil jaderný program a nechal popravit svého strýce Čang Song-theka, kterého Čína vnímala jako stabilizační figuru, což v minulosti vedlo k ostrým diplomatickým rozporům. Současná realita ukazuje, že Severní Korea slouží Číně jako nárazníkové pásmo před americkými vojsky, zatímco Kim požaduje čínskou ochranu, ale odmítá čínskou kontrolu.