EU slaví, Rusko zuří. V Arménii zvítězila ve volbách vládnoucí proevropská strana

Tento volební výsledek, který v Bruselu vyvolal vlnu nadšení a v Moskvě naopak značné znepokojení, výrazně posiluje pozici staronového premiéra. Pašinjan tak může snáze pokračovat ve svém hlavním a politicky mimořádně citlivém cíli, kterým je podpis mírové dohody s dlouholetým protivníkem Ázerbájdžánem a normalizace vztahů s Tureckem. Premiér bezprostředně po sčítání hlasů prohlásil, že občané Arménie hlasovali pro mír, regionální prosperitu a spolupráci, a vyjádřil naději v pozitivní reakci ze strany sousedních států.

Nikol Pašinjan, bývalý novinář, který se dostal k moci během sametové revoluce v roce 2018 se slibem rozbití tamního oligarchického systému, postavil svou kampaň na myšlence trvalého míru. Tvrdí, že ukončení desítky let trvajících konfliktů se sousedy odemkne zemi nové ekonomické příležitosti a sníží její dosavadní fatální závislost na Moskvě. Zároveň však dodal, že Arménie bude sice nadále prohlubovat vztahy se Západem, ale prozatím si ponechá své členství v Rusko-euroasijské hospodářské unii.

K úspěchu v klíčovém hlasování Pašinjanovi okamžitě poblahopřáli přední evropští lídři. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová označila jeho triumf za jasný důkaz demokratického směřování Arménie, která se podle ní neustále přibližuje k Evropě, a přislíbila zemi plnou unijní podporu. Podpory se arménskému premiérovi dostalo také od amerického prezidenta Donalda Trumpa, který ho označil za skvělého přítele a vůdce, přičemž Spojené státy hrají v mírových rozhovorech mezi Jerevanem a Baku stále významnější roli.

Tyto parlamentní volby byly pro zemi první celonárodní zkouškou od traumatické ztráty Náhorního Karabachu v roce 2023, kdy Ázerbájdžán bleskovou ofenzivou ukončil více než tři desetiletí trvající arménskou kontrolu nad tímto územím. Domácí opozice se snažila tuto porážku vykreslit jako fatální selhání samotného premiéra a obviňovala ho z kapitulace a odevzdání historických arménských území nepříteli. Pašinjan však dokázal celou věc politicky obrátit ve svůj prospěch.

Premiér voličům argumentoval tím, že upínání se na Karabach drželo Arménii v pasti nekonečného válečného stavu a naprostého podruží Ruska, takže uzavření této bolestivé kapitoly vnímal jako nezbytný výchozí bod pro bezpečnější budoucnost. Přes volební úspěch však Pašinjan nedosáhl na ústavní většinu potřebnou k vyhlášení referenda o změně ústavy. Ta stále obsahuje pasáže, v nichž Ázerbájdžán spatřuje územní nároky na Karabach, což je přitom klíčová podmínka pro uzavření finálního míru.

Pašinjanův prozápadní kurz dostal Jerevan do otevřeného střetu s Kremlem, který arménskou politiku a ekonomiku ovládal po celá desetiletí. Mnoho Arménů však vůči Rusku pocítilo hluboké rozčarování poté, co jim tamní mírové jednotky nepřišly na pomoc během ázerbájdžánského útoku. Tento kolaps důvěry vyústil v to, že Pašinjan pozastavil účast Arménie v Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti sdružující postsovětské státy, což znamenalo největší roztržku s Moskvou od získání nezávislosti.

Ruský prezident Vladimir Putin v reakci na to varoval, že Arménie směřuje na stejnou trajektorii jako Ukrajina, přestože Jerevan zatím o členství v Evropské unii formálně nepožádal. Arménští představitelé a analytici navíc obvinili Moskvu, že se pokusila volby zmanipulovat masivní dezinformační kampaní a organizovaným svážením arménských občanů žijících v Rusku zpět do vlasti, aby hlasovali proti vládní straně. Rusko navíc v posledních týdnech zavedlo tvrdá obchodní omezení na dovoz arménského zboží včetně ovoce a koňaku.

Vzhledem k obrovské ekonomické závislosti Arménie na levném ruském plynu a trhu musel Pašinjan po svém vítězství slíbit vyváženou zahraniční politiku a prohlásil, že odmítá volbu stylem buď Západ, nebo Rusko. Vládní straně v kampani výrazně pomohl silný hospodářský růst, který země zaznamenala po masivním přílivu ruských podnikatelů a kapitálu po invazi na Ukrajinu. Tyto finanční prostředky premiér investoval do rozvoje arménských regionů, kde má jeho hnutí dlouhodobě nejsilnější voličské zázemí.

Nezávislí pozorovatelé a kritici však zároveň poukazují na premiérův stále autokratičtější styl vládnutí a personalizaci politické moci. Předvolební období provázelo zatýkání opozičních představitelů, včetně členů Karapetjanovy strany, kvůli obviněním z kupování hlasů či finančních podvodů. Samotný lídr opozice Samvel Karapetjan byl zadržen v červnu za údajné výzvy k uchvácení moci a celou kampaň musel vést z domácího vězení, přičemž Pašinjan po volbách avizoval úplné zničení tohoto kriminálně-oligarchického systému.

Zatímco opozice premiérovi vyčítá také jeho agresivní výpady vůči uprchlíkům z Karabachu, které během kampaně obvinil z útěku před bojem, Evropská unie tyto přešlapy ignoruje. Brusel dává otevřeně najevo spokojenost s odklonem Arménie od Moskvy a oznámil první finanční balíček ve výši padesáti milionů eur, který má zemi pomoci odolat ruskému ekonomickému tlaku. Mnoho voličů nakonec podpořilo Pašinjana pouze jako menší zlo, jelikož proruská opozice zůstává v očích veřejnosti zcela zdiskreditovaná.