Megalodoni 20 milionů let ovládali oceány. Požírali vše, co potkali, i své sourozence v děloze

O megalodonech vědci vědí od 40. let 19. století díky jejich obrovským trojúhelníkovým zubům, které často naleznou zkamenělé. Zuby některých exemplářů mohou mít délku až 16,8 centimetru, což je výrazně větší než u žraloka bílého.

Tímto způsobem se megalodonům podařilo zanechat stopy ve fosilním záznamu. Kvůli jejich chrupavčité kostře, která špatně fosilizuje, však není možné získat kompletní představu o jejich velikosti a tvaru.

Rozměry megalodonů jsou tedy stále odhadem, ačkoli několik studií naznačuje, že mohli měřit až 20 metrů. Ačkoli skutečná velikost zůstává nejistá, jedno je jasné: megalodon byl nesmírně schopným predátorem. Některé studie ukazují, že zuby megalodonů měly vysoké hladiny izotopu dusíku-15, což nasvědčuje tomu, že se živili největšími druhy kořisti, jako jsou dravé velryby.

Další výzkumy naznačují, že mladí megalodoni možná procházeli vývojem ve stravování podobným moderním žralokům. Zuby mladých megalodonů z určité oblasti ukázaly, že tamní populace byla téměř výhradně mladá. To naznačuje, že mohli žít v mělkých vodách, kde hledali útočiště před většími predátory.

Další studie na základě fosilních obratlů odhalila, že se megalodon mohl dožít až 46 let. Předpokládá se, že megalodon se vyvíjel v těle matky a že mláďata mohla pojídat další jikry v děloze. Tato strategie byla neobvyklá, ale moderní žraloci ji praktikují také.