KOMENTÁŘ | ODS čeká jen decentní oslava. Fialovu moudrost musí smíchat s rebelstvím. Pak její koktejl může chutnat

Marně bude čekat na gratulaci i pugét květin od svého otce zakladatele Václava Klause, který ji přesně před třiceti lety na ustavujícím kongresu v Olomouci hrdě ukazoval světu a pak s ní ovládal politickou tuzemskou scénu. Dcera se mu odcizila a její otec se odmítl smířit s jejím jiným směrováním, zkrátka, že vyspěla, má jiný názor i nové nápadníky. Ačkoli je nyní bývalý prezident považován za dezinformátora, který bagatelizuje covid-19, nedodržuje epidemiologická opatření, před třiceti lety se vyprofiloval jako vizionář.

Demokraté se hlásí k Havlovi a tím zavrhli Klause

Moc dobře si uvědomoval, že Občanské fórum, které přispělo k pádu nenáviděného komunismu, už nemá žádnou budoucnost a brzy bude patřit jen do čítanek dějepisu. Zrozením ODS zcela změnil politický systém v zemi a situace se díky ní zpřehlednila. Stala se synonymem prozápadního směřování a definitivně utnula rozjímání některých členů z OF, kteří by se tak úplně nebránili pokračování socialismu s lidskou tváří, kterou zardousily sovětské tanky s Varšavským paktem v srpnu roku 1968.

Klaus byl tehdy motorem, který zemi poháněl vpřed, vystupoval sebevědomě až arogantně, což bylo pro řadu Čechů, kteří se během totality báli vyjádřit svůj názor, dost imponující. Přes šest let byla ODS víceméně premiantem. Pak ale přišel rok 1997 a nejasné financování kolem strany i vzbouření Jana Rumla a Ivana Pilipa, kteří se postarali o takzvaný Sarajevský atentát, jenž vedl k předčasným volbám. Pro lidi byl skandál tehdy šokem, mysleli si, že švindly se novému režimu vyhnou a země bude jen prosperovat. Najednou přišly památné ekonomické balíčky. Z ničeho nic přišlo první velké vystřízlivění z polistopadové euforie, které tehdy ani tolik nenarušil rozpad federace.

A voliči ODS zjistili, jak velký příkop je mezi Václavem Klausem a tehdy nedotknutelným prezidentem Václavem Havlem, který pro vzpomínané období vytvořil pojem blbá nálada. Bývalý disident a nepřekonatelný dramatik tehdy ukázal, že když se mu něco nelíbí, umí se i rázně rozohnit a vyvrátil tak u davů přesvědčení, že se jedná o státníka, který má jen plachý úsměv, rozkošně ráčkuje a obdivem jej zahrnuje Západ. V památném projevu ve Dvořákově síni v pražském Rudolfinu z 9. prosince 1997 k oběma komorám dal průchod svým emocím. Řekl, že v této zemi se vyplácí lhát, krást a že ač politické strany bez rozdílu mluví o čestných úmyslech, jsou tajně manipulovány podezřelými finančnímu skupinami. Jeho nebývale drsná a ostrá rétorika tehdy jasně narážela na ODS.

Je zajímavé, že současní představitelé strany na téměř čtvrtstoletí zdrcující kritiku zapomněli, anebo ji už dokonale strávili, neboť demokraté se v současné době čím dál více hlásí k Václavu Havlovi, který se po projevu stal úhlavním nepřítelem Václava Klause a jejich napětí trvalo až do prezidentova skonu. Zejména předseda Senátu Miloš Vystrčil při každé příležitosti neopomene zdůraznit Havlovu statečnost a zřejmě i pro něj byl inspirací, když se loni na podzim rozhodl letět na Tchaj – wan, ačkoli diktátorská Čína si misi na ostrově nepřála a hlava státu Miloš Zeman se vztekala a durdila. Přihlášení se k odkazu Václava Havla definitivně u šéfů ODS znamenalo, že Václav Klaus se jim odcizil a s ODS jej bude pojit jen historie, a to jen v přednáškách politologů, kteří budou hodnotit devadesátá léta.

Demokraté po Sarajevském atentátu a takzvaném utahování opasků, což neustále Klaus v rozhovorech zmiňoval, přestali být pro část elektorátu atraktivní. Navíc opoziční smlouvu či toleranční patent s ČSSD mnozí brali jako podtrh a přestali věřit velkým stranám. ODS však vždy situaci nějak vybalancovala a věřila, že volební výsledek z roku 2006, který ji přihrál téměř 36 procent, je trvalý. Jenže se jednalo o krutý omyl. Na jaře 2009 přišel krutý podraz od Jiřího Paroubka, který paradoxně i za pomoci dvou rebelů z ODS Vlastimila Tlustého a Jana Schwippela svrhli Topolánkovu vládu uprostřed Evropského předsednictví. Před dvanácti lety si konzervativci mysleli, že nic horšího už je potkat nemůže a zase se zvednou k závratným výšinám. Místo toho následoval tvrdý pád, který málem stranu zlikvidoval a trvale zahubil.

Strana se z razie na vládě doposud nevzpamatovala

Přišlo datum 13. června 2013 a s ním i kauza Jana Nagyová. S jistotou lze říci, že ODS se ze zásahu na Úřadu vlády České republiky, kde měly být miliony v hotovosti a tuny zlata, které měly svědčit o prorůstání zločinu do vrcholné politiky, stále ještě nevzpamatovala. A část voličů dává najevo, že hlas jim už nikdy do urny nevhodí. Už neexistující Útvar pro odhalování organizovaného zločinu srazil ODS na naprosté dno, rezignovala Nečasova vláda a v duši ODS zbyla velká jizva, která stále ještě není zacelená. A výsledek tehdejší akce skončil fiaskem.

Obvinění se nepotvrdila a nikdo nebyl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Dodnes nikdo neví, proč musel Nečasův kabinet padnout. Přetrvávají různá podezření, která však nejsou relevantní. Je ale zarážející, že krátce po zásahu na politickou scénu vstoupilo do té doby neznámé hnutí ANO v čele s velkopodnikatelem Andrejem Babišem, jehož étosem se stal boj proti korupci. Nikomu se však nepodařilo spojení mezi Babišem a zásahem nikdy prokázat. Mnohým však stále v uších rezonují slova Petra Nečase, který loni prohlásil, že razie na úřadu vlády byla pučem a pokusem svrhnout vládu.

Strana se tak začala doslova topit, její kritici navíc upozorňovali na bratříčkování s takzvanými kmotry, lobisty. V roce 2013 se ODS skutečně ocitla ve stavu klinické smrti, vždyť v tehdejších předčasných volbách neobdržela ani osm procent. Pro subjekt, který byl zvyklý na dvouciferné výsledky hraničící s třicetiprocentním ziskem, šlo o naprostou zkázu. ODS ale aféra nepoložila a částečně se očistila. Odešli z ní lidé, kteří v ní setrvávali jen kvůli osobnímu profitu, vale dali i kmotři, jejichž přítomnost tolik vadí části lidí, pro něž je kvůli minulosti s lobisty nevolitelná.

Do rozervané a zdecimované ODS vstoupil v lednu 2014 jako její předseda profesor politologie Petr Fiala. Jeho osoba však příznivce polarizuje. Části vadí, že jako lídr je nevýrazný, nemá charisma a pouhou slušností neprorazí. Zakladatel ODS Václav Klaus o něm tvrdí, že navíc neumí dělat politiku. Ano, Petr Fiala určitě nestrhne davy. Ale každý jsme jiní, jen komunisté za socialismu žádali, abychom byli všichni stejní, což je hloupost. Je opravdu nutné, aby předseda strany a opoziční politik neustále bouchal do stolu, vztyčoval jako Mirek Topolánek ve Sněmovně prostředníček či neustále zvyšoval hlas?

Podle Čechů musí být lídr drzý, jinak neimponuje

Většina Čechů propadla názoru, že lídr musí být drzý, občas užívat drsnou až vulgární rétoriku, jinak nebude imponovat. Hysterická představení se od Petra Fialy nikdy nedají očekávat a pro ODS je to jen dobře. Je smutné, že slušnost a moudrost v roce 2021 je brána jako přitěžující až odpuzující. Je nutné si uvědomit, že místopředseda Poslanecké sněmovny přebral partaj v dezolátním stavu a pozvolna se zvedá, což nejvíce dokázaly loňské krajské volby a zisk čtyř hejtmanů, které straně předtím jedenáct let chyběli. A i když Fiala není rozeným charismatickým lídrem, je nutné si uvědomit, že on ODS do krize nepřivedl, nepoškodil ji, naopak za jeho vládnutí neměla strana jediný skandál.

Ovšem jisté zápory každopádně přetrvávají. Zejména mladí vůbec na ODS neslyší. Fialova vzdělanost a klidná rétorika opravdu není tím, co generaci narozenou po roce 2000 přitáhne a v dobrém slova smyslu poblázní. Tady ODS s Piráty jednoznačně prohrává a jejich výhodu do voleb nedožene. V jejím středu se zatím neobjevil žádný Dominik Feri, který TOP 09 získává sympatie benjamínků a nic na tom nemění ani skutečnost, že ODS vytvořila předvolební alianci SPOLU právě s TOP 09 a lidovci. Vedení demokratů by potřebovalo osvěžit, nové tváře jsou nutností, neboť stávající členové v užším vedení mladé opravdu neohromí. Než se najdou talentovaní politici, měla by ODS více využít jména, jako jsou Jan Skopeček či Jana Černochová. Nebojí se občas říci štiplavou větu, nedělá jim obtíže se takzvaně odvázat a stranické fráze vůbec nepoužívají. Jejich přítomnost v nejužším vedení může jedině pomoci.

Ať už ODS budí jakékoli emoce, jedno je jisté. Ctí základní demokratické principy. Podílela se na vstupu země do NATO i do Evropské unie, už třicet let se hlásí k prozápadnímu směřování a ostře se vymezuje proti diktátorským režimům z Ruska a Číny. To je její hlavní devíza v současné době. I tak ji dnes čeká jen decentní oslava, kdy by pouze měla jen zvednout zatím prázdné číše a přiťuknout si, že veškeré turbulence během třiceti let přečkala. Samostatná devítiprocentní podpora opravdu nezavdává příčinu pro bujarý flám. ODS musí smíchat Fialovu moudrost s mírným a sympatickým rebelstvím, které bylo, je a vždy bude pro mladé atraktivní. Pak zmíněný koktejl může zachutnat i dalším voličům.