Pákistán vyvíjí rakety, kterými by mohl zasáhnout USA

Zástupce poradce pro národní bezpečnost USA Jon Finer při svém projevu v Carnegieho nadaci pro mezinárodní mír uvedl, že Pákistán pracuje na "čím dál sofistikovanějších raketových technologiích, od systémů dlouhého doletu až po zařízení umožňující testování větších raketových motorů." Tyto aktivity, pokud budou pokračovat, podle něj mohou vést k tomu, že Pákistán získá schopnost zasáhnout cíle nejen v Asii, ale i na území USA.

Finer zdůraznil, že počet států schopných zasáhnout USA balistickými raketami je malý a tyto země – například Rusko, Čína a Severní Korea – jsou považovány za americké protivníky. Proto nelze aktivity Pákistánu v této oblasti vnímat jinak než jako "emergentní hrozbu".

Den před Finerovým vystoupením oznámily Spojené státy nové sankce související s pákistánským balistickým programem, včetně opatření proti státem řízené agentuře, která na program dohlíží. Islámábád však dlouhodobě trvá na tom, že jeho nukleární zbraně a balistické rakety slouží jako odstrašující prostředek proti indické agresi a zajišťují regionální stabilitu.

Podle anonymních amerických činitelů byly obavy Washingtonu ohledně pákistánského programu dlouhodobé a vycházely především z velikosti raketových motorů, které Islámábád vyvíjí. Finerovo prohlášení mělo za cíl donutit Pákistán k tomu, aby vysvětlil, proč pokračuje ve vývoji výkonnějších raket, což tamní představitelé dosud odmítali.

"Pákistán nás obviňuje z předpojatosti a tvrdí, že sankce mají za cíl omezit jeho obranyschopnost vůči Indii," uvedl jeden z amerických úředníků.

Pákistán byl dlouholetým partnerem USA v oblastech vývoje, boje proti terorismu a bezpečnosti. Nicméně vztahy byly narušeny řadou faktorů, včetně vojenských převratů v Pákistánu, jeho podpory Talibanu během jejich vlády v letech 1996–2001 a pokračujícího vývoje nukleárního programu.

Pákistán uskutečnil svůj první test nukleárních zbraní v roce 1998, více než dvě desetiletí po Indii. Od té doby vybudoval rozsáhlý arzenál balistických raket schopných nést nukleární hlavice. Výzkumná organizace Bulletin of the American Scientists odhaduje, že Pákistán disponuje přibližně 170 hlavicemi.

Vztahy se dále komplikují blízkými vazbami Islámábádu na Čínu, která byla sankcionována USA za podporu pákistánského raketového programu.

Finerovo prohlášení vyvolalo překvapení mezi odborníky na mezinárodní vztahy. Michael Kugelman z Wilsonova centra označil tento krok za dramatický vývoj: "Pro vysoce postaveného amerického úředníka, aby veřejně spojil pákistánský balistický program s potenciální hrozbou pro USA, je to velmi výrazné."

Tento vývoj zdůrazňuje, jak se mění dynamika vztahů mezi USA, Pákistánem a Indií, přičemž Washington zjevně reaguje na obavy z rostoucího vlivu Pákistánu v oblasti raketových a nukleárních technologií. Jak se budou tyto vztahy dále vyvíjet, zůstává otázkou, která má zásadní význam nejen pro regionální, ale i globální bezpečnost.