Ví, že je nutná, přesto karanténu nedodržují. Jak přesvědčit blízké a známé, aby zůstali doma?

Před vyhlášením ochranných opatření se ve Velké Británii začali cestovatelé sjíždět na rekreaci do oblasti Walesu, zatímco v Austrálii musela zakročit policie na pláži Bondi Beach. V Miami v USA byli studenti na jarních prázdninách odhodláni oslavovat bez ohledu na šířící se virus SARS-CoV-2. „Pokud dostanu koronavirus, tak ho dostanu,“ prohlásil jeden student. „Nezabrání mi to pořádat párty.“

Leslie Martin, psycholog na La Sierra University v Kalifornii a spoluautor Oxfordské příručky o chování a dodržování léčby, říká, že dodržování doporučení ohledně sdružování je těžké. „Lidé obecně reagují na dodržení pokynů v případě, že mají viditelné důkazy, ale protože je dlouhá inkubační doba a lidé ve většině případů nejeví žádné příznaky, není důvod, aby si lidé mysleli, že je potřeba se izolovat.“ Podle Martina se může lidem hrozba jevit jen jako hypotetická, protože neexistuje jasně znatelný důkaz, že lidé onemocnění COVID-19 prodělali.

„Něco takového jsme ještě nezažili, ale už jsme zažili věci, které se tomu podobají," říká pro BBC Robert West, profesor behaviorální vědy na University College London. "Lidé, když čelíme nové situaci, vždy hledají podobnosti,“ dodal.

V Evropě je první možností srovnání u starší generace, která zažila válku. „Všimněte si, že někteří lidé mluví o „bleskové válce (Blitzkrieg),“ říká West. „Nejenže tam bylo riziko, že budou zabiti v krátkodobém horizontu, ale že jejich dům bude bombardován nebo hrozilo riziko invaze.“ Podle Westa jsou Evropané právě z tohoto důvodu obezřetnější v dodržování ochranných opatření, než například v Austrálii nebo Americe.

Podle průzkumu v USA vědělo 93 % lidí a Ve Velké Británii 86 %, jaká opatření by mohla zabránit šíření onemocnění covid-19: mytí rukou, vyhýbání se úzkému kontaktu s nemocnými lidmi a setkávání se tváří v tvář. Existuje však rozdíl mezi věděním a uvedením do praxe.

Je tedy otázkou, jak mluvit s lidmi, kteří neberou pokyny vážně.

Za prvé je podle Westa důležité poslouchat rady od odborníků, kteří své tvrzení mají podložené důkazy. „Je mnohem pravděpodobnější, že budeme brát vážně radu od lidí, o kterých si myslíme, že vědí, o čem mluví," říká West.

Za druhé je třeba udělat z izolace něco pozitivního. „Protože žádáme lidi, aby byli izolováni a pro většinu lidí to není nic pozitivního, možná je třeba poukázat na něco, co by jinak nedělali, aby si například přečetli knihu, kterou dlouho odkládali,“ doporučil Martin.

Za třetí je potřeba z toho udělat osobní věc a vyzývat k dodržování ochranných opatření především své blízké. „Čím více dokážeme tyto pokyny přizpůsobit jednotlivci, tím lepší to bude. Přemýšlejte o svém vnukovi nebo o rodiči. Přemýšlejte o dalších lidech a zeptejte se: „Chci podstoupit riziko, které by jim mohlo ublížit? Čím je zpráva osobnější, tím lze předpokládat, že zpráva bude mít širší rozsah,“ podotkl Martin.

„Lidé by měli být vůdci ve své rodině a sociálních skupinách, aby byli pozitivním příkladem a vzájemně se podporovali. Je těžké být prvním, ale je to nejcennější dárek, jaký můžete svým blízkým dát,“ zdůraznil Martin.