První slavné vědkyně. Které ženy se zapsaly do historie?

Ženy se poprvé začaly projevovat na poli vědy někdy v průběhu 18. a 19. století, tedy o mnoho později než muži. K prvním vědkyním se řadila Caroline Lucretia Herschel, rodačka z Hannoveru v polovině 18. století. Ta se k vědě, konkrétně k astronomii, dostala díky svému bratrovi Williamu Herschelovi, který se proslavil objevem planety Uranu a výrobou dalekohledů, za což byl povýšen do šlechtického stavu. Do astronomických pozorování zapojoval svou rodinu, kromě svého syna i svou sestru Caroline. Ta s ním koncem 19. století prováděla dokumentování a katalogizování hvězd spatřených na obloze. Byla rovněž u bratrova velkého objevu nové planety. Sama Caroline zaznamenala několik dosud neidentifikovaných komet, z nichž jedna nese její jméno. To se do té doby žádné jiné ženě nepodařilo, a tak si Caroline získala v oboru astronomie své prvenství. Za zásluhy v tomto vědním odvětví byla oceněna již za svého života, a to zlatou medailí britské Královské astronomické společnosti a čestným členstvím v této organizaci. Ani po smrti se na ní mezi astronomy nezapomnělo, nazvali na její počest kráter na Měsíci nebo asteroid.

Mezi první ženy zapojující se do vědeckého bádání patřila i Mary Somerville. Ta přišla na svět na konci roku 1780 na území dnešního Skotska do rodiny námořníka, který na svou dceru kvůli častým cestám na moři sice neměl moc času, ale právě proto ji zahrnoval velkou spoustou knih. Tak se již ve velmi mladém věku Mary velice dobře orientovala v geografii, matematice, geometrii nebo třeba astronomii. V těchto oborech se nadále vzdělávala a později i uplatnila. Stala se jednou z mála členek Královské astronomické společnosti, prováděla výzkumy a psala odborná pojednání zejména z oborů mechaniky nebo astronomie. Její knihy četli i ti největší učenci dané doby, kteří ji ovšem příliš neuznávali, a to z jednoho prostého důvodu – byla žena. Tehdy zkrátka ještě nikdo neměl pochopení pro to, že by také mezi ženami mohly být schopné vědkyně. K tomu společnost dospěla až později, a tak se i práce Mary Somerville dočkala uznání až dlouho po smrti.

Zatímco výše zmíněné dámy nejsou dnes známy, jméno Marie Curie-Sklodowská je ve všeobecném povědomí i mezi laickou veřejností. Polská vědkyně se uplatnila na poli fyziky a chemie na konci 19. a počátku 20. století. Byla vůbec první ženou, která studovala tyto obory na pařížské Sorbonně. Už koncem 19. století začala pracovat v laboratoři, přičemž se nadále vzdělávala. Tehdy navíc poznala osudového muže svého (nejen vědeckého) života, Pierra Curie, rovněž fyzika a chemika. Právě s ním učinila řadu významných objevů, například dvou nových prvků – radia a polonia. Vědkyně téměř o třicet let přežila svého manžela, který zahynul při dopravní nehodě, když mu bylo pouhých 46 let. Za ta dlouhá léta dokázala sama dosáhnout ve vědě mnohých úspěchů. Ještě za života manžela, v roce 1903, obdržela Nobelovu cenu za fyziku a doktorský titul v tomto oboru, a to jako vůbec první žena v historii. Po smrti Pierra vedla laboratoř, kterou spolu vybudovali, a působila jako první profesorka fyziky na Sorbonně. Roku 1911 získala další Nobelovu cenu, tentokrát v oboru chemie. Po první světové válce se soustředila především na výzkum léčby rakoviny pomocí radioaktivního záření. Právě zkoumání radioaktivity bylo její celoživotní prací, za což bohužel zaplatila životem. Netušila, že nadměrné vystavování radioaktivitě může rakovinu způsobit. Zemřela roku 1934 ve věku 66 let na leukémii.

Z prvních českých vědkyň lze zmínit astronomku, která se jmenovala Bohumila Bednářová. Narodila se v jedné malé středočeské vesničce v únoru roku 1904 do rodiny politicky aktivního a vlivného Bohumila Nováka. Díky výbornému rodinnému a finančnímu zázemí se mohla Bohumila věnovat studiu, a tak se v roce 1926 stala doktorkou přírodních věd na Karlově univerzitě v Praze. Patřila tehdy mezi vůbec první ženy působící ve vědním oboru u nás. Její odbornou specializací byla solární astronomie. Díky ní vznikla Štefánikova hvězdárna na pražském Petříně, kde následně profesně působila. Za prací často vyjížděla do zahraničí, například do Ruska či Itálie. Na začátku 50. let minulého století spolu s dalšími kolegy pomáhala zakládat Geofyzikální ústav Akademie věd. Dožila se 81 let, zemřela v srpnu roku 1985. V té době teprve začal počet vědkyň pomalu narůstat.