Rušení opatření neznamená konec pandemie, covid-19 možná nezmizí nikdy

Od chvíle, kdy lékaři poprvé informovali o výskytu nového koronaviru SARS-CoV-2 v prosinci roku 2019, uplynuly více než dva roky. Světová zdravotnická organizace (WHO) vyhlásila v lednu následujícího roku globální stav zdravotní nouze, o dva měsíce později jej označila za pandemii, tedy epidemii s celosvětovým rozšířením.

Svět se už v minulosti potýkal s mnoha případy epidemií a pandemií, čehož využili odborníci i vědci a pokusili se předpovědět další průběh a případný konec pandemie spojené s onemocněním covid-19. U nového koronaviru například pozorují jeho sezónnost, proto by země měly očekávat zvýšený potenciální přenos především v zimních měsících, podobně jako u chřipky. S ohledem na nový koronavirus je tedy možné, že v létě nebudou lidé nijak omezeni, na podzim ale znovu nasadí ústenky. Alespoň v případě několika nadcházejících let.

Podíváme-li se totiž do historie, najdeme hned několik onemocnění podobných současné pandemii. Většinou ale trvaly okolo dvou až tří let, než se etablovaly do fáze endemického onemocnění. Před sto lety, koncem první světové války, vypukla takzvaná španělská chřipka, která svět zasáhla celkem ve čtyřech vlnách. Nakazila třetinu světové populace a vyžádala si 20 až 50, podle některých zdrojů i na 100 milionů obětí. Na konci pandemie virus zmutoval a stal se méně smrtícím. Na světě se však vyskytuje dodnes v podobě běžné sezónní chřipky.

I přesto můžeme svým způsobem hovořit o štěstí. Například akutní respirační syndrom SARS, jehož původcem byl také vir ze skupiny koronavirů, se podařilo zastavit včas. První případy onemocnění byly hlášeny v listopadu 2002 a už v polovině nadcházejícího roku byl přenos infekce díky zavedení protiepidemickým opatření téměř zastaven. Smrtnost přitom byla výrazně vyšší než u stávajícího koronaviru, a to až 10 %.

Covid už zřejmě nevymýtíme, ale zvykneme si 

Podle Alberta Bourly, šéfa americké farmaceutické firmy Pfizer, je ale aktuální situace složitější a nový typ koronaviru se nepodaří jen tak vymýtit. „Virus s námi bude i příští roky, už za několik měsíců se ale budeme moci vrátit k normálním životům,“ řekl v rozhovoru s izraelskou televizí Keshet 12. „Pro lidi bude nejjednodušší nechat se jednou ročně očkovat proti novým variantám, což je ideální řešení i z hlediska zdravotnictví,“ uvedl.

Jedním ze základních znaků virů je schopnost mutace, čímž se přizpůsobují okolním podmínkám. To platí i pro SARS-CoV-2, což může průběh pandemie komplikovat. Varianty mohou mít vyšší nakažlivost a naopak u nemocných vykazovat minimální příznaky, jako tomu je u aktuálně rozšířené varianty omikron, která se podle Bourly zatím jako jediná dokázala vyhnout imunitní ochraně z očkování.

Data vědců z Institutu zdravotní metriky a hodnocení (IHME) ukazují, že intenzita přenosu omikronu je natolik vysoká, že vládní opatření jako nošení ochrany dýchacích cest, rozšíření proočkovanosti nebo aplikace posilovacích dávek budou mít omezený dopad na šíření vlny omikronu. Odhadují, že zvýšení nošení roušek a respirátorů na 80 % populace sníží kumulativní infekčnost v následujících čtyřech měsících pouze o 10 %. Omikronová vlna by tak skončí dříve, než by se ukázala efektivita těchto opatření.

V tuto chvíli ale vlna omikronu podle zahraničních dat zatím stále vrcholí. Očekává se, že ve většině zemí dosáhne svého maxima ve druhém únorovém týdnu, čili v nadcházejících dnech. Poté se může pandemická situace uklidit, není však vyloučeno, že se objeví další varianty viru.

I přesto jsou ale vládní opatření s ohledem na celou pandemii účinná. V současné době hraje roli vedle nošení respirátorů a dodržování rozestupů zejména potřeba očkování. Očkovaným sice postupem času ochrana proti novému koronaviru klesá, lidé tedy mohou očekávat nutnost dalších dávek. Dopady budoucího přenosu viru na zdraví by se však měly snižovat vzhledem k pravidelným úpravám vakcín na aktuální hrozby.

Pandemie skončí, svět ale změnila navždy

Stále je však pravděpodobné, že život po pandemii nebude stejný jako dříve. Mnoho společností i školských zařízení se adaptovalo na práci i výuku z domova a schůzky přes online platformy. To nemusí vždy znamenat nevýhodu, lidé by například nemuseli dojíždět, a tak by šetřili čas i peníze. Protože ale žáci některých škol potřebují také praktickou výuku, nejčastěji spekulovanou variantou je v současné době kombinace prezenční a online výuky.

Většina lidí při zhoršené pandemické situaci nemohla využít jiné služby než online. Očekává se, že ačkoli část lidí bude znovu nakupovat a využívat různých služeb fyzicky, jakmile to bude možné, většina zákazníků zůstane v digitálním prostředí. Budoucností tedy může být objednávání potravin, oděvů, elektroniky a dalších spotřebních věcí přes internet.

Lidé jsou ale odjakživa společenské bytosti a je pro ně nutná potřeba socializace. Podle Michaela Banissyho, profesora psychologie na Londýnské univerzitě, ovlivňuje sociální interakce mnoho životních oblastí, od práce k drobným každodenním činnostem, a působí na duševní i fyzické zdraví člověka. Zpravodajské stanici BBC Worklife sdělil, že po pandemii by lidé měli sociální interakce co nejvíce podporovat.

Svět se ale pandemií vyvolanou nemocí covid-19 naučit uzavírat a může nějakou dobu trvat, než se situace změní. Lidé se naučili pohybovat spíše lokálně, vnitrostátně, budou si ale možná muset například zvyknout, že k delším cestám bude kromě víza či cestovního pasu potřeba přibalit také očkovací průkaz.