Historik vyvrací mýtus: Biden nezavádí v USA socialismus

Republikánská senátorka Marsha Blackburnová například na svém Twitteru sdílela článek z roku 1974 o školkách v Sovětském svazu a doplnila zlověstnou větu: "Víte, komu se také líbila univerzální předškolní výuka," uvádí autor komentáře.

Biden požaduje investici 2,3 bilionu dolarů do infrastruktury a dalších 1,8 bilionu na předškolní péči, rodičovskou dovolenou a bezplatné školky, a to nad rámec již schváleného stimulačního balíku v hodnotě 1,9 bilionu dolarů, nastiňuje Boot. Domnívá se, že záměr by Spojené státy pouze přiblížil standardům v jiných bohatých průmyslových demokratických zemích, mezi které patří.   

"Zdá se, že mnoho konzervativců si pochopitelně myslí, že jako 'výjimečná' země se nemáme co učit od jakékoliv jiné země," pokračuje americký komentátor. To však považuje za pyšné řeči, jelikož koronavirová pandemie by měla rozdrtit iluzi o americké všemocnosti, která není udržitelná ani ve světle rychlé očkovací kampaně ve Spojených státech. 

Brazílie či Indie dnes sice čelí větší epidemii než Spojené státy, ty ale i tak evidují více potvrzených případů úmrtí na covid-19 než jakákoliv jiná země, přes 576 tisíc, upozorňuje historik. Dodává, že Spojené státy sice zůstávají lídrem v mnoha důležitých oblastech, například technologiích, finančnictví, vysokém školství či vojenství, ale v jiných ukazatelích ve srovnání se zahraničím zaostávají.   

Nadace The Commonwealth Fund například zjistila, že Spojené státy ve srovnání s dalšími bohatými státy OECD vynakládají téměř dvojnásobný podíl HDP do zdravotnické sféry, ale vykazují nižší průměrnou délku dožití, vyšší počet sebevražd, větší počet obézních a pacientů s chronickými nemocemi i vyšší míru úmrtí, kterým šlo předejít, konstatuje Boot. Nepovažuje za náhodu, že Spojené státy jsou jedinou rozvinutou průmyslovou zemí, kde neexistuje univerzální zdravotní pojištění a univerzální rodičovská dovolená.  

Historik zmiňuje i poznatek think tanku Economic Policy Institute, že ve Spojených státech se roky prohlubuje příjmová nerovnost - mezi lety 1978 a 2018 stoupl plat vrcholových manažerů o více než 1.007 %, zatímco plat typického dělníka jen o necelých 12 %, přičemž příjmová nerovnost v zemi se nyní spíše blíží Africe či latinské Americe než Evropě.    

V jiný oblastech jsou Spojené státy spíše průměrné, deklaruje Boot. Odkazuje na statistiku OECD, že minimální mzda ve Spojených státech je až patnáctá nejvyšší na světě a silně zaostává například za minimální mzdou v Německu či Jižní Koreji. Světové ekonomické fórum zase zařadilo úroveň americké infrastruktury až na 13 místo, zatímco patnáctiletí Američané zaujali podle OECD ve srovnávacím testu všeobecných znalostí 11. místo ze 79 zemí a v testu z matematiky dokonce 30. místo, uvádí autor komentáře. 

"V některých oblastech skutečně vedeme," pokračuje historik. Připomíná, že Spojené státy vévodí žebříčku poměru vězněných obyvatel - překonávají i autoritářské země jako Turkmenistán či Kubu -, a vykazují největší míru držení střelných zbraní i nejvyšší počet úmrtí v důsledku střelby ze všech rozvinutých průmyslových zemí.   

Spojené státy sice hojně investují do vězeňství, ale o poznání méně do sociálních služeb, poukazuje Boot. Vysvětluje, že americká vláda do této oblasti vynakládá 37,8 % HDP, což je podstatně méně než většina zemí OECD - Francie například vynakládá na sociální služby přes 55 % HDP. Přesto jsou Spojené státy sotva volnotržním rájem, upozorňuje komentátor. Zmiňuje index ekonomické svobody think tanku The Heritage Foundation, který řadí USA až na dvacáté místo, tedy za poměrně sociální státy, jako jsou Austrálie, Nový Zéland, Kanada či Dánsko. 

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Ano, je možné skloubit živý volný trh se štědrými sociálními výdaji. Ve skutečnosti to je správný recept na spokojenější a stabilnější společnost," píše historik. Odkazuje na index kvality života OECD, který zohledňuje například bydlení a vyváženost pracovního a volného času, v němž USA okupují nepříliš oslnivé 10. místo, například za Norskem, Austrálií, Islandem, Kanadou a Dánskem, tedy kapitalistickými státy, kde ale vlády přerozdělují větší podíl HDP.

I kdyby byly Bidenovy plány plně realizovány, Spojené státy bezprostředně nevystřelí do čela žebříčku úrovně kvality života, deklaruje Boot. Upozorňuje, že prezident nemá podporu Kongresu pro řešení palčivého problém zbraní v podobě přísnějších předpisů pro zisk patřičných oprávnění a zákazu útočných pušek, navíc se ani nesnaží zavést univerzální lékařskou péči, která je běžná v jiných vyspělých zemích, protože by to vyvolalo stejné protesty z republikánského tábora proti "socializaci zdravotnictví", jaké provázely v polovině 60. let zavedení programů Medicare a Medicaid. 

Svými návrhy dotovaných jeslí, sociální péče, rodičovské dovolené a předškolního vzdělávání, které mají být financovány mírným zvýšením daní pro firmy a bohaté Američany, tak Biden pouze přibližuje Spojené státy k úrovni vládních služeb, které jsou v jiných bohatých průmyslových demokraciích považovány za samozřejmé, tvrdí autor komentáře. Soudí, že Spojené státy by nadále měly spíše malý státní aparát a nízké daně, ale o něco silnější sociální záchrannou síť. "To není radikální. To je prostě rozumné," uzavírá Boot.