Jak by Trump reagoval na smrt Kima? Politolog naznačil možné scénáře

Luxus, který si Spojené státy nemohou dovolit

Uplynulý týden ukázal, že na tyto otázky zní z různých míst ve Spojených státech odlišné odpovědi, poukazuje akademik. Zdůrazňuje, že bez přístupu ke klíčovým informacím ale i ty nejlepší americké analýzy pouze načrtávají paletu scénářů, které by mohly nastat.

"Pochopitelně, americká vláda si nemůže dovolit luxus a pouze vědět, co se může stát v případě neočekávané krize, jakou je údajná Kimova indispozice," píše Harris. Deklaruje, že představitelé Spojených států musí plánovat, jak země odpoví na případný rychlý sled událostí.

V posledních týdnech tak americké tajné služby i experti na Koreu z amerického ministerstva zahraničí zajisté tvrdě pracovali na tom, aby získali informace o dění v KLDR a připravili Spojené státy na patřičnou reakci, nepochybuje politolog. Dodává, že v běžné době by se Američané mohli spoléhat na to, že jejich prezident si s potenciální krizí v Severní Koreji poradí na základě na základě rad expertů, ale doba není běžná a Donald Trump není běžným prezidentem.

Trump nemá trpělivost s pečlivým politickým procesem a často spoléhá na poradce, kteří nemají žádné mimořádné znalosti, například dceru Ivanku a zetě Jareda Kushnera, nastiňuje odborník. Podotýká, že z toho důvodu je těžké předvídat, jak by prezident reagoval na bouřlivý vývoj v Pchjongjangu.

Zaujal by Trump vyčkávací přístup a sledoval, jak se věci v KLDR vyvinou? Nabídl by přátelství komukoliv, kdo by na pozici nejvyššího vůdce nahradil Kima? Pokusil by se zasáhnout do severokorejských záležitostí, například upřednostněním jednoho uchazeče o moc před jiným? Naslouchal by radám těch, kteří stále prosazují vojenskou akci proti tamnímu režimu? "S Trumpem v čele nelze žádnou z těchto možností bezpečně vyloučit," uvádí Harris.

Odměřenou odpověď nelze očekávat

Předvídat další postup je těžké především z důvodu, že Trump je motivován primárně krátkodobými politickými zisky, vysvětluje politolog. Připomíná, že v posledních dvou letech se prezident stylizoval do potenciálního mírotvůrce na Korejském poloostrově, ale nemělo by se zapomínat, že na počátku svého mandátu hrozil Pchjongjangu "ohněm a zlobou".

"Bez okolků, Trump bude prosazovat jakoukoliv zahraniční politiku, o které si myslí, že mu momentálně dobře poslouží," deklaruje odborník. Tvrdí, že proto lze jen hádat, jak by šéf Bílého domu přistoupil ke krizi v Severní Koreji.

V roce 2011, kdy zemřel Kim Čong-il, zaujala tehdejší Obamova administrativa obezřetný přístup a omezila veřejná prohlášení na adresu KLDR na minimum a pouze se snažila potvrdit závazky vůči americkým spojencům v regionu, poukazuje Harris. Doplňuje, že Severní Koreji kondoloval pouze bývalý americký prezident Jimmy Carter - téměř jistě se souhlasem Obamova týmu -, který zároveň popřál úspěch nástupci, Kim Čong-unovi.

Šlo o model odměřené odpovědi, která měla za cíl vyvarovat se zhoršení již tak nebezpečné situace, upozorňuje politolog. Za uklidňující by považoval, pokud by se dalo věřit, že Trump by kráčel stejnou cestou, pokud by čelil smrti dalšího severokorejského vůdce.

Je však jen málo důvodů domnívat se, že současný americký prezident by jednal - nebo alespoň tweetoval - s takovou zdrženlivostí a obezřetností, varuje expert. Za ironii považuje to, že pozorovatelé často ztotožňují severokorejské jednání s excentrickým vystupováním vůdců země, ačkoliv zahraniční politika Pchjongjangu je ve skutečnosti výsledkem strukturálního procesu, nikoliv vrtochů tamního vůdce. "To samé nelze říct o Spojených státech pod prezidentem Trumpem," kritizuje Harris.